Vrchnostenská okrasná zahrada hradu Pernštejn se dočká obnovy

Státní gotický hrad Pernštejn se nachází nedaleko moravské Bystřice nad Pernštejnem a patří mezi nejzajímavější hrady u nás. Areál jeho vrchnostenské okrasné zahrady nemá takovou podobu, jakou by si zasloužil a konečně se dočká obnovy.

Unikátní architektonický komplex středověkého hradu byl o soubor zahrad doplněný nejprve v baroku a poté na přelomu 18. a 19. století. Takováto podoba nemá u nás srovnání. Díky přispění evropských peněz (85 %) se bude moci areál vrátit do své vrcholné podoby z doby před 200 lety. Tehdy totiž patřil mezi 15 nejvýznamnějších zahrad na Moravě a ve Slezsku.

„Přestože Pernštejn patří k nejlépe dochovaným památkám u nás, jeho potenciál ukrytý v přilehlém parku a zahradách byl po dlouhá desetiletí opomíjen. Dnes zahajovaný projekt nabízí šanci předat tento díl našeho kulturního dědictví budoucím generacím v lepším stavu, než jsme jej přebírali. To je skutečně mimořádný pocit. Obnova areálu otevírá pro jeho okolí navíc další možnosti, spojené zejména s vyšší návštěvností,“ řekl ministr kultury Daniel Herman.
Hrad Pernštejn je rozhodně jednou z našich nejznámějších památek o čem svědčí návštěvnost, která v roce 2016 znamenala 114 tisíc návštěvníků. Národní kulturní památka z roku 1995 získá obnovou a zpřístupněním vrchnostenské zahrady jeho komplexnost, ale i atraktivitu. Bude navazovat na nové parkoviště vybudované městysem Nedvědice a na naučné stezky. Posílí tak monumentalitu hradní pevnosti, která kontrastuje se subtilním charakterem zahrady pod jeho hradbami.

Jedinečnost zahrady u hradu Pernštejn

„Projekt je ojedinělou příležitostí navrátit uměleckou hodnotu tomuto historickému místu a přiblížit veřejnosti zahradní kulturu, která je součástí našeho kulturního dědictví. Zahrada, rozkládající se na jihozápadním svahu strmého hradního kopce a v údolní nivě pod ním, je rozsahem sice poměrně malá, ale svým pojetím, obsahem a umístěním naprosto mimořádná a má šanci přilákat nové návštěvníky, na které budou čekat kvalitnější služby i zázemí,“ upozorňuje generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková.

Podobu zahrady v době její největší slávy dokládá inventář z roku 1806, který zachycuje jednotlivé zahradní architektury a užitné stavby, ale i jejich mobiliář, stav ovocných a cizokrajných stromů i kvetoucích rostlin. „Nejčastěji pěstovaným stromem byla hrušeň a právě hruška, ovoce králů, se stane symbolem obnovené zahrady,“ doplňuje generální ředitelka NPÚ a pokračuje: „Nový prohlídkový okruh zahradou nabídne návštěvníkům možnost samostatné nebo komentované prohlídky, ale také klidovou zónu a procházky různé náročnosti včetně části přístupné návštěvníkům s omezenou mobilitou. V původně užitkové části zahrady bude umístěna expozice prezentující obnovené dílo zahradního umění se zaměřením na smyslové vnímání zahrady včetně jejího haptického modelu. Ke zlepšení standardu poskytovaných služeb přispěje i nová, na terase umístěná venkovní kavárna s vyhlídkou.“

Historie zahrady

Podíl na okrasné zahradě má baron František Stockhammer, který pernštejnské panství získal v roce 1710 a nově založená zahrada pro něj představovala místo osobního příjemného potěšení. Parkové úpravy byly vyvrcholeny po roce 1797 po nákupu panství významným státním úředníkem baronem Ignácem Schrӧffeldem z Mannsberku. Pozůstatky barokní zahrady začlenil do sentimentálního krajinářského parku. Ten rozšířil po celém jižním svahu a doplnil drobnými stavbami (poustevna, čínský pavilon, turecké lázně, obelisk, paraple, vodopád aj.). Podle požadavků dobového cítění měly vzbuzovat v návštěvníkovi náležité myšlenky a citová pohnutí. Na místě bývalé konírny nechal vybudovat nový vstup do parku ze třetího hradního nádvoří. Od zdobného portálu vedlo kryté schodiště až ke skleníkům a fíkovně na terasách pod hradbami. Partie pernštejnských zahrad byly osazovány různými odrůdami domácích ovocných stromů, které byly tvarovány a sesazovány do obrazců nebo se pnuly po trelážích.

Dobový inventář uvádí 588 ovocných stromů a rozsáhlý a pestrý sortiment exotických rostlin, pěstovaných ve sklenících. V roce 1805 Schröffeld umírá a tak se právě budovaný obelisk stal i jeho památníkem. O rok později předčasně umírá i jediný syn František Schrӧffel (36 let) a sousoší truchlící vdovy doprovázené dvěma dcerkami umístěné před portálem brány do podsvětí – je posledním prvkem architektonického vybavení pernštejnské zahrady. Oba památníky jsou dílem brněnského sochaře Ondřeje Schweigla.

Úpadek zahrady

Poslední majitelé panství, hraběcí rodina Mittrowských z Nemyšle, se soustředili už jen na údržbu zahrad. Po pozemkové reformě ve 20. letech 20. století byla velká část pronajata a změněna na zahradnictví. Po roce 1945 přešel hrad se zahradami do vlastnictví státu, ale část hospodářských budov i část zahrad se zahradnictvím dostaly jiné majitele. Zahrady nepatřily ke zpřístupněným částem hradního areálu, postrádaly stálou údržbu a hlubší péči, chátraly a zarůstaly náletovou zelení, což nevyřešil ani pokus o obnovu v roce 1964.

Památkáři mají připraven projekt ke stavebnímu povolení a letos by měla být ve výběrovém řízení vybrána firma, která provede práce na samotné obnově zahrady. Revitalizace 50 let neopravované zahrady by měla stát zhruba 117 milionů korun a návštěvníci si je budou moci prohlédnout v roce 2020.

Zdroj TZ NPÚ