Nejkrásnější výhled na Lago Maggiore je beze sporu z výšky. A k tomu je nejlepší vyjet až nahoru k Locarnu, městě známém svým filmovým festivalem.

Město leží už na švýcarské části jezera v kantonu Ticino, ale k přejezdu vám jako obvykle stačí jen občanka (pokud na hranicích není nikdo přehnaně horlivý, ani ta ne). K Locarnu nevede žádná dálniční zkratka, musíte hezky po obvodu jezera, a ve špičce dostanete úplně nový zážitek. Ale aspoň si užijete z jedné strany výhled na vodu a různé ostrůvky a skaliska, na druhé krásné vily a spoustu hortenzií a jiné flóry. 

Zaparkovat se dá v Locarnu ideálně u hlavního nádraží, odkud je to kousek k zastávce pozemní lanovky, tzv. Funicolare. (Další typ lanovky, tentokrát podobný té naší na Petřín.) Tou se dostanete překvapivě k další lanovce stanice Orselina. Ta už je kabinková a vynese vás na Cardadu (1340 m n.m.) Tam je restaurace a taky kovová vyhlídka, zavěšená nad údolím. Je odtud krásně vidět široko daleko, ale lávka se trochu houpe, když po ní jdete…  

Z Cardady si dáte příjemnou chůzí tak 10 minut k další lanovce, tentokrát sedačkové. Ale protože Švýcaři mají vše vymakané, na téhle sedačkové lanovce se nesedí rovně, ale sedačky jsou vytočené doprava – abyste si cestou užili ten výhled…. 

Cimetta je ve výšce 1671 m n.m. a nabízí klidné posezení, panoramatickou vyhlídku do okolí a krátký odpočinek. Právě odtud je nejkrásnější pohled na Lago – na jeho horní konec. Krásně vidíte, jak jezero zatáčí za kopce, které se do něj zakusují. Dokonce je tu i foto rámeček, který vás navádí udělat si fotku zrovna tady. Anebo na houpačce, na tu byla hotová fronta fotekchtivých turistů. Pod sebou máte ostroh s řekou Maggia, která rozděluje zástavbu – vpravo je město Ascona, vlevo od řeky Locarno. Můžete se kochat tyrkysovou modří vody, azurovou oblohou (když vyjde počasí), je to jako z pohádky a chtěli byste tam zůstat klidně celý den. 

Ale tak úplně to nejde. A tak sjedete zpátky na Cardadu. A ti turisticky založení popadnou svoje nordic hůlky a vyrazí dolů do města pěší trasou. Anebo zase lanovkou – ale cesta má asi 5 km, dá se za hodinku zvládnout. Občas jde lesem, občas polem, má cestou i jednu restauraci s výhledem u křížku, který je tam opravdu dlouho. Ale celou cestu máte tak nádherné okolí, slunce připaluje, kolem proudí turisté z celého světa, a i když musíte dávat pozor pod nohy, je to krása. 

Další zastávkou je kostel Madona del Sasso, poutní místo a povinná návštěva. Je to nejdůležitější poutní kostel v tomhle koutu Švýcarska a datuje se do 15. století. A taky je z něj nádherný výhled na jezero, jak jinak. Dolů do města se může sejít křížovou cestou, které se lidově říká Kapličková. Sice oficiálně vede zezdola nahoru a v opačném směru máme Ježíšovu cestu s křížem špatně, ale můžeme si to domyslet… 

V Locarnu pak stojí za vidění především hlavní náměstí. V létě se na něm odehrává filmový festival, který sice začíná 2. srpna, ale sedačky a plátno přes část náměstí tam staví dřív, pro různé další kulturní akce. Náměstí má své kouzlo, krom bister a krámků se švýcarskými noži je tu i supermarket a vyhlášené knihkupectví. Je jen na vás, jak naložíte s volným rozchodem…. 

Ale Locarno není hlavním městem kantonu Ticino, tím je Bellinzona, která je jen kousek. Pokud nejste úplně zničení pochodem, můžete se tam podívat na staré centrum. Město je známé hlavně svými třemi hrady. K Velkému hradu vede výtah nahoru na nádvoří, pak už se po schodech do centra dostanete ke kostelu, radnici atp. Nám unaveným českým turistům hrad připomínal Kost a kromě toho dvojitého výtahu na něm nebylo nic extra, ale byl to opravdu dlouhý den a nadšení z poznávání už značně ochladlo. Od kostela vede cesta k druhému hradu, Montebello, pokud máte sílu šplhat do stráně. Třetí už je příliš vysoko a daleko a panoráma kapku hyzdí stavební jeřáb. Je ale dobré vědět, že tahle obranná soustava hradů a zdí, chránící údolí a přístup do průsmyků, je zapsaná v UNESCO od roku 2000. Pokud už jste tak unavení, že je vám to srdečně jedno, je kousek od centra otevřený supermarket Migros, který zavírá až v sedm… 

Předchozí díly:

Den první: Jezera, památky UNESCO a spousta lanovek
Den druhý: Lago Maggiore a ostrovy, jedna krása za druhou
Den třetí: Monte Moro a botanická zahrada u Villy Taranto
Den čtvrtý: Sacri Monti: poutní místa vysoko na kopcích, plná kaplí a krásných výhledů 

Poslední díl vás čeká opět příští čtvrtek.

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: