Houbařská sezóna: Pozor na jedovaté houby, vzhled často klame

Podzim je obdobím, kdy se vrháme do lesů, abychom si z nich odnesli nějaké ty houbařské poklady. Někdy ale pokoušíme štěstí a odnášíme si i ty houby, u kterých si nejsme jisti. Jak bezpečně sbírat houby a na co si dát pozor.

Které houby sbírat

Když se vydáme do lesa, vyplatí se sbírat pouze houby, které bezpečně poznáme. Měly by mít typické znaky. Experimentování není na místě. Mohlo by totiž skončit velmi nepříjemně, až smrtí. 

Znalci z České mykologické společnosti upozorňují, že sbírat příliš mladé plodnice nebo pozměněné neobvyklými povětrnostními podmínkami není vhodné sbírat. Nemusí totiž mít všechny typické znaky.

Každý druh houby má důležité poznávací znaky. Proto když hodnotíte houbu, nebo ji někomu chcete dát k posouzení, vyjměte ji ze země celou. Mohly by chybět některé znaky, které se mohou nacházet i na noze.

Pokud si nejste jisti druhem houby, vemte ji celou v dobré kondici domů a nechte ji posoudit zkušeným houbařem nebo využijte poradnu České mykologické společnosti.

Jak zařadit do sbírání nový druh

Chcete zařadit do sběru léčivé houby? Než se pustíte do sbírání nového druhu, potřebujete ho dobře poznat. Vědět o příbuzných jedlých, nejedlých a hlavně jedovatých houbách. Svou znalostí byste si měli být jisti, ideálně se poraďte u odborníků (v mykologické poradně, na přednášce, výstavě a podobně). Poznávat je třeba hlavně reálné houby, fotografie nemusí vše zachytit. Důležité totiž jsou i smyslové znaky, jako je chuť, vůně, slizkost či lepkavost, často ani barvy nejsou věrné nebo chybí pohled na důležitý určovací znak.

Zkoumat chuť mohou ale pouze dospělí. I jedlé houby totiž mohou být v syrovém stavu jedovaté. Otrava je pro děti mnohem nebezpečnější než pro dospělého.

To, že znáte houbu v domácích podmínkách, se vám v zahraničí, obzvláště v jiných klimatických zónách, se vám nemusí vyplatit. Houba může mít jiné vlastnosti nebo se může jednat o houbu hodně podobnou, ale jedovatou.

Jedovaté houby se podle chuti nepoznají

Mykologové uvádějí, že většina našich jedovatých hub chutná příjemně. Muchomůrka zelená je prý skutečně vynikající. Na chuť se skutečně nevyplatí spoléhat. Nemůžete spoléhat ani na to, že okousané houby od zvěře nejsou jedovaté, jedovaté houby totiž nemusí jejich metabolismu vadit.

Jak už jsme zmínili, některé jedlé houby jsou za syrova jedovaté. To se ale změní po převaření – alespoň 20 minut. Jedovaté druhy obsahují termostabilní toxiny – jedy, které se varem neničí.

Jedovaté houby vždy nejsou výrazně zbarvené

Výrazně zbarvená je sice muchomůrka červená, která je ale kupodivu mírně jedovatá. Smrtelně jedovaté jsou naopak nenápadné houby pavučinec plyšový a muchomůrka jízlivá.

Zdroj: Česká mykologická společnost