Výlet po jižní Moravě. Historická Třebíč a zámek Jaroměřice nad Rokytnou

Na výletě za krásami jižní Moravy, plné nejrůznějších, obvykle žlutých zámků, končících na –ice, jsme první zastávku udělali v městě Třebíči. Třebíč je díky své židovské čtvrti se hřbitovem a bazilice zapsaný na seznam Světového dědictví UNESCO už od roku 2003.

Parkoviště je hezky na kopci, kousek od kláštera. Neboli zámku, alias muzea. Ať už řeknete cokoli, myslíte tím jeden a ten samý dům. Původně to byl benediktinský klášter, založený někdy kolem 1101. Pak z něj přebudovaly Valdštejnský zámek, proto má jeho typicky zámecké nádvoří krásná sgrafita. Ale dnes je v budově Východočeské muzeum s několika expozicemi. Nejoblíbenější jsou komentované prohlídky Baziliky sv. Prokopa, jejíž jedinečný románský styl je typický pro Francii, ale v Čechách patří k unikátům. K bazilice patří i bylinková zahrada, obnovená v roce 2008, o kterou se starají místní žáci – a z jejíž terasy je krásný výhled na město a protékající řeku Jihlavu.

Stačí sejít kopec a jste v Židovském městě, druhém největším zachovalém ghettu (po Izraeli). Jeho sevřené uličky, malé domky a půvabná atmosféra na vás dýchnou historií. Rozpadající se průchody hned vedle renovovaných miniaturních penzionků nebo kavárniček připomínají, že jejich majitelé už se z koncentračních táborů nevrátili a o majetek se nikdo nepřihlásil. Z původních obyvatel se po válce vrátilo sotva devět, poslední pamětnice předválečné čtvrti zemřela v roce 2020. Ale zájem o místní historii nezemřel, můžete mít komentovanou prohlídku synagog, ale spoustu informací jsme překvapivě získali od mladíka, který v ghettu koupil a přestavuje domek a o okolní dějiny se aktivně zajímá.

Židovský hřbitov je v kopci nad městem, výšlap se dá zvládnout údajně i bez kyslíkové masky.

Další zastávkou byl zámek Jaroměřice nad Rokytnou. Tedy ještě před zámkem byt básníka Otokara Březiny, především určený pro literární fajnšmekry, kteří ocení vitríny s artefakty z jeho života. Březina žil v Jaroměřicích až do své smrti, učil v místní škole a kantořinu z duše nesnášel. Spolek přátel O. B. mu v nenápadném domečku zřídil památku k jeho poctě.

Brzy jsme však vyměnili úzké místnosti v bytě nad bývalou pekárnou za ozdobné sály barokního zámku. Původně byl renesanční, ale jeho tehdejší majitel se shlédl ve francouzských Versailles a chtěl mít doma taky takové – proto se Jaroměřicím říká „Moravské Versailles“. Bohatě načančané interiéry jsou plné obrazů, fresek atp. a přes skřípání původních parket možná i uslyšíte erudovaný výklad, komu co patřilo. Za zmínku určitě stojí krásné francouzské zahrady nebo ve vedru chladivá sala terrena s umělou jeskyní. Vedlejší chrám sv. Markéty získal dotace a opravuje se, pod lešením je ale jisté, že se budou muset turistické pohledy přefotit. Na všech je totiž chrám červeno-bílý, kdežto nyní po renovaci bude barevně ladit se zámkem v žluto-bílé. Na nádvoří je připravené pódium pro tradiční letní hudební festival Petera Dvorského. Tedy pro takové, kteří zůstávají a nejedou hned jinam…