Zvedá se nová hvězda žánru mystery, pochází z našich končin

Kateřina Surmanová, autorka úspěšného románu Šepot z lesa, představila čtenářům svou druhou knihu Zvedá se vítr.

Beseda spojená se křtem se odehrála ve čtvrtek 14. září v pražském Paláci knih Luxor. Je to už tradiční místo pro podobné akce. Někdy je i přes relativně malý počet míst k sezení ostudně poloprázdné, což ale nebyl tento případ. Těsně před začátkem besedy jsem napočítal nějakých dvacet lidí, později jich možná přibylo ještě jednou tolik. Více jak polovina z nich musela stát kde se dalo, možná i k jisté nelibosti kolemjdoucích zákazníků.

Přestože v řadách příchozích bylo hned několik autorčiných spolužáků, kteří zjevně celou událost pojali jako třídní sraz po třech letech, bylo na autorce vidět, že je dojatá tak velkým množstvím dorazivších čtenářů.

V loňském roce debutovala rodačka z Hodonína mysteriózním příběhem Šepot z lesa, který obsahoval prvky detektivky a hororu. Autorka se nikdy netajila obdivem k mistru hororového žánru, Stephenu Kingovi. Ve své prvotině se jí podařilo perfektně vystihnout atmosféru tajemné vesničky v podhůří Orlických hor, kam se z Prahy stěhuje investigativní novinář Petr Valeš, který už má života ve velkoměstě plné zuby. Zažívá tu řadu podivných událostí, kvůli kterým ožívají vzpomínky na trauma z dětství, které by ale rád dořešil. Tehdy beze stopy zmizel jeho kamarád a vrstevník, třináctiletý Vojta. Od té doby o něm nikdo neví. Tajemný hlas z rádia však v Petrovi oživí naději, že by se mohl konečně dopátrat pravdy.

Diskuzi s autorkou vedla ostřílená moderátorka Hana Koutná. První otázka se týkala autorčiny neobvyklé volby kmotrů. Obvykle je autorům vybírají nakladatelství, tentokrát si je Kateřina vybrala sama. Prvních kmotrem byl spisovatel Michal Sýkora, ke kterému autorka chodila na literární seminář, a který – ač podobný žánr údajně nečte – se k autorčině prvotině vyslovil velmi pochvalně. Druhým kmotrem byla mladá dívka na invalidním vozíku, Thea Krečová. Po autonehodě vede na Instagramu vlastní profil s názvem Thea a táta, o životě malé vozíčkářky. Autorka si je zvolila za kmotry především z toho důvodu, že na křtu chtěla mít statečné dítě a „dospěláckou“ tvůrčí osobnost.

Šepot z lesa se odehrával ve dvou časových rovinách a ani Zvedá se vítr se v tomto směru neliší. Příběh začíná v autorčině rodném Hodoníně, v roce 1997, kdy většinu Moravy zasáhly povodně s tragickými následky. Parta dětí v té době najde mrtvou dívku, ale policie má i jiné starosti a případu se proto nevěnuje s patřičnou pozorností. Druhá časová linie se odehrává o dvacet let později, kdy na Moravu přichází tornádo. Tahle linie se bude týkat toho, co se nestihlo dořešit v dětství.

Také tento román se odvíjí v u nás stále poměrně neobvyklém žánru mystery novel. Autorce podle jejích vlastních slov dává tvůrčí svobodu, jelikož nemusí být daným žánrem zaškatulkovaná. Soudí, že česká tvorba je žánrově poměrně úzce vymezená, zatímco v mystery novel může čtenář počítat se vším, od tajemna, přes detektivku a thriller, až po horor. Čtenáři mohou kromě tajemna čekat i dětské dobrodružství, i v tomto příběhu hrají děti stěžejní úlohu. Podle autorky mají neomezenou fantazii a jejich svět je, co se představivosti týče, nekonečný. Je barvitější, poněvadž děti věří mnohem více věcem než dospělí.

Beseda se dále točila kolem autorčiny touhy po tajemstvích, která vyhledávala už od dětství, kdy přišla inspirace na druhou knihu, zdali plánuje vyprávět nějaký další příběh z pohledu policistů (ne, neplánuje, prý tomu nerozumí), případně jestli při spisovatelské činnosti zúročila něco ze svých dřívějších povolání scénáristky a redaktorky.

Pro fanoušky Kateřiny Surmanové bude jistě dobrou zprávou, že Šepot z lesa a Zvedá se vítr jsou součástí volné trilogie. Třetí díl už je hotový, autorka ho dokončila letos v červnu. Dokonce už má hotovou osnovu a vymyšlené postavy i pro čtvrtou knihu, ale samotné psaní musí nyní sladit se životem matky.

Moderátorka samozřejmě dala prostor čtenářům k otázkám. Na rozdíl od jiných besed tentokrát několik otázek padlo. Zhruba po hodině došlo na křest knihy (bez polévání sektem) a autogramiádě, která vzhledem k velkému zájmu čtenářů jistě trvala déle než obvykle.

Vydařená událost v podobě zajímavého povídání s překvapivě vtipnou autorkou (v kontrastu s pochmurným žánrem, kterému se věnuje) jistě bude odpovídajícím navnaděním čtenářů na další záhadný příběh.