Souboj tančíren

Tančírna jako centrum osudů je dokonalou inspirací pro divadelní hry, protože kde je hodně lidí, tam je i hodně příběhů a dramat. V Praze jsou hned dvě představení, těžící z kombinace tance a lidských osudů.

V divadle ABC zadaptovali román amerického spisovatele Roberta Fulghuma Drž mě pevně, miluj mě zlehka, zatímco v divadle Radka Brzobohatého se Hana Gregorová nechala inspirovat pařížským představením a přetavila ho do vjemy nadupané hry.

V americké hře je tančírna Century v Seattlu výhradně tančírnou tanga, tudíž se tu nic jiného netančí. Ale omamné argentinské rytmy vás přesvědčí, že vlastně nic víc k životu nepotřebujete. To v taneční kavárně se tančí na cokoli, co zrovna hrají. Uvidíte tu pestrou směsici stylů, od valčíku a jivu až po čardáš a disko juchání. Hodně to souvisí i s příběhy, jaké jednotlivé hry provázejí.

Seattleská tančírna nabízí mozaiku příběhů účastníků kurzů tanga i zaměstnanců podniku, to vše propojené postavou váhajícího právníka Arista, který se chce stát spisovatelem a v tančírně hledá námět a vlastně i smysl života. Fulghumovsky melancholický příběh si víc užijete, pokud si dřív přečtete knižní předlohu, ale není to nezbytné. Hra funguje i bez toho.

To v tančírně RB je spojovacím článkem noblesní pan provozní, kolem kterého se v jeho podniku prohnaly dějiny. Na jevišti se kolem něj přehnalo snad celé 20. století a vy podle hudby a kostýmů odhadujete, co za dějinnou epochu je zas tohle. A protože minulost nebyla žádná sranda, nedá se ani o hře tvrdit, že je to komedie. Elegantní valčík předválečné éry tu vystřídá mučivě dlouhá scéna odvodu Židovky do transportu. Pamětníci v hledišti si užijí především druhou půlku hry, která sleduje české dějiny tak, jak se tančily – od mávání Gagarinovi do vesmíru po Bee Gees, přes spartakiádní veselí až k disko šusťákům, dojde i na desetivteřinového Michaela Jacksona. Vlasové a oděvní kreace k nadšení publika přesně odpovídají tehdejší „módě.“

Ale co je nejmarkantnější rozdíl mezi představeními, je způsob vyprávění. V ABC se hodně zpívá, ale natolik, aby to byl muzikál. Hru si užijete a skončí tak rychle, až nechápete, kam se ten čas poděl. To v divadle RB máte pocit, že představení bylo opravdu nekonečné. Ve hře se totiž vůbec nemluví. Ani slovo. Je tudíž na divákově pozornosti, aby pečlivě sledoval mumraj tanečníků, aby mu neunikla nějaká gesta, scénka v rohu, která děj zas posune o desetiletí dál. Hra je proto o dost náročnější, ale brzy si zvyknete, že máte oči na šťopkách, a po skončení jste až zaskočeni, že lidé venku mluví nahlas…

Pro všechny, kdo mají rádi tanec a dobré divadlo, doporučuji obě představení. ABC pro fulghumovskou poetiku a krásné tango, RB pro zvláštní zpracování a taneční pestrost.

Divadlo Radka Brzobohatého
Hana Gregorová:
Tančírna
Premiéra: 22.9.2009. Na námět inscenace režiséra Jean-Claude Penchenata „Le Bal“ v divadle Théâtre du Campagnol. Výprava: Josef Jelínek. Hudba: Ondřej Brzobohatý. Choreografie: Petr Čadek, Tomáš Slavíček. Režie: Hana Gregorová.

Městská divadla pražská – Divadlo ABC
Robert Fulghum, Miroslav Hanuš:
Drž mě pevně, miluj mě zlehka
Premiéra: 8.6.2013. Dramaturgie: Jiří Janků. Scéna: Ondřej Nekvasil, Zuzana Ježková. Kostýmy: Zuzana Ježková. Hudební spolupráce: Milan Potoček. Choreografie: Jana Hanušová, Radka Šulcová, Marek Štefan, Eva Severinová. Režie: Miroslav Hanuš.

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: