Andalusie – země bílých vesniček, starých hradů, kulturních památek a zajímavé krajiny na samém jihu Evropy (2)

Cestujeme po Andalusii. Po Malaze a Rondě se vydáváme do Frigiliany. Poznáváme i Granadu s proslulým komplexem Alhambra. Zjistěte, na co se připravit při cestách zajímavými místy na samém jihu Evropy.

Frigiliana je také město, které se bude líbit milovníkům květin. Podobně jako v jiných lokalitách tohoto druhu i zde domorodci přebíjejí bílou barvou různými květinami, obvykle ve velkých květináčích usazených vedle vchodových dveří. Staré dveře s kytkami po obou stranách a s typickými ozdobnými dlaždicemi s číslem domu jsou také velmi fotogenické.

Co určitě zaujme návštěvníka z ciziny, jsou četné mříže na oknech, nejen tady, ale i v dalších turisticky atraktivních městech a vesnicích. Mnohdy jsou ozdobné, takže vyvolávají dojem, že jde o další způsob přetlučení všudypřítomné bílé barvy, ale už poněkud zarazí, že jsou třeba i v prvním patře, a dokonce i na tzv. francouzských oknech. Všechno souvisí s  problémem tzv. „ocupas“, který je ve Španělsku v současnosti nechvalně proslulým fenoménem. Řada lidí tu totiž má své domy na sezónu, takže tu několik měsíců v roce není, nicméně se jim může stát, že se jim do domu nakvartýrují cizí návštěvníci, které je velmi těžké, ne-li nemožné z domu dostat. Ještě horší to prý je, pokud jde o rodinu s dítětem. Více se o tom můžete dozvědět například v tomto článku. Andalusie má navíc podobně jako třeba Sicílie občas problém s nelegálními migranty, přeci jen Gibraltar a pobřeží Afriky jsou poměrně blízko…

Granada a Alhambra

Město Granada, perla Andalusie, s proslulým komplexem Alhambra, je beze sporu jedním z největších turistických magnetů. Leží na úpatí pohoří Sierra Nevada a díky tomu, že bylo poslední baštou Nasridských sultánů, z něj dodnes dýchá atmosféra orientu, která se promítá především do architektury, a to nejen ve městě, ale i v Alhambře.

Alhambra patří se svými paláci, fontánami a nádhernými zahradami k nejoblíbenějším turistickým cílům ve Španělsku. Je samozřejmě nejznámější památkou v Granadě, každoročně ji navštíví přes dva a půl milionu lidí. Středověká citadela, napůl královský palác, napůl pevnost, symbolizuje sedm set let muslimské nadvlády.

Pokud hodláte do Alhambry zavítat, je určitě dobré koupit si lístky dopředu. Podle zdejších zaměstnanců je počet návštěvníků omezen na 6 tisíc denně. Vstupenky lze zakoupit i dopředu, online. Za základní vstupné zaplatíte něco přes 300 Kč, je ovšem dobré zakoupit si také vstup do Nasridských paláců (Palaciós Nazariés, kupuje se zvlášť). V kombinaci se základní vstupenkou vás vyjde na šest stovek a něco. Možností pro koupi vstupenek je ale více, záleží na tom, zdali budete chtít průvodce nebo si například přikoupit jízdu v turistickém silničním vláčku. Po online koupi nebudete potřebovat žádné papírové ani elektronické vstupenky, bude stačit váš pas či občanka.

Na návštěvu si určitě rezervujte několik hodin. I kdybyste se nešli z nějakého důvodu podívat do Nasridských paláců, prohlídka zahrad vám pár hodin zabere. Nemusíte být zrovna nadšenými botaniky, aby se vám líbily. Myslím, že se všemi těmi krásně zastřiženými keři, jezírky a fontánkami okouzlí téměř každého. Možná by bylo vhodné zůstat poblíž do západu slunce, kdy je pohled na celý komplex nejhezčí. Skoro celou Alhambru docela dobře uvidíte například z jejího nejzazšího výběžku, letohrádku Gineralife (Palacio de Generalife) kde jsou rovněž krásné zahrady s živými ploty, nebo z Mirador de San Nicolás, malého náměstí ve čtvrti Albaicin, hojně navštěvované turisty pro její nezaměnitelnou atmosféru. Odtud je prý výhled na Alhambru jednoznačně nejspektakulárnější.

Když už budete v Alhambře, určitě stojí za to se podávat do nedaleké katedrály (Katedrála vtělení, španělsky Santa Iglesia Catedral Metropolitana de la Encarnación de Granada). Obdivovat 116 metrů dlouhý a 67 metrů široký objekt zvenku je díky husté okolní zástavbě poněkud obtížné, ale určitě byste neměli vynechat návštěvu interiéru, i když třeba nejste věřící. Vstupenka do římskokatolického svatostánku z roku 1706 vyjde na pár euro a přenese vás do obrovských, majestátních a monumentálních prostor s pěti loděmi. Rozměrově je téměř srovnatelná s Chrámem Svatého Víta v Praze (ten je delší, měří 124 metrů, ale je o sedm metrů užší), je ale podle mého názoru mnohem světlejší a také více vyzdobená. Co určitě zaujme oko každého návštěvníka, to jsou dvoje mohutné varhany. Neměli jsme to štěstí slyšet je hrát, ale pokud tu možnost mít budete, neváhejte. Musí to být krásný zážitek.

Jedeme se schladit do hor

Když už budete v Granadě, někdy v půli června jako my, možná přijde vhod trochu zchlazení. Proč si nezajet do nedalekého pohoří Sierra Nevada? Po Alpách druhé nejvyšší pohoří v západní Evropě se stejnojmenným národním parkem je dosažitelné autem z centra Granady jen asi za tři čtvrtě hodiny. Za tu dobu můžete vyjet autem (mimochodem po velmi dobré silnici, takže není třeba se bát horských serpentýn) kolem letoviska Pradollano v provincii Monachil na parkoviště do lyžařského střediska Hoya de la Mora, ve výši kolem 2 500 m nad mořem. V létě je v tomto „ráj trekových holí“, pěších nadšenců, cyklistů i milovníků bivakování přesto klid. Když vám nebude vadit projít se pár kilometrů do kopce, můžete obejít zdejší observatoř, dostat se do výšky kolem 2 700 m a překonat tak výšku někdejší nejvyšší hory Československa, Gerlachovského štítu (2 655 m). Odměnou vám bude – jak se zpívá v jednom starém hitu – „nádherné ticho hor“. Obzvláště dorazíte-li sem v podvečer jako my. Ti nezdatnější pak mohou vystoupat až na zdejší nejvyšší vrchol Pico del Veleta (3 398 m).

Pokud máte rádi poněkud adrenalinovější dovolenou, tak vězte, že jsme cestou zpátky k autu potkali několik skupinek se stany a spacáky, razící zřejmě na některý z vrcholků vhodných k bivakování. Věřím, že pak mohou strávit večer a noc v duchu dalšího hitu Enjoy the Silence.

V každém případě zdejší klima bylo velmi příznivé i v půlce června. Z nějakých 31 stupňů v Granadě jsme se tady ochladili v příjemných 16 stupních a mírném větru. Rozdíly teplot mezi nejvyššími vrcholy a nížinou ale mohou dosáhnout i 25 °C, což sebou přináší zajímavé turistické možnosti. Ostatně je to jedno z mála míst na světě, kde je na tak krátkou vzdálenost tak velký teplotní rozdíl. Další takové místo je údajně kdesi v Kanadě.

Co už jsme nestihli (a vy byste měli stihnout)

Andalusie samozřejmě nabízí další zajímavá místa. Milovníci Divokého západu by si neměli nechat ujít návštěvu Guadixu, šedesát kilometrů východně od Granady. Skalní útvary, kaňony a poušť Tabernas, nejsušší oblast v Evropě (s nejvyšší naměřenou teplotou 51 stupňů) se staly místem natáčení mnoha slavných spaghetti-westernů Pro hrst dolarů, Tenkrát na západě, Hodný, zlý a ošklivý a řady dalších. Staré filmové kulisy ze šedesátých let minulého století dnes využívají zábavní parky pro svá westernová show plná kaskadérských kousků. Kousek od Guadixu je také uschována lokomotiva z Tenkrát na západě, ale zahrála si v mnoha dalších filmech (návštěvu tu lze domluvit v turistické kanceláři). Kromě westernové krajiny jsou tu i zajímavé jeskynní domy s bílými komíny.

Na opačnou stranu od Málagy, než je Guadix, se nachází tři tisíce let staré město Cadiz, odkud Kryštof Kolumbus odtud pronikl druhou výpravu. Spojení s letištěm Jerez zajišťuje vlak, který projíždí krajem Jerez, rodištěm dezertního vína Sherry.

Samozřejmě je toho mnohem více, co v tomto krásném kraji vidět. Ale o tom třeba někdy příště.

 Zdroje:
Wikipedie
TV Prima Zoom Nejkrásnější evropské cesty vlakem, epizoda Andalusie