Vánoční rituály. Milujete je, nebo při nich spíše trpíte? Je možné najít kompromis?

Udělat velký předvánoční úklid, vyrobit domácí adventní věnec, od bronzové neděle začít péct cukroví, 23. prosince společně nazdobit stromeček, o Vánoce v poledne rodinný oběd, poté procházka… Pro vánoční období je typická celá řada rituálů. Jedni nedočkavostí nemohou dospat, jiní z nich mohou mít s nadsázkou řečeno osypky. Jak si užít Vánoce v klidu a míru, když to mají členové domácnosti jinak? Poradí psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Milovat nestačí.

„Z dětství si pamatuji, že k Vánocům patřil spíš zbytečný stres. Táta měj jasnou představu, jak má vše vypadat, a tu dodržoval. Vytvářelo to tak zbytečný tlak a s mamkou se pak často o Vánocích hádali. Proto jedny z nejhezčích Vánoc byly, když jednou vypadl proud – byla už tma, sedli jsme si v kuchyni, táta hrál na kytaru, zpívali jsme koledy, bylo to tak krásně spontánní a uvolněné.“

A to je jeden příklad za všechny. Pojďme si ovšem nejprve vysvětlit, co všechno v sobě ukrývá pojem „rituál“. Psychologové ho definují jako sérii po sobě jdoucích akcí, které nemají význam praktický, ale symbolický. Určité typy osobnosti, a je jich v populaci kolem 40 %, ale opakují osvědčené postupy, protože rychle vedou k cíli a dodávají jim určitý řád.

„Rituály a tradice mohou být cestou, jak snižovat pocit úzkosti z nepředvídatelnosti světa. Ten je čím dál více zdrojem chronického stresu, který si nemusíme vůbec uvědomovat. A lidi na něj reagují různě – záleží na typu osobnosti i životních zkušenostech. Někteří nejistotu vůbec netolerují a neustále vyhledávají možná nebezpečí. Jsou ve stavu ostražitosti, který na buněčné úrovni vede prokazatelně k mnoha onemocněním. Rituály mohou tuto nejistotu zmírňovat, protože máme pocit, že víme, co bude,“ vysvětluje psycholožka Šárka Miková, která vytvořila osobnostní teorii nazvanou Teorie typů. 

Každý jsme jiný…

Rituály můžeme zjednodušeně je můžeme rozdělit na skupinové a individuální.

„Skupinové rituály naplňují potřebu sounáležitosti, která je vedle autonomie a kompetentnosti jednou ze tří základních psychologických potřeb. Většina z nás si ji v kruhu svých blízkých užívá právě o Vánocích. Cítit propojení s druhými potřebujeme sice všichni, ale jde o míru a způsob. Některé typy osobnosti jsou velmi citlivé na pocit osobní svobody. Proto u nich rituály, které jim někdo nutí, spíše vyvolávají konflikty,“ pokračuje psycholožka.

Přestože své individuální rituály máme všichni, neměli bychom automaticky předpokládat, že budou vyhovovat i ostatním. Často se stává, že rituál není tím, co vzniklo domluvou, ale spíše tradicí. Tu všem kolem vnucují členové skupiny, kteří přirozeně tíhnou k opakování postupů přirozeně, což jim naplňuje jejich potřebu stability. Věci se dějí tak, jak jsou zvyklí. Jenže takhle to nemáme všichni.

„Pokud patříme k typům s vrozenou potřebou rozumět a prověřovat, můžeme zpochybňovat logiku argumentu „protože to tak přece vždycky děláme“. Jiným typům může předem daný pevný postup rituálu vadit, protože jejich mozek chce spíš reagovat na aktuální pocit a přizpůsobit se situaci,“ pokračuje psycholožka.

Malé děti a rituály? Předávání hodnot

S dospělými je lepší se o rituálech pobavit a pokusit se najít společnou řeč, nicméně malým dětem prostřednictvím rodinných rituálů předáváme určité hodnoty. Můžeme např. trvat na tom, že budeme mít společnou večeři, a to nejen o Vánoce.

„Než abychom dětem něco vyčítali, zkusme je spíše do příprav rituálů zapojit. Díky tomu zakusí, jaké je cítit spoluzodpovědnost za to, co děláme jako rodina společně. A s ohledem na jejich typ osobnosti jim třeba ponechme volbu v tom, zda chtějí u společného jídla spíše mlčet, nebo vyprávět o tom, kam se posunuli v počítačové hře, nebo sdílet pocity ze vztahu s kamarádem,“ doporučuje autorka knihy Milovat nestačí.

Jak eliminovat riziko konfliktu kvůli rituálům?

U skupinových rituálů, a to nejen týkajících se Vánoc, je ideální se průběžně domlouvat na tom, zda vám všem vyhovují, nebo jestli už se nepřežily. Další možností je zavést nový rituál, s nímž budou v pohodě všichni. Případně připustit, že určitých rituálů se všichni neúčastní. Musí zdobit stromeček opravdu každý? Je třeba, aby se všichni šli o Vánoce projít, když se někomu opravdu nechce?

„Měli bychom vědět, že to, co vyhovuje nám, nemusí ostatním. Proto bychom nikoho neměli nutit do našich rituálů. Zároveň je dobré se učit říct ostatním to, co já potřebuju. A ustát případný sociální tlak, pokud se to jiným lidem nelíbí,“ doporučuje autorka knihy Milovat nestačí.

Za zcela klíčové považuje psycholožka se v předvánočním shonu zastavit a říct si, o co vám ohledně vánočních svátků skutečně jde.

„Dohodněte se na dvou či třech klíčových věcech a u ostatních hledejte kompromisy. A také se zeptejte vašich dětí, jak Vánoce vnímají. Z čeho mají opravdovou radost a kdy se necítí dobře? Jak by se chtěly na přípravách podílet a co by chtěly během svátků zažít? Možná budete překvapeni, jak málo dětem stačí, nebo z čeho všeho dokáží mít radost,“ dodává psycholožka Šárka Miková, autorka unikátní osobnostní teorie nazvané Teorie typů.

Vánoční rituály v praxi aneb pár příběhů ze života:

„Co už děti nejsou miminka a nespí přes den, nastal problém, kdy nenápadně dostat dárky ze skrýší pod stromek po štědrovečerní večeři. Proto jsme se s manželem domluvili, že dárky se nanosí přes noc z 23.12. a děti si je rozbalují hned ráno. Odpadá tak i celodenní Už to bude?! , děti si můžou nové věci užívat celý den a my s manželem v klidu děláme bramborový salát a řízky.“ 

„Při rozbalování dodržujeme, že vždycky jeden rozbaluje a ostatní čekají, aby každý měl svou “chvilku slávy”. S tímhle má největší problém tchyně, nedokáže malé děti nechat rozbalovat samotné, několikrát jim to vzala z ruky, aby to bylo rychlejší. Tchyně k nám už na Vánoce nejezdí.“

„Mezi mnou a manželem je každý rok spor o vánoční stromeček. Já ráda dopřávám synovi to nejhezčí kouzlo vánoc, tedy když přijde na Štědrý den večer k nazdobenému rozsvícenému stromečku s dárky. Manžel ale chce, aby pětiletý syn už začal zdobit stromeček s námi. Že on jako dítě měl radost právě z toho zdobení.“

„Kluci si na stromeček vybírají ozdoby sami (máme za ty roky velkou bednu všech možných ozdob), je pak takový „veselý“. Jeden rok třeba vyráběli ozdoby ze samotvrdnoucí hmoty a na stromečku nám tak visela mimo jiné i růžová spermie.“