Adventní věnec: kouzelná součást adventu

Advent je magické období, se kterým se pojí celá řada tradic. A zapalování svíček na adventním věnci patří k těm tradičním. Co symbolizuje, kde se vzal a jak má vypadat?

Historie adventního věnce sahá do 19. století, konkrétně do roku 1838, kdy byl v Hamburku vyroben první adventní věnec. Za jeho instalací stál německým protestantský teolog Johann Hinrich Wichern. Měl dřevěnou podobu a visel na dveřích, spolu s pokladničkou na peníze pro opuštěné děti. Stal se oblíbeným a výroba adventních věnců se rozšířila i do dalších zemí. Věnce a svíčky zavedli už v Evropě luteráni v 16. století, ale nebyl to adventní věnec.

Symbolika adventního věnce

Rozsvícení svíček navazuje na starou židovskou tradici Chanuka, svátek světel. Adventní věnec má symbolizovat Kristův kříž, ve vztahu ke čtyřem světovým stranám má žehnat na každou světovou stranu. A proč má tento věnec tvar kruhu? Představuje totiž Boží věčnost, vzkříšení a věčný život.

Často se používají větvičky jehličnanů nebo cesmíny, které symbolizují život. Původně se hodně využívaly i holé slaměné věnce. Ty měly za úkol odhánět zlé duchy a přinášet do domu požehnání.

Podoba adventního věnce

Adventní věnec má většinou čtyři svíčky (podle čtyř adventních týdnů), přičemž tři mají být podle tradice fialové a jedna růžová. Fialová (modrá) barva má symbolizovat pokání, ztišení a čekání. Dnešní věnce většinou zdobí různé druhy chvojí, suché plody, šišky, stužky a další dekorace. Svíčky mají barvu takovou, jak to komu vyhovuje. Velmi často se objevuje červená. Pokud jsou adventní věnce bez svíček, zavěšují se na dveře, zatímco ty se svíčkami míří na stůl.

Každý týden se zapaluje nová svíčka, ale nechávají se hořet jen chvíli tak, aby poslední adventní neděli mohly hořet všechny. Postupné rozsvícení symbolizuje stupňující se očekávání a radost.

Věděli jste, že každá ze svíček má vlastní označení? Té zapalované první adventní neděli se říká svíce proroků (fialová). Druhou adventní neděli zapalujeme druhou svíčku, označovanou jako betlémská (fialová). Třetí adventní neděli zapalujeme růžovou svíci, které říkáme pastýřská. Čtvrtou adventní neděli zapalujeme poslední fialovou svíčku s názvem andělská.

V některých variantách bývá ještě jedna svíce uprostřed pátá (bílá), které se někdy říká Kristova svíčka. Má představovat Pannu Marii, Vánoce, ale také symbol samotného Ježíše Krista a zapaluje se na Štědrý den a Boží hod vánoční.

Dnes je význam adventního věnce trochu posunutý, ale stále má vyjadřovat zastavení, radost a očekávání.

Zdroj:

Wikipedia.org
Milada Motlová, Český rok od jara do zimy, Fortuna Libri, 2010