Jak porozumět etiketám potravin

Přestože obal někdy může být jen takovou krásnou slupkou, v případě potravin bychom se jím měli zabývat podrobněji. Speciálně údaji o složení. Výrobci na obalech svých potravin mají povinnost uvádět řadu informací, z nich pak lze odvodit, co se skutečně skrývá uvnitř. Jak etiketám porozumět?

Řadě obalů vůbec nemusíte věnovat pozornost, v případě potravin byste jim pozornost věnovat měli, a to velkou. Srozumitelné a správné popsání obsahu skrytém v obalu nařizují české i evropské předpisy.

„Obal je v podstatě ring, ve kterém se střetává nařízení podat zákazníkům pravdivé informace a obchodnická snaha zvýhodnit výrobek před konkurencí,“ říká Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest, a pokračuje: „V tomto zápasu mají navrch zájmy spotřebitelů a k jejich informování slouží především etiketa.“

Informace na etiketě nesmějí být zavádějící, musejí být pravdivé v otázkách: složení potraviny, jejím původu, vlastnostech, způsobu výroby, trvanlivosti nebo množství.

„Zakázáno je také vychvalovat potravinu za něco, co je samozřejmé. Například označení ‚bez konzervantů‘ na bílém jogurtu – bílý jogurt nikdy nesmí konzervanty obsahovat a nesmí se tedy chlubit jejich nepřítomností,“ vysvětluje Hoffmannová a dodává: „Ani obrázky na obalu nesmějí v zákazníkovi vyvolat mylné dojmy, že například potravina obsahuje něco, co ve skutečnosti ve složení nenajdeme.“

Nejdůležitější část

Nejdůležitější částí etikety je seznam použitých surovin. Jako první se v něm uvádějí ingredience, které mají nejvyšší podíl, pokračuje se sestupně. Nepatří sem látky s nižším obsahem než 2% podílu. Najdeme tu obsažené přísady včetně podsložek a přídatné látky buď pod názvem, nebo pod E kódem.

„O některých přísadách lze beztrestně pomlčet. S výjimkou masných výrobků se u potravin nemusí uvádět podíl vody nižší než 5 %. Stejně tak se nedozvíme o vodě použité pro obnovu sušených či koncentrovaných složek, což je typické například u džusů z koncentrátu,“ upozorňuje Hoffmannová.

Alergeny

Upozornit se musí také na eventuální výskyt 14 potravinových alergenů. Může vzniknout i zvláštní situace, kdy například bezlepkové potraviny na obalu uvádějí, že mohou obsahovat stopy lepku.

„Alergeny se mohou do výrobku vloudit neúmyslně a například prachové částice mouky ve vzduchu se mohou dostat i tam, kam nemají. Výrobci si rádi kryjí záda a o potenciálním riziku dobrovolně informují. Takové varování znamená, že se mouka do výrobku záměrně nepřidává, ale v nepatrném množství se v potravině může objevit,“ uvádí Hoffmannová informaci na pravou míru.

Informace se přikrášlují

Někdy jsou předpisy volnější, například co se týká vyjádření podílu složky ve výrobku. Ten je možno matematicky uvést tak, aby výsledek vypadal lépe.
„Pokud jahodový jogurt hlásí, že obsahuje 20 % jahodového přípravku a v ten se skládá v 60 % z jahod, je na spotřebiteli, aby si vypočítal, že v jogurtu je 12% podíl jahod,“ upozorňuje Hoffmannová.

Údaje u konzervovaných potravin z mase se mohou lišit

V případě konzervovaných potravin z masa, se totiž během sterilování zahřátím z masa uvolní tuk a voda a po otevření může čekat konzumenta méně pevného podílu masa, než do konzervy přišlo. Označeno je to ovšem v pořádku, tato informace se totiž vztahuje na okamžik výroby a nemusí pak souhlasit s pevným obsahem hotového výrobku.

Původ potravin

Původ potravin je dalším z povinných údajů. Legislativa dovoluje, aby byl na obalu uveden zodpovědný prodejce či distributor.
„V současné době musí uvádět zemi původu ovoce a zelenina, maso, ryby, vejce, víno, med, olivový olej a chmel,“ říká Hoffmannová a dodává: „Výjimku ještě tvoří potraviny, které by mohly vzbudit dojem, že pochází odjinud než ve skutečnosti. Pokud má například na obalu sýr mozzarella italskou vlajku, ale nepochází z Itálie, musí se země původu na obalu zmínit.“

Podrobnosti o značení potravin se můžete dozvědět z příručky na webu Bezpečnost potravin.

Zdroj: dTest