Vzpomínka na vraha: Dějově nabitá a do hloubky propracovaná vzpomínka na drsná devadesátá léta na pozadí skutečných událostí

Tři znásilněné ženy, dvě z nich útok nepřežily. Stojí za nimi slavný herec? Dějově nabitý příběh má rozhodně spád, napětí, ale i nečekanou hloubku.

Už nějakou dobu se divácké i čtenářské oblibě těší příběhy z „divokých“ devadesátých let. Co takhle sonda do Švédska oné doby? Před nedávnou dobou vyšel velmi zajímavý titul dvojice novinářů a spisovatelů Pascala Engmana (narozen 1986) a Johannese Selåkera (1987). První z nich byl po výhrůžkách ze strany pravicových populistů nucen vyměnit kariéru žurnalisty za kariéru spisovatele. V té však pochopitelně ze svých dřívějších zkušeností čerpá. U nás už mu vyšly čtyři knihy, z toho tři ze série Kriminální komisařka Vanessa Franková. Román Vzpomínka na vraha je jeho pátou knihou. Pascalův kolega působil jako šéfredaktor ve významných švédských médiích a mimo jiné na sebe upozornil sérií reportáží spojených s hnutím Me Too.

Píše se rok 1994. Je horké léto a Švédsko zažívá fotbalovou euforii na mistrovství světa v USA. Švédové postupují krok za krokem k vysněnému titulu. Jsou ale lidé, kteří na fotbal nemají čas, neboť řeší své vlastní pracovní i životní problémy. Kriminální inspektor Tomas Wolf z oddělení násilných trestných činů dostane na starost vyšetřování vraždy mladé ženy. Oběť byla před smrtí znásilněna. Celý čin však zastiňuje vražedné šílenství útočníka, který ve Falunu, kdy byla žena usmrcena, zhruba ve stejné době zastřelil několik lidí. Osmadvacetiletá krimi reportérka Vera Bergová se proti své vůli ujímá výchovy šestiletého syna svého problematického ex-přítele, který ho již poněkolikáté dočasně opustil. Díky tomu se dostane do dluhů a také se několikrát ocitne v ohrožení. Nemá ale to srdce předat hocha sociálce, nicméně svou práci novinářky si tak výrazně ztěžuje a dostává se v práci do čím dál větších problémů. Navíc je jasné, že pokud si na chlapce zvykne, otec se o něj stejně jednou přihlásí.

Na rozdíl od policie, která si mezi jednotlivými kraji nepředává informace, Vera odhalí souvislost posledního útoku na ženu se dvěma předchozími podobnými případy. Navíc se zdá, že všechno má spojitost se známým hercem Micaelem Brattem, který v době vražd v okolí natáčel film nebo hrál v divadle. Vera cítí svou jedinou šanci. Její situace je čím dál zoufalejší, a tak je rozklíčování vražd její jedinou nadějí, jak získat zpět svou práci, dostat se tak z dluhů a možná získat i syna. Spojí se s Tomasem, který spojitost mezi vraždami náhodou odhalil také.

Pokud jste jen trochu aktivní čtenáři, tak jistě několikrát za rok novou otevřete novou knihu. Kolikrát se vám ale stane, že vás příběh překvapí tak, že si řeknete „no tohle je ono, na něco tak dobře napsaného už jsem dlouho čekal“? Možná tohle pro vás bude taková kniha. Není v ní jediný zbytečný moment. Autoři se věnují ryzímu vyprávění. Jasně vědí, co a kdy chtějí čtenářům sdělit a nemají zapotřebí svůj už tak dějově nabitý příběh vyplňovat nějakou vatou. Dokonce i když přidávají další zápletky, jejich příběh stojí na tak pevných základech, že se v něm lze stále dobře orientovat. Aniž bychom se vraceli o několik stránek zpět nebo si dokonce dělali poznámky.

„Svět a styl Stiega Larssona“ – i tak by se dal román Vzpomínka na vraha označit. Duchovní otec Mikaela Blomkvista a Lisbeth Salanderové z trilogie Milénium už byl sice mnohokrát citovaný a jeho jméno bylo použito jako nastavená laťka tak často, až to bylo na škodu, ale tady nelze podobnost přehlédnout (navíc má částečně podobný osud jako Engman). Autoři Vzpomínek… ukazují čtenářům odvrácenou stranu jejich země, avšak bez komplikovaně provedených sadistických vražd a deviantů v jejich pozadí, zato vykreslují dobu, ve které se příběh odehrává – skinheadi, feťáci, domácí násilí.

Za nejsilnější stránku románu považuji obě hlavní postavy. Je znát, že s nimi autoři nehodlali mazlit, ale zároveň jim chtěli vtisknout nevšední minulost. Tomas i Vera konají v zájmu dobra a z jistě ušlechtilých důvodů, ale přitom (byť nechtěně nebo ovládnuti srdcem) zraňují své okolí. Tomas má dva mladší bratry, oba jsou aktivní neonacisté, mezi které před lety patřil dokonce i on sám. I když zmoudřel a dal se na správnou cestu (k policii), má za sebou nějaký čas strávený ve válce v Jugoslávii, která ho poznamenala v několika směrech. Mimo posttraumatického stresu si v té nelehké době pořídil muslimskou milenku, která mu, coby ženatému otci dvou dětí přináší občasnou radost, ale i strach o ní a zármutek, jelikož nechce od rodiny odejít, nechce ženě a dětem ublížit. Vera se sice kdysi prosadila ve své profesi sólokaprem, když odhalila vraha, ale má za sebou bouřlivý vztah s přítelem i nelehkou rodinnou minulost. Obě postavy tedy mají za sebou poměrně temná období a přesto se i nyní boří ještě hlouběji do dalších problémů. To, jak souběžně s hlavní dějovou linií (pátrání po sériovém vrahovi) prožívají další události, je vítaným zpestřením.

Dalším kořenícím prvkem je rozkol Very a Tomase, když novinářka dokonce začne Tomase podezírat, že za vraždami stojí on nebo se na nich alespoň nějakým způsobem podílel. Na druhou stranu nemá moc komu věřit, což ji staví před dilema, zdali věřit alespoň Tomasovi, který má díky zážitkům z války občasné výpadky paměti, nebo se ho snažit usvědčit. Ji samotnou někdo začne sledovat, navíc stále není jasné, jestli by mohl vraždit oblíbený herec (jeden čas na něj všechno ukazuje, ale zároveň nelze přehlédnout řadu vážných pochybností), nebo za vším stojí ještě někdo zcela jiný.

Vzpomínka na vraha je prvním dílem série Země soumraku. Autoři v něm zachycují některé skutečné události. Kromě světového šampionátu ve fotbale je to především střelba ve Falunu, kde 11. června 1994 voják Mattias Flink svou útočnou puškou zabil sedm lidí. Ve Švédsku už vyšel další díl, který se opět zabývá skutečnou událostí, a to tragédií trajektu Estonia. Ve Vzpomínce na vraha, která dějově této události předchází, je o trajektu zmínka. Sice jen ve dvou větách, ale i tak z toho vzhledem k okolnostem, za jakých je zmíněna, přeběhne mráz po zádech. Díky poměrně otevřeným osudům Tomase i Very a oné zmínce o Estonii je dost pravděpodobné, že se s nimi v chystané knize opět setkáme.

Vzpomínka na vraha je to nejlepší, co jsem za poslední dobu ze Švédska objevil. Jsem rád, že zmíněný citovaný a srovnávaný Larsson v obou pánech našel svého důstojného zástupce. Protože oni umí stejně jako Stieg poutavě vyprávět, ale zároveň má jejich příběh onu zneklidňující hloubku, díky které nezapadne v zapomnění.

Originální titul: Till minhe av en mördare (2022)
Vydáno: Forum (2022)
Vydání v České republice: Nakladatelství práh s.r.o. (2024)
Přeložila: Magdalena Jírková (2024)
456 stran