Trochu bláznivé, humorné, ale hlavně: Šťastně až na věky

Představte si Bridget Jones plus představitelku toho druhého seriálu od Chůvy Fine, toho, kde má Fran bývalého manžela gaye. Přibližně taková je hrdinka veselé knížky Elizabeth Maxwellové Šťastně až navěky.

Sadie je něco přes čtyřicet, má jedenáctiletou dceru, psa a hospodyni, a krom nich musí řešit také milostný život svého exmanžela, který pořád hledá „toho pravého“. Sadie na hledání toho svého rezignovala už dávno, stačí jí, že o tom jen píše. Spisuje totiž po nocích vlastní verze Padesáti odstínů, s úchvatným miliardářem a lepou reklamní textařkou. A to dá zabrat.

„Advokáti přemýšlejí o případech, doktoři o výsledcích šetření. Já přemýšlím o krásných lidech, kteří smilní na nepatřičných místech.“

Ale co když Sadiin příběh v notebooku začne žít vlastním životem? Co když Sadie potká v supermarketu úžasného krasavce, jako by vypadl z její knihy, který si nepamatuje, jak se mezi regály dostal? Co by, je to přece její postava, a tak se oslnivý miliardář nakvartýruje k Sadii domů a začíná střet fantazie s realitou. To obyčejní lidé opravdu jedí makarony se sýrem?! To jsou polobožští fešáci vážně tak hysteričtí?

„Nepanikař,“ řeknu. „Vymyslíme plán. Přijdeme na nějaké řešení.“
„Všichni umřeme,“ pronese věcně.

Je to sice praštěná zápletka, ale rozhodně veselá. Sadie se svými kily navíc, chlápkem na sex přes inzerát a sklony k cynismu čelí osobě, blekotající o věčné lásce a vyžívající se v okázalých emocích. Připomnělo mi to Alexandru Potter a její knihu Já a pan Darcy, kde se hrdinka ze současnosti potká se svým oblíbeným literárním idolem. Až na to, že Elizabeth Maxwellová je o dost legračnější. Holt kontrast mezi samcem, kterému žádná neodolá, a životem zocelenou maminou z předměstí vyvolává opravdu bláznivé situace.

Připouštím, že druhá polovina ztratila tempo a povinné morální ponaučení o tom, jak člověku uniká mládí čekáním na vyfantazírovaný ideál, mi trochu zchladilo počáteční nadšení. Ale v příběhu, hemžícím se literárními postavami, je nakonec možné vše, a nečekané zvraty (i ty čekané) v závěru zas nasbíraly ztracené body. Plus připočteme dodatečné zjištění, že Elizabeth Maxwell je vlastně schovaná Elizabeth Lowell, a ta o psaní romancí už něco ví, a dohromady máme humoristický ženský román, co má nápad a šmrnc…

Originál: Happily Ever After, 2014
Překlad: Pavla Kačorová
Vydal: XYZ, 2015
256 stran

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: