Budapešť nenudí, nabízí skvostné památky i skvělé jídlo

Budapešť je nádherné město a na jeho prohlídku potřebujete spoustu času. Kam se určitě vydat a na co nezapomenout? Naplánujte si třeba třídenní výlet jako my.

Ostřihom a další zastávky

Pokud míříte do Budapešti a máte čas navíc, není k zahození jet podél Dunaje a udělat si před metropolí ještě pár zastávek. Tou první na cestě je Ostřihom. Stojí tu na vrchu katedrála Panny Marie a sv. Vojtěcha, největší bazilika v celém Maďarsku. Kdyby nebyla momentálně zpola zakrytá lešením, její velkolepost by vynikla ještě víc. Pro sportovce je výzvou zdolat 413 schodů na vyhlídku z ochozu rotundy (700 ft vstup), ti unavenější mohou načerpat duchovní sílu v chrámu přímo pod rotundou, na nádherné mozaice. Z vyhlídky je mimo jiné vidět přes vodu na slovenskou stranu město Štůrovo.

Další zastávkou může být starý hrad Visegrád, kudy šly dějiny. Krom expozice zbraní tu uvidíte ztvárnění slavné schůzky čtyř evropských panovníků roku 1335 ve formě voskových figurín, včetně našeho Jana Lucemburského. Dříve tu byly uloženy korunovační klenoty, dnes jen jejich repliky. O nádherné vyhlídce na Dunaj není třeba se zmiňovat. Vstupné na hrad je 1700 ft.

Kousíček před Budapeští je ještě jedno místo, které jsme navštívili – malebné Szentendre. Původně srbská obec se nyní stala uměleckým centrem se spoustou muzeí a galerií, ale především turistickým místem plným obchůdků nejen se suvenýry – jsou tu krásné šperky, oblečení s modrotiskem, sklárna, vánoční dekorace… Jen tam nejezděte jako my před šestou večerní, kdy vám krámy před nosem jedem po druhém zavírají. Otevřené zůstanou jen bary a restaurace, takže ideální čas k večeři, na jedno tokajské, nebo jako my do cukrárny na dortík a horkou čokoládu. Večerní procházka po promenádě podél tiše plynoucího Dunaje dává tušit, jaké to v městečku musí být příjemné – v létě, kdy se večer dá ještě posedět venku. Nyní, v říjnu, je to jen pro otužilce, teple nabalené nebo u plynových teplometů…

2. den – vstříc Budapešti

Budapešť samotná je krásné město, ale nemá moc opravdu starých památek. Ty nejvýznamnější jsou obvykle postaveny k výročí 1000 let od příchodu Maďarů na území, tedy kolem roku 1896, a pak během 2.světové války bylo město rozbombardováno a muselo se stavět znovu.

Co si rozhodně nesmíte nechat ujít, je Parlament. Budova je postavena z proslaveného bílého kamene z chorvatského ostrova Brač – což znamená, že se musí celkem často čistit, aby kámen zůstal bílý. Každopádně je nádhernou kombinací řady různých stylu a jeho zdobnost bere dech. Patří k dominantám a nejlepší výhled na něj je z protějšího břehu.

Náměstí plné kontrastů

V čtvrtích kolem parlamentu pak poznáte, kde se renovovalo a kde došly peníze. Zčernalá budova na Náměstí Svobody doslova tluče v kontrastu s bělobou ostatních domů. Tohle náměstí je ale kontrastů plné – uprostřed je pomník sovětským vojákům, a hned vedle je americká ambasáda, kde se v době okupace schovávali disidenti a uprchlíci. A nyní na vše dohlíží nová socha Ronalda Reagana.

Bazilika Sv. Štěpána

Bazilika Sv. Štěpána je druhá největší v Maďarsku, se stejným architektem jako ta první v Ostřihomi. I když do chrámu vstupné není, nás tam pán nepustil, doku jsme nevhodili „milodar“ alespoň ve výši 200 forintů. Tolik ke vstupu. Vnitřek je velkolepý, tmavý, všude červený mramor. Otrlí a věřící si mohou prohlédnout relikvii – pravou ruku svatého Štěpána. I tam je možno dostat se na ochoz, na rozdíl od Ostřihomi tam však vede i výtah. Vstup na panoramatickou vyhlídku je 1000 ft. Uvidíte doširoka, nejen na ruské kolo, parlament, ale i barevnou zeleno-zlatou střechu Uměleckoprůmyslového muzea, které je až ke střeše pod lešením. Zakrytá je i budova Opery, která jinak směle konkuruje té vídeňské nebo pařížské. Co už prošlo obnovou a skví se novotou, je židovská synagoga, největší v Evropě. My však kolem ní jen prosvištěli.

Centrální tržnice láká na dobroty

Abychom se nepřesytili kulturou, nastal čas na nákupy. V obrovské hale Centrální tržnice vaše srdce, bažící po suvenýrech, zaplesá. V přízemí najdete mraky klobásek, paprik v různých podobách, kaviáru a vína (po obvodu pak jsou ovocnáři a masna) zatímco v patře na ochozu jsou krajky, serepetičky a bistro. Chtěli jsme se tam nasvačit, vytrvalý déšť však vnukl stejný nápad i jiným zájezdům, takže prodírat se davem s langošem v ruce nakonec nebyl dobrý nápad. Ale našli jsme tam výrazně levnější pohlednice. Naproti tržnici se pak nacházela ukázka moderní architektury, kdy na staré budovy vysoké školy napojili prosklený komplex, kterému místní říkají „velryba“. Po všech těch katedrálách bylo osvěžující vidět něco nového, moderního.

Na metro vždy novou jízdenku

Ke vzdálenějším místům nás vozil autobus cestovky, alespoň jednu cestu metrem jsme si však užili. Budapešťské metro je totiž nejstarší na kontinentu (Londýn byl první, ale Pešť zase předběhla Paříž). Zajímavostí je, že místní metro se nerazilo v zemi, ale kopali ho zeshora, není proto moc hluboké. Jedna jízdenka stojí 350 ft, a neexistuje přestupní. Když potřebujete přestoupit, prostě si cvaknete novou jízdenku.

Město muzeí

My vystoupili na Náměstí Hrdinů, kde se slavný mileniální památník všech významných maďarských králů a vojevůdců. Na náměstí také stojí naproti sobě dvě téměř identické budovy – muzea. (Budapešť má na 60 muzeí.) Zdobnější je Palác umění, kde se konají moderní expozice. Proti němu je čerstvě zrekonstruované Muzeum krásných umění, kam jsme se schovali před deštěm. Vstup je 3400 ft a krom fascinujících staroegyptských artefaktů a gotické a renesanční malby hostí také aktuální výstavy. Od září do ledna 2020 je tu k vidění unikátní soubor 40 opravdových Rembrandtů – ale ne jeho plátna, která znají všichni. Tady jsou jeho kresby a skici – maličké obrázky tuší, z kterých je i přesto patrné, jak výjimečný Rembrandt byl.

Po náročných prohlídkách všech možných ukřižování nebo zátiší s kakadu, získaných od rodiny Esterházy, potěší poslední hala s interaktivní tabulí. Tam si můžete zvolit oblíbenou sochu nebo obraz, rozkliknout si detailní informace a dát „lajk“ neboli srdíčko. (Zátiší s papoušky mělo víc lajků než svatební portrét Marie Henrietty, která byla opravdu ošklivá, ale všechny trhla busta zívajícího muže…)

Sobotní odpoledne uteklo jako voda, a kdo ho strávil v lázních, může to potvrdit. Večer byl ideální čas seznámit se i s maďarskou kuchyní, například s gulášovou polévkou, nějakým tím perkeltem a jako zákusek jakási piškotová rolka schovaná pod šlehačkou, možná s názvem „somlói galuska“. Ale pozor – restaurace si účtují spropitné rovnou k ceně, nemá proto smysl chystat si přesnou cenu podle jídelníčku.

Tím skončil náš druhý den v Budapešti a ještě nás čekal zážitky nabitý třetí den, o kterém povyprávíme za týden.