Svatá Barborka: svátek, při kterém se dávají do vázy větvičky třešní a za okno punčochy

4. prosince slaví svátek Barbora. Kdo byla svatá Barbora a jaká je tradice tohoto svátku? Víte, že děti by si mohou dávat punčošku za okno už 3. prosince? Co do ní mohou dostat?

Kdo byla svatá Barborka

Svatá Barbora neboli Barbora z Nikomédie je patronkou horníků, hutníků, dělostřelců, sedláků, architektů, stavebních dělnických profesí, kuchařů, řezníků, ale i zajatců a umírajících. Věřilo se na její ochranu před horečkou, bouřkou a morem. Její svátek připadá na 4. prosince.

Podle staré křesťanské legendy ze 7. století se Barbora narodila ve 3. století v dnešním Turecku jako velmi krásná a vzdělaná dcera bohatého kupce Dioskura. Muži o ni projevovali zájem, ale Barbora o pozornost nestála. Otec neměl rád křesťany a preventivně ji zavřel do věže. Dcera se mu za to pomstila tím, že se stala křesťankou (jeden ze sloužících byl tajným křesťanem). To otce rozzuřilo a rozhodl se ji zabít.

Barbora mu utekla do skály, která se před ní najednou otevřela. Zrádný pastýř její úkryt ale otci prozradil. Otec a jeho lidé Barboru chytili a mučili. Barbora se ale křesťanství nezřekla a byla odsouzena k smrti. Znetvořenou ji vlekli městem k popravišti. Měl zasáhnout anděl, který její krvácející tělo zahalil bílým oděvem. Otec plný nenávisti dceři sťal hlavu. Potom, co učinil hrůzný čin, spálil ho blesk z nebe. Zrádnému pastýři se zase ovce proměnily na kobylky.

Tradiční oslavy svaté Barbory byly spojeny s poděkováním a modlitbami za ochranu před nebezpečím, obzvláště při práci v hornictví a hutnictví. Dnes se některé z tradic stále alespoň částečně dodržují, především na venkově. Kombinují se ale i s novými zvyky.

Jaká je tradice svaté Barbory

Ve svátek svaté Barbory se tradičně konaly různé obřady a zvyky. Jedním z nich byly takzvané „barborky“, což byly průvody horníků, kteří nosili sochu svaté Barbory a zpívali písně. Ještě v 19. století chodily v předvečer svátku sv. Barbory (3. prosince) po domech také skupinky dívek. Měly na sobě bílé košile a prostěradlo, přes které padaly rozpuštěné vlasy. Na hlavě měly zelený věneček a přes obličej závoj nebo roušku. V ruce Barborky nesly metličku a košíček s jablky, ořechy a cukrovím. Hodné děti dostávaly ovoce a cukroví. Zlobivé byly vyšlehány metlou. Barborky po dětech chtěly, aby se pomodlily a huhlaly přitom zkomolené „modli se, modli se“ v podobě „mulisi, mulisi“. Děti také někdy měly zpívat písničky, případně říkat básničky tak, jak to známe z návštěvy Mikuláše.

Další tradicí bylo zdobení „barborek“, což byly větve třešní, které se stříhaly a dávaly do vody. Lidé věřili, že pokud větve rozkvetou do Vánoc, bude rok úrodný. Symbolizovaly ale také příchod nového světla v podobě Ježíše Krista a zimní slunovrat (21.-22. prosince). Na něj se všichni těší, protože jde o zánik zimy a příchod jara. Pověry také naznačovaly, že se dívka, které barborka vykvetla, do roka a do dne vdá.

Co se peklo na sv. Barboru

Dle tradic se peklo „barborkové cukroví„, speciální cukrovinky právě k tomuto svátku. Toto cukroví se může lišit podle regionu a rodinné tradice. Většinou se vyrábí z másla, mouky, cukru a vajec. Mohou ale obsahovat i speciální přísady, jako jsou ořechy, mandle nebo sušené ovoce.

Barborkové cukroví bývalo zdobeno motivy spojenými s hornictvím a hutnictvím. Tvary připomínaly štoly, kladiva, krumpáče a další nástroje používané v těchto odvětvích. Z barev se zase objevovaly typické vánoční barvy: červená, zelená a bílá. Cukroví bývalo vystaveno nebo se podávalo během oslav svaté Barbory. Pečení tohoto cukroví je víceméně zapomenuté. Velmi řídké je dnes také zavěšování punčošky na okno, aby dětem Barborka přinesla něco dobrého. Punčošky si děti dávaly za okno už 3. prosince a ráno se mohly těšit na dobroty.

Lidé také navštěvovali kostely a kaple zasvěcené svaté Barboře a účastnili se mší a modliteb.