Jackie si jen chce odpočinout. Od svých dětí, manžela, divné práce. Od svého života, kde jen každému ustupuje. Řecko je fajn a výletní loď vypadá na prospektech báječně. Má to však několik háčků, z nichž ten první je její matka. Jede s ní a nic jí není dost dobré. Tím míň pasažéři, mezi kterými by si teoreticky měla najít nějakou partii…

Nějak mi Jackie a její matka připomněli hrdinky z Poslední aristokratky (té filmové). Tam je taky střelená máti, zbožňující nějaký idol (v případě filmu princeznu Dianu, tady Jacqueline Kennedy Onasis) a její dcera vše sarkasticky glosuje. Až na to, že máti na zámku Kostka byla převážně neškodná, zatímco matka Jönssonová systematicky zadupává sebevědomí své dcery. Koncept úcty ke stáří je sice fajn, ale všechno má své meze. Kdyby přehodit vlastní příbuzné přes zábradlí nebylo trestné, už dávno by Jackie měla po problémech. (A vy vlastně většinu knihy čekáte, kdy to vážně udělá…)

Bože, tahle kniha je tak naplněná létem! Za okny může být hnusně a sněžit, ale Jackie se svou protivnou máti se smaží na řeckém slunci. Chudák Jacqueline je asi ze Švédska zvyklá na jiný standard, a tak je celou touhle řeckou anabází totálně rozčarovaná. Ale upřímně, spousta Čechů takovou trapárnu zažívá léto co léto, takže jsem často tak docela nechápala, na co si stěžuje. Interiér neodpovídá slibovaným fotkám? Jistě že ne. Všude je spousta gerontů? No jistě. Cikády řvou, že neslyšíte vlastního slova? Normálka.

Ale možná ta nespokojenost souvisí s vnitřním nastavením. Jackie není spokojená se svým životem, a to, že od něj odplula tak daleko, jí možná poskytne určitý odstup.

Úsměvný příběh o letní dovolené, která nesplnila očekávání, taky tak trochu minul to mé. Čekala jsem veselé historky a katastrofy, které mě odradí od plánu takovou výletní plavbu taky jednou podniknout. Ale nakonec z toho vyšel příběh až moc ze života. Tam nikdy nic nevyjde, jak jste chtěli. Krize středního věku se hlásí o slovo, a člověk taky ohromeně zjišťuje, že i vlastní rodiče jsou jen lidi.

Jackie tohle všechno vstřebává, zatímco se peče na slunci, nacpává se v all inclusive a v dusivém parnu se snaží obdivovat kamení staré tisíce let. Ale taky přijde na jednu zásadní věc – totiž že rodinu si nevybíráme.

A já si na svou plavbu rozhodně nevyberu Řecko…

Originál: Hur man blir slangd overbord, 2020, překlad: Romana Švachová, vVydal: Host, 2023, 227 stran

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: