Velké letní dobrodružství: Jezera, památky UNESCO a spousta lanovek

Tipů, kam v létě vyrazit, je všude plno. Máme taky jeden. Třeba se necháte inspirovat. Poznávací zájezd k Lago Maggiore v severní Itálii sliboval doslova hory – doly. Hodně šplhání po okolních skalách a nějaké ty výlety v nížinách kolem a na jezeře. Obojího se nám dostalo plnou měrou…

Abychom ale vůbec nějaké výlety začali, museli jsme projet švýcarskými průsmyky. Výhodou nočního přejezdu bylo, že aspoň část autobusu ty nejhorší serpentýny prospala. (Pokud je nevzbudily zdušené výkřiky, když se v protisměru objevil karavan a nás od příkrého srázu dělilo jen několik patníků…)

První den jsme začali rovnou v horách, ve švýcarském průsmyku Simplon. Ten leží v nadmořské výšce 2005 metrů a jeho poznávacím znamením je mimo jiné hotel ve tvaru růžové rotundy, starý a nový hospic řádu svatého Bernarda, a orel. Devítimetrový kamenný orel se tyčí nedaleko parkoviště, postavila ho horská brigáda těsně po 2. světové válce z žulových kvádrů ze zrušené tvrze a dojít až k němu je pro turisty povinnost. Pro naši skupinu to ale nebylo tak snadné. Začali jsme totiž okružní túru v protisměru – a pak už mi docházely síly.

Procházka po turistických trasách začala mysteriózně: uprostřed hor se najednou ozývaly budhistické modlitební mlýnky. Aspoň to tak znělo. Naštěstí se podivnost vysvětlila hned za rohem – béžové švýcarské krávy mají na krku zvonce, které vytvářejí zvukovou kulisu, jen může být pro někoho uklidňující, ale celý den byste to asi poslouchat nechtěli. Zato bezpečně poznáte, až se zase k nějakým kravám budete blížit.

Cesta vedla kolem jezírka, vřesů, borůvek, starého špitálu i chaloupek místních obyvatel. Stěží se dalo věřit, že nejde o skanzen. Ale opravdu v téhle výšce někdo bydlí a stará se o muškáty v truhlících. Mě se obzvlášť líbily suché zídky, které připomínaly anglický Yorkshire a spolu s barevnými provázky ukazovaly kravám, kam můžou a kam už ne. Po dvou hodinách procházení, kochání se výhledy po mohutných alpských masivech a hledání spolehlivých šutrů, které se nebudou sypat pod nohama, už jsme ale chtěli konečně vidět orla, vyfotit se s ním a mít tak dnešní cíl odbytý. Ten pták byl však dál, než to vypadalo, navíc na pořádném kopečku. Aspoň jste měli čas rozmyslet si, jakou cestičkou podniknete útok na zteč – šel totiž buď vzít oklikou zezadu, nebo přímo a v dost ostrém úhlu. Ale když to zvládli ti Italové s pudlíkem, zvládneme to taky…