Styl života v kamionu (2. díl)

V prvním dílu tohoto článku jsem se snažil představit povolání řidiče kamionů a zamyslet se nad tím, proč je dnes řidičů velký nedostatek. Nyní se podíváme na to, co výrobci moderních tahačů dělají pro řidiče z hlediska ekonomičnosti provozu, komfortu a především bezpečnosti.

Náročné povolání řidiče kamiónu neznamená pouze dovézt náklad do místa určení. Na dnešního řidiče jsou kladeny stále větší nároky, co se týče způsobu jízdy, která by měla vést k co nejmenší spotřebě paliva. Už v předcházejícím článku jsem psal o tom, že náklady na pohonné hmoty jsou v současnosti hlavním tématem moderní autodopravy. Zároveň však z občasných zpráv víme, co dokáže způsobit rozjetý kamión díky např. mikrospánku řidiče nebo špatného odhadu situace. Ruku v ruce se tedy kromě spotřeby paliva zaměřují výrobci tahačů také na bezpečnost jejich řidičů.

K tomu všemu využívají nejmodernější techniku, kterou bychom v podstatě mohli rozdělit do tří skupin – bezpečnost, hospodárnost a komfort řidiče.

Pohled na svět z kabiny „tiráku“

V předcházejícím dílu jsem se zmínil, že naše redakce dostala od společnosti Mercedes-Benz Česká republika, s. r. o. nabídku svézt se v jejich nejnovějším tahači řady Actros. V recepci prodejní haly na pražském Chodově, ve které si každý fanoušek legendární německé značky musí připadat jako v ráji, jsem se setkal s Ing. Michalem Jakoubkem, který školí budoucí řidiče Mercedesů, a který mě také měl v kamiónu svézt. Po vzájemném představení jsme zamířili k nedaleko stojícímu tahači s návěsem.

Nástup do kabiny vysoké téměř čtyři metry je pro někoho, kdo to nikdy nezkusil, trochu nezvyklý. I když měřím 190 cm, tak jsem měl při otevření dveří podlahu kabiny někde ve výšce nosu. Pracovní prostor řidiče ještě voněl novotou a překvapil mě svou prostorností. Dvě pohodlná sedadla (to pro řidiče je navíc ještě komfortnější díky vzduchovému odpružení), rovná podlaha (kvůli většímu prostoru a tím pádem i komfortu řidiče), dvě nad sebou umístěná široká lehátka, dostatek odkládacího místa, velké čelní sklo a zvenčí sada mohutných zrcátek, umožňujících vidět téměř kamkoliv. Nesmím zapomenout na vysoký strop. Kabina typu StreamSpace, ve které jsme seděli, je třetí největší. Existují ještě typy BigSpace a GigaSpace, s výškou stropu od podlahy přes dva metry. Výbava kabiny tahače je závislá na typu práce řidiče v konkrétní firmě. Nezapomínejme, že řidič často v kabině žije několik týdnů. Navíc jeho životospráva během té doby není nikterak valná – většinou má práci naplánovanou tak, že se během přestávky sotva nají. Přitom na vaření nebývá čas – v běžné třičtvrtěhodinové pauze si sotva namaže chleba nebo si vezme něco z domova. K uchování potravin má k dispozici výsuvnou chladničku umístěnou pod spodním lehátkem.

Vyjeli jsme z areálu firmy a pokračovali po nedaleké dálnici D1 směrem na Mirošovice a Benešov. První jízda v  kamionu je samozřejmě pro každého něco nového a nezvyklého. Shlížíte na svět vysoko nad většinou ostatních vozidel. Zprvu se vám zdá jízdní pruh široký asi jako tkanička od bot, a nechápete, jak se do něj řidič může vůbec vejít. Pravdou ale je, že v leckterých zúženích kvůli opravě vozovky musí řidič využít veškeré své umění a zkušenost, protože cestáři jakoby na kamiony ani nepamatovali. Také se Vám zdá, že jedete hrozně pomalu. Jedete sice 80 – 85 km/h, ale díky vyšší výšce nad vozovkou Vám to připadá jako „padesátka“.

Mercedes-Benz: jednička na trhu nákladních vozidel

Jeli jsme ve čtvrté generaci tahačů řady Actros. Vozy této série jezdí v Evropě už od roku 1996. Během té doby se jich prodal více než jeden milion. Stroj, který mi pan Jakoubek představil, je jedním z flotily FUEL DUEL. V tomto programu Mercedes-Benz zapůjčí vozidlo dopravci, který si jej může po dobu tří týdnů vyzkoušet a porovnat s vozidly ve svém vozovém parku.

Během naší cesty jsme si povídali nejen o náročné práci řidiče, které byl věnován celý předcházející článek, ale také o tom, co tenhle moderní krasavec má v sobě všechno zabudované. Tak především, Mercedes-Benz je jedním z prvních výrobců tahačů, který se na bezpečnostní systémy vždy zaměřoval a investoval do nich nemalé peníze. Nejspíš i proto je už čtrnáct let po sobě jedničkou v prodeji nákladních vozidel. Za tu dobu posbíral řadu ocenění a stále představuje špičku ve výrobě tahačů. Na trhu s nákladními vozy (počítají se do nich i podvozky pro sklápěčky, hasičské či popelářské vozy) se podílí dvaceti procenty.

Bezpečnosti řidiče pomáhá řada asistentů

Dříve se řidiči museli obejít bez klimatizace, GPS navigace, museli řadit ručně a všechno si hlídat sami. Dnes jim dlouhou jízdu usnadňuje řada pomocníků. Jedním z nich je asistent pro jízdu v jízdním pruhu, který řidiče varuje ostrým zvukovým signálem pokaždé, když bez blinkru přejede čáru oddělující jízdní pruhy. Pro asistenta nejsou dokonce překážkou ani méně výrazné pruhy na silnici, navíc řidič si může na obrazovce palubního počítače kdykoliv zkontrolovat, zdali je systém aktivní.

K větší bezpečnosti zcela jistě přispívá nejaktuálnější verze brzdového asistenta třetí generace. Toto zařízení je schopné zamezit najetí vozidla na pohybující se, ale i na stojící překážku. Nezávisle na hmotnosti nebo rychlosti soupravy dokáže systém zastavit vozidlo těsně před překážkou. V případě horších adhezních podmínek alespoň zmírňuje následky dopravní nehody. Brzdový asistent funguje při zapnutém tempomatu a před brzděním ještě vyšle varovný signál, aby měl řidič možnost reagovat. Ostatní účastníky provozu systém upozorní spuštěním varovných světel. To, co jsem popisoval, se týká brzdění před pevnou překážkou, ale na podzim tohoto roku chystá Mercedes-Benz už čtvrtou generaci brzdového asistenta, která bude umět reagovat i na pohybujícího se chodce na vozovce.

Spotřeba, spotřeba a zase spotřeba

I v důležité otázce spotřeby paliva nabízí moderní tahače Mercedes-Benz řadu elektronických systémů, které řidiči umožní vozidlo co nejlépe využívat a snížit tak co nejvíce náklady na pohonné hmoty. Jedním z nich je prediktivní tempomat, který upravuje způsob jízdy podle topografie trasy. Díky technologii GPS a 3D mapě uložené ve vozidle systém sám zvolí nejoptimálnější způsob jízdy s cílem, co nejmenší spotřeby paliva. Podle nastavení řidičem systém optimalizuje doby řazení a rychlost tempomatu při průjezdu kopcovitou trasou. Prediktivní tempomat tak využívá optimální otáčky motoru, a pokud se kamion blíží k vrcholu stoupání, už zbytečně nepodřazuje. Navíc systém spolupracuje s funkcí převodovky „Ecoroll“, která umožňuje jízdu s nezatíženým motorem a díky rozpojení hnacího řetězce výrazně prodlužuje dojezd vozidla. To může být ovšem problém pro některé řidiče, kteří jsou zvyklí na způsob jízdy s nohou na plynu až na vrchol kopce a začátek klesání. Proti klasickému tempomatu lze dosáhnou až 5% úspory paliva.

Kromě prediktivního tempomatu může mít řidič k dispozici také adaptivní tempomat, který pomocí radaru zabudovaného v čelní mřížce tahače vyhodnocuje situaci před vozidlem. Pokud chce řidič například nastavit padesátimetrový odstup od vozidla před sebou, zapne adaptivní tempomat a tahač případně zpomalí před pomaleji jedoucím vozidlem, načež poté už sám udržuje nastavený odstup.

Mercedes-Benz umožňuje sledování vozidlapomocí telematiky Fleetboard. Ta umožňuje nejen sledování pozice vozidla, ale i hodnocení jízdního stylu řidiče. Na základě údajů z vozidla je chování řidičů při jízdě ohodnoceno známkami a umožňuje tak objektivní hodnocení jízdního stylu.

Na zářijovém veletrhu IAA v Hannoveru představí Mercedes-Benz službu Uptime, která umožní propojení kamionu se servisem. Diagnostické procesy během jízdy zcela automaticky průběžně kontrolují stav systémů vozidla. Server Mercedes-Benz Service dokáže automaticky analyzovat data nákladního vozidla a rozpoznat charakteristické projevy závad. V případě potřeby systém nabídne nejvhodnější opatření pro následné nezbytné opravy. V případě, že je nezbytná okamžitá oprava, odešle hlášení z vozu do centra v holandském Maastrichtu. Odtamtud jsou data okamžitě předána asistenční službě Service 24h, která zajistí kdykoli a kdekoli po celé Evropě rychlé a kvalifikované odstranění poruchy. De facto sjedná návštěvu servisu na plánované trase nákladního vozidla. Díky tomu je možné předvídat potřebu opravy i údržby, doporučit servisní práce a eliminovat tak poruchy na cestách. Tím se ušetří mnoho času a finančních prostředků. V některých zemích, jako je třeba Francie, je totiž zakázáno provádět opravy na kraji silnic, takže každé nákladní vozidlo mající poruchu, musí být odtaženo do servisu. Systém Uptime se již velmi osvědčil v testovacím provozu, který probíhal 3 roky.

Samozřejmě, že pro úsporu paliva hraje také nezanedbatelnou roli správně zvolená trasa na místo určení. Dříve se řidiči museli spoléhat na mapy, dávat si pozor na to, pod kterými nadjezdy mohou projet atd. V posledních letech jim značně usnadňuje život GPS navigace. Firmy v nich mívají nastavené trasy s ohledem na nejnižší spotřebu, nejlevnější mýtné atd. V kabině vozů Mercedes-Benz může mít řidič k dispozici odnímatelný panel velikosti tabletu, ve kterém je nejmodernější GPS. V té je nastavena mimo jiné i výška kamionu, takže by se nemělo stát, že by řidič dojel k nadjezdu, pod který se nevejde. Kromě toho je v panelu zabudován i systém přijímání zakázek. Tedy to, co znají například hráči různých simulátorů jako 18 Wheels of Steels nebo Euro Truck – po dojetí a složení nákladu můžete komunikovat s dispečerem a přijmou další zakázku z blízkého okolí. Stejně jako tablet, má i tento panel zabudovaný fotoaparát, který je možný využít například při nehodě.

Kromě zmíněného „tabletu“ je vozidlo vybavené také palubním počítačem (uprostřed přístrojové desky), ve kterém řidič sleduje například nahuštění pneumatik, zatížení náprav, tlak v brzdovém vzduchojemu, atd. Nabízí celkový přehled o odjetých hodinách, týdenní době řízení a hlídání doby zbývající do pauzy. Řidič tak má stále přehled o své pracovní době a nemusí si vše evidovat ručně (i když to prý některé „staré školy“ stále dělají).

Jede to skoro samo

Všechny tyto systémy mohou budit zdání ve smyslu „jede to už skoro samo“, což vyvolává otázky ohledně budoucnosti a plně automatizovaného řízení. To se už nějakou dobu testuje na osobních vozech. Pan Jakoubek je však k plně automatizovanému řízení oprávněně skeptický. Podle něj není možné, aby v dnešní hustotě provozu auta v blízké budoucnosti jezdila sama.

Zkouší se nicméně tzv. „jízdní čety“, kdy tahače spolu komunikují přes WiFi. Funguje to tak, že máme nějaký první kamion, řízený klasicky řidičem. Za něj se zařadí tahač se stejným systémem. Kamiony pak mohou jet v oné „četě“ s kratšími rozestupy, třeba i pouhých patnácti metrů. Tempo a směr jízdy samozřejmě udává první vozidlo, obdoba lokomotivy v čele vlaku. V kabinách dalších tahačů řidiči už jen sedí a vše kontrolují. Nicméně tento systém by mohl fungovat jen na dálnicích, a to ještě zřejmě jen na některých úsecích.

Hlavní výhoda tohoto způsobu jízdy by spočívala v úspoře. Jednak místa na dálnici, poněvadž by auta zabrala menší prostor, a jednak v úspoře paliva – všechny tahače by jely stejnou rychlostí, tudíž i plynuleji, přičemž ostatní vozidla by měla díky jízdě v tzv. vzduchovém pytli menší spotřebu. V případě problému, např. v podobě překážky na silnici, by začal brzdit první tahač, a tím pádem automaticky i všechny ostatní. Tak by se zabránilo hromadné nehodě. Tohle všechno je však ještě budoucnost v horizontu několika let. Zatím je vše ve fázi testování, nicméně v Holandsku by měli v brzké době výrobci tahačů předvést, jak daleko v tomto směru došli.

Na kolik přijde moderní tahač

Cena tahače současné generace Mercedes-Benz se pohybuje od sedmdesáti pěti do sto tisíc Euro, hodně však záleží na výbavě. Zákazník, který má o tahač zájem, si buď koupí skladové vozidlo, nebo si tahač objedná a uvede, jakou výbavu požaduje. Výroba vozidla podle přání zákazníka trvá obvykle tři měsíce. Firmy volí různou formu placení, převažuje operativní leasing se splátkami rozvrženými na čtyři roky. Díky tomu, že se dopravci snaží vozový park udržovat, je stáří dnešních tahačů maximálně pět let. Je nutné si uvědomit, že každý rok najede vozidlo sto až sto dvacet tisíc kilometrů. Tahače českých firem s milionem najetých kilometrů už u nás téměř nepotkáte, ty jezdí spíše v zemích dále na východ.

Politika prodejců Mercedes-Benz je zaměřená především na to, přesvědčit zákazníka, že se mu vyšší pořizovací cena vrátí v provozních nákladech. Firma proto jako jediná půjčuje své vozy potencionálním zákazníků, aby si vyzkoušeli projet některou ze svých obvyklých tras a porovnali rozdíl ve spotřebě s konkurenčním vozidlem. Na sto kilometrů mohou vidět úsporu >dosahující až 10 % oproti konkurenci, což už je v nákladové položce znát. Náklady na servis a servisní intervaly se pak odvíjejí podle provozu vozidla, jeho opotřebení a stylu jízdy řidiče.

Žádný učený z nebe nespadl

Díky výše popsané řadě technologických vymožeností, které Mercedes svým zákazníkům nabízí, vedla zákonitě jedna z mých otázek také na proškolování řidičů. Zvládají ho? Neodradí zdánlivá složitost systémů už tak malou hrstku adeptů? Podle pana Jakoubka obsluha vozidla není složitá, ale klíček k němu byste samozřejmě neměli dostat bez odpovídajícího školení. A v Mercedesu na něj kladou velký důraz. Kromě úvodního proškolení při předání vozu jsou vypsané pevné termíny na prodejních místech po celé České republice, kam firmy mohou poslat řidiče, aby se seznámili se základní obsluhou nového tahače. V Mercedesu dále nabízejí tzv. „eko-tréninky“, kdy školitelé s řidiči jezdí a snaží se je naučit správný styl jízdy s vozidlem. Řidiči mohou využít také pravidelné sedmihodinové školení profesní způsobilosti, které by měli absolvovat každý rok. Je důležité, aby řidič nejen pochopil všechny systémy vozu, ale především aby co nejvíce využil potenciál, který vůz má. Protože jedině tak bude jeho jízda bezpečná a pro majitele přepravní firmy ekonomická.

Lidé jsou však zatím ještě stále nejdůležitější

Všechny popsané systémy jsou sice krásné, ale stále bude záležet především na lidech. Dopravní firma, to je především těsné spojení mezi majitelem, dispečerem a techniky, kteří se starají o auta a spotřebu. Musí mezi nimi fungovat vzájemná harmonie. Dispečer někdy plánuje jízdy až na hranici možností řidiče, technik zase chce docílit co nejmenší spotřeby, ale když dispečer nenaplánuje rozumnou jízdu, je jeho úsilí marné. Navíc plánování v dnešním provozu s maximální přesností ani není možné.

Řidičů tedy sice ubývá a jejich povolání není lehké. Nicméně případní budoucí řidiči tahačů Mercedes-Benz se mohou těšit na to, že pro jejich pohodlí, optimální styl jízdy a bezpečnost udělali výrobci maximum. A tím pádem i pro nás, ostatní řidiče, kteří se s kamiony setkáváme na silnicích.