Smrtná neděle: 5. postní neděle. Vynáší se Morana

Smrtná, Smrtelná, nebo také Judica, to vše jsou názvy pro pátou postní neděli. Temný název je přesto spojen s radostí, a to v podobě vynášení Morany, symbolu všeho, co lidem škodí.

Minulá neděle zvaná Družebná byla symbolem radosti, pátá neděle vyžaduje naše plné soustředění. V kostelech opět vládne fialová barva kajícnosti a vypouští se jásavé pasáže mešních textů. Ludica me Deus znamená Zjednej mi právo, Bože.

Ale přece jen se tu najde něco, co kromě vynášení Morany přináší radost. Jedná se o konec zimy a začátek jara. Jarní rovnodennost letos nastává 20. března. Bohyně jara Vesna zvítězila nad Moranou, bohyní smrti a zimy.

Vynaseni Morany smrtna nedele — Vynášení Morany na Smrtnou neděli bude i součástí programu ve Stanici techniků DDM hl. m. Prahy na Praze 6

Vynášení Morany

Ze vsi a měst se v tuto dobu vynáší slaměná Smrtka, které se říká Morana, Morena, Mařena, Mořena, Smrtholka, ale i Čaramura, která byla zdobena vyfouklými vajíčky, prázdnými ulitami. Jejich prázdnota se hodila právě pro Moranu. Vynášení slaměné loutky se provádí tak, že se loutka ze slámy zapálí a shoří. Častěji se ale vyhazuje do potoka, do řeky, která Moranu odnese. Někde se shazovala ze skály, jinde ji třeba kamenovali, zahrabali do země.

Tímto slavnostním činem začíná skutečné jaro. Tento zvyk se příliš nelíbil církvi, protože měl pohanské rysy. Tradice ale byla velmi oblíbená. Obřad přivolával jaro a prosil o dobré počasí a úrodu a patřil proto k nejdůležitější události roku.

S Moranou obcházela děvčata (jinde zase chlapci) ves, někde všechna mládež i děti. Přitom zpívali, koledovali a nakonec slaměnou figurínu vynesli za ves. Dospělí jen přihlíželi a bavili se.

Vyhozením smrti ale legrace nekončila. Když se Morany zbavili, dali se všichni na úprk domů. Tradovalo se totiž, že kdo přijde do vsi jako poslední, do roka zemře.

Jak staré je vynášení Morany

Písemné zprávy o vynášení smrti se dochovaly už ze 14. století. Pohanský zvyk se církvi nelíbil, a tak ho nepodporovala jako lidovou zábavu. V době baroka Moranu vynášela jen mládež, někde vymizela tradice úplně. Koncem 19. století se objevovaly snahy na její obnovu. Podobně tomu je v dnešní době, kdy se vynášení smrti koná pod patronací školy, muzea, nebo třeba knihovny.

Vynášení líta

Na Smrtnou neděli děti (většinou dívky) koledovaly s „lítem“. Nové líto (léto) představoval vršek malého listnatého nebo jehličnatého stromku, který byl ozdoben řetězy ze slámy, pentlemi (červenými a zelenými), i kousky látky. Na vrcholku byla upevněna panenka nebo svatý obrázek. Líto symbolizovalo příchod jara, nový život a naději. Z vykoledovaných dobrot pak uspořádali hostinu pro mládež. Někde se s lítem chodilo až na Květnou neděli.

Říkalo se třeba: Přišlo jaro do vsi, kde jsi, zimo, kde jsi? Byla zima mezi náma a včil už je za horama. Hu, hu, hu, jaro už je tu!