Vydejte se na houby – podívejte se po těch léčivých

Nastaly příznivé podmínky pro houby, tak opět můžeme vyrazit s košíkem na lov. A s velkou pravděpodobností bude úspěšný. Jaké zajímavé úlovky si můžete přinést?

Hnojník obecný

Mezi jedlé a léčivé houby patří hnojník obecný. Najdeme ho v humózních půdách jako jsou kraje luk, komposty nebo třeba při okrajích lesů od časného léta do pozdního podzimu. Charakteristický je svým podlouhlým tvarem a šupinkami. Splést si ho můžeme s hnojníkem inkoustovým, který ale roste v trsech a nemá šupinatou hlavičku. Hnojník obecný je zapotřebí sbírat mladý, kdy je celý bílý, stárnutím totiž hlavička ze spodní části tmavne a vytváří kašovitou hmotu. Protože rychle stárne, je zapotřebí tuto houbu brzy zpracovat, ať už usušit (v sušičce) nebo uvařit. Má jemnou chuť a Andreas Gminder v knize Určujeme houby (Knižní klub, 2016) doporučuje pro ocenění chuti nekombinovat s česnekem, tymiánem a podobným s silným kořením. Podle autora výborně chutnají poloviny klobouku obalené pivním těstem a osmažené v horkém tuku. Proč sbírat hnojník obecný? Dobře chutná a navíc prospívá zdraví. Prospěšná je jeho regulace hladiny cukru v krvi nebo prevence proti kardiovaskulárním onemocněním (způsobeným cukrovkou). Významné jsou i jeho protizánětlivé, antioxidační a antibakteriální účinky. Působí preventivně proti rakovině žaludku, prsu a prostaty a žaludku. Vhodný je i při stresu a jako podpůrný prostředek chuti k jídlu nebo proti ateroskleróze (kornatění tepen).

Pýchavka obecná

Mezi neprávem opomíjené houby patří také pýchavka obecná. Hledat bychom ji měli na okrajích lesa, i lese samotném (jehličnatý i listnatý), v trávě od léta do podzimu. 3-7 cm vysoké houby jsou bílé, pěnovitého vzhledu, stlačitelné a uvnitř bílé. Nemají však nijak zajímavou chuť. Andreas Gminder doporučuje houby nakrájet na plátky, obalit a osmažit. Hodí se také k nakládání a sušení.
Pýchavka je bohatá na zinek, mangan a železo. Tento antioxidant byste měli sbírat i pro jeho silné antimikrobiální účinky.

Hlíva ústřičná

Především v zimních měsících se dá vyrazit za hlívou ústřičnou, i když se s ní můžeme setkat i od pozdního léta. Najdeme ji na stojících nebo ležících silných dřevech listnatých stromů (hlavně buků, dále topolech, ořešácích nebo jasanech). Andreas Gminder varuje před podobností s hlívou ušatou, která může způsobovat otravu. Ta roste na pařezech jehličnanů.
Hlíva ústřičná má mírnou, příjemnou chuť. Stejně jako většina ostatních hub je zdrojem řady vitamínů (skupiny B, C, D, K), minerálů a stopových prvků (draslík, fosfor, selen, sodík, jód, železo a zinek). Jako další léčivé houby obsahuje beta glukany. Přispívá k vyrovnání hladiny cholesterolu a krevního tlaku. Pomáhá při bolestech některých druhů kloubních onemocnění, působí proti alergiím a astmatu, vhodná je i pro diabetiky. Působí proti civilizačním chorobám, využívána je i pro tlumení vedlejších účinků chemoterapie. Vhodná je i pro děti. Houbu sušíme při teplotě do 40 °C, rozemeleme a uchováme. Denně se smí konzumovat max. čajová lžička.

Jidášovo ucho

Jidášovo ucho se velmi často objevuje v tradiční čínské medicíně. Houby můžeme najít na starých větvích černého bezu, ale i na bucích, javorech, jasanech po celý rok. Nejlépe se najde za vlhka, kdy jsou plodnice nabobtnané. Vyskytují se ve shlucích. Sbírat by se měly ty houby, na kterých není zelená řasa. Jidášovo ucho je prospěšné pro čištění krve a na celý kardiovaskulární systém, snižuje krevní tlak. Hodí se po něm sáhnout, pokud potřebujete harmonizovat trávicí systém, pomůže i po fyzickém a psychickém vyčerpání. Houba posiluje imunitní systém a pomáhá při hemoroidech.
Jidášovo ucho má bohaté využití v kuchyni. Dá se použít čerstvé, případně sušené. V tom případě po namočení zvětšuje objem. Nedoporučuje se ji konzumovat v době těhotenství nebo při kojení.

Při sbírání vždy sahejte pouze po těch houbách, kterými jste si jisti. Nápomocné přitom mohou být různé příručky. My jsme si na pomoc vzali velmi přehledný a podrobný titul Určujeme houby, který mapuje 340 středoevropských hub.