Ukázka z knihy Elly Maise Druhá šance na polibek

Nechte se svést kouzelnou romancí Druhá šance na polibek od americké spisovatelky Elly Maise. Máme ukázku.

• Žhavá romance, kterou by si neměla nechat ujít žádná čtenářka bestsellerů Alessandry Torre.
• „Neuvěřitelně podmanivé a vášnivé.“, napsal o novince Elly Maise americký deník USA Today.
• Dojemná love story plná humoru a nečekané lásky v té nejlepší tradici knih Mariany Zapaty.

Čtenáři oblíbená Ella Maise napsala další podmanivou erotickou romanci o prvních láskách a bláznivých seznámeních, jež se nakonec mohou ukázat jako osudová. Druhá šance na polibek je žhavá, vzrušující, zábavná ale i dojemná a okouzlující kniha od bestsellerové autorky provokativní romance Manželství pro jednoho. Nebojte se zamilovat!

Přečtěte si ukázku z knihy Druhá šance na polibek.

Zoe Clarková mě poprvé uviděla, zrovna když jsem v ruce držel svoje péro.

Bohužel jsem si ho nehonil. Kdyby to tak bylo, možná by jí to připadalo sexy – zdůrazňuju slovo možná, protože ne každou dívku to nažhaví, pominu-li fakt, že by bylo divné, kdyby mě načapala při masturbaci v koupelně na nějakém večírku.

Kéž bych vám mohl říct něco, co by se vám líbilo. Něco strhujícího, jako třeba že to byla láska na první pohled místo nečekaného a trapného zírání na penis na náhodné univerzitní párty. Nebo že to byla romantická scéna, kdy jsme do sebe vrazili, oba spěchající na přednášku, jí vylétly knížky z ruky, já poklekl, abych jí je pomohl sebrat, a když jsme do sebe drkli hlavami, naše pohledy se setkaly… a zbytek už by byl jasný.

Určitě si to dovedete představit, taky vám běží před očima ten totálně romantický film, ale… sakra, to ani omylem. Vím, znělo by to hezky a lidé by vzdychali pokaždé, když bychom vyprávěli o našem prvním setkání, ale ne, bohužel. Jak už jsem řekl, proběhlo to úplně opačně. Když jsem poprvé pohlédl na Zoe Clarkovou a ona pohlédla na moje péro, klábosil jsem v koupelně s kámošem, zatímco jsem čůral.

„A proč jsi mě chtěl vlastně sledovat při močení?“ zeptal jsem se JP v marné snaze pochopit, proč mi dělal publikum.

Ušklíbl se a sklouzl zrakem níž, k mému rozepnutému poklopci. „V šatně si pohledu na něj užiju ažaž – to se neboj. Vyprávěl jsem ti o Isaacovi a ty už jsi nemohl vydržet, než ti to dopovím.“ Vrhnul jsem po něm kosý pohled, ale JP mě ignoroval a vykládal dál. „Kámo, měl jsi tam být. To, jak mu trenér naložil po tom, co jste všichni odešli – nejsem si jistý, že ještě někdy přijde na trénink. Sakra, nejsem si jistý, že se tam já chci vrátit, a to jsem nic neprovedl.“ Na vteřinu či dvě se odmlčel. „Vsadíš pade? Myslíš si, že se ještě ukáže?“

Podíval jsem se na JP, který se opíral o zeď, oči zavřené, tvář obrácenou ke stropu. Působil naprosto neškodně a uvolněně. Jenomže JP nebyl nikdy neškodný – na hřišti a obzvlášť ne na nějakém večírku.

Vzhledem k tomu, jak nás trenér v poslední době na hřišti vedl, jsem si nemyslel, že by se tam kluci nějak zvlášť těšili, rozhodně ne ti, co byli při smyslech. Pokud ale hru miluješ, zvládneš všechny překážky v naději, že se jednou dostaneš tam, kam chceš. Buď do toho dej všechno, anebo běž domů. Zkrátka absolutní odhodlání.

„Já se nesázím. Pokud to vážně chce, tak přijde.“

Jakmile jsem to dořekl, zaslechli jsme, jak někdo otevřel a zase zabouchl dveře. Na kratičký okamžik vše přehlušila řvoucí hudba a výkřiky z večírku dole. Jasně, na tom, že vás někdo otravoval, nebylo nic znepokojivého, byla by pitomost očekávat soukromí na univerzitním večírku. Jenomže když jsem se ohlédl přes rameno, abych zjistil, kdo nebyl trpělivý a nepočkal pár minut, zarazil jsem se. U dveří stála nějaká holka.

„Klídek. Klídek. O nic nejde. Brnkačka. Už nikdy nebudu mít nové přátele. To zvládneš, prostě otevři oči a otoč se, zatraceně.“

Brunetka k nám dosud stála zády, hlavou se opírala o dveře a něco si mumlala.

JP a já, ztuhlí na místě, jsme se na sebe podívali. Pokrčil rameny a já sledoval, jak se mu rty roztahují do uličnického úsměvu. Vypadal, jako by právě dostal novou, lesklou hračku. Zvedl bradu a se zřetelným úšklebkem na tváři se odpíchl od zdi a zamířil k té nebožačce.

„Zvládneš cokoliv, co si usmyslíš, zlato,“ prohlásil a podařilo se mu ji pořádně vyděsit.

Jakmile JP promluvil, přestala mumlat, otočila se k nám a podařilo se jí předvést dokonalé ztělesnění laně chycené ve světle reflektorů.

„Já…“

„Ty…,“ kontroval JP, když nic víc nedodala.

Zatímco jsem se chystal vrátit penis do kalhot, očima několikrát přelétla mezi JP a mnou, jako by se zničehonic ocitla na Měsíci a nějak jí nedocházelo, jak se to stalo. Pak očima sklouzla k mojí ruce – ve které jsem pořád držel svoje péro. Pohledem střelila zpátky do mé tváře a pak zase sjela k ruce.

Poznal jsem, že se snaží potlačit uculení, protože jí cukaly koutky. „Sakra! Hm… to je… penis – tvůj penis. Do háje.“ Její hlas byl sotva slyšet přes tlumenou hudbu, zatímco ještě několikrát zopakovala tu svoji hru na zírání a z její už tak bledé tváře postupně vyprchala veškerá zbylá barva.

„Vadí ti to?“ zeptal jsem se, pobavený tím, jak třeští oči.

„Neva…“ Chtěla zavřít pusu, ale pak se setkala s mým pohledem. „Tvůj penis… nechtěla jsem… tvůj penis? Viděla jsem tvůj penis. Pořád ho vidím. Dívám se přímo na něj a je tam –“

Setkal jsem se s pobaveným pohledem JP. Pak se znovu zadíval na tu holku. „Neříkej mi, že vidíš něco takového poprvé.“ Otočil jsem se, abych si zapnul zip a zabránil dívčině kolapsu.

Za mnou se ozvalo hlasité zasténání a pak zadunění, které znělo, jako by někdo opakovaně mlátil čelem o dveře. Přimělo mě to k úsměvu.

„Ještě jsem tě tu neviděl. Předpokládám, že jsi v prváku? Jsi docela kost. Teď jsem na řadě já?“ zeptal se JP do ticha. „Jestli se takhle zakoktáváš kvůli péru mého kamaráda, chci vidět tvoji reakci, až mrkneš na to moje. Musím tě upozornit: to moje vypadá mnohem líp než jeho – a taky je větší – a kdybys ho chtěla ochut–“

Sténání zesílilo a teď znělo spíš jako vrčení. „Ať tě ani nenapadne tu větu dokončit!“

Uchechtl jsem se.

Měl bych říct, že JP není zrovna nejuhlazenější kluk na světě, ale vysokoškolačkám to zjevně nikdy nevadilo. Patřil k tomu typu, který přitahoval dívky, ať udělal nebo řekl cokoliv. V porovnání s ním jsem byl jeho pravý opak – ze všech sil jsem se snažil holkama nerozptylovat. Klidně jim mohl říct nějakou sprosťárnu, stejně mu visely na rtech. Mohl říct „skoč“ a ony se zeptaly: „Do které postele?“ Fakt, že byl sakra dobrý runningback, mu na milostném poli přidával další plusové body.

Nechápejte mě špatně, hodně holek žadonilo o mou pozornost – ale už brzy – asi tak ve školce – jsem zjistil, že jsem spíš pro dlouhodobější vztahy s jedním děvčetem. Zajímavé bylo, že to byl zřejmě další důvod, proč jsem měl vždycky z čeho vybírat. Věřte mi, nejsem ješitný nebo namyšlený, jen to tak asi chodí, když jste hráč fotbalu, který má šanci dotáhnout to až mezi profesionály. Bez ohledu na to, jak vypadám, fakt. Za hezounka je v týmu Chris, náš quaterback, ne já.

My fotbalisti jsme pro vysokoškolačky prakticky neodolatelní.

Šel jsem si umýt ruce a kouknul na tu holku, abych zjistil, jak bude reagovat. Pořád k nám stála zády, ale aspoň už se netřískala do hlavy. Pokud jí JP ukáže svoje péro, mizím odsud. Předvádět se spoluhráči holkám penisy je hranice přátelství, kterou nehodlám překročit.

JP se na mě pousmál a zamrkal, spojil ruce za zády a sklonil se k jejímu uchu: „Baf!“

Dívka sebou trhla, otočila se k němu a o kousek se posunula, když zjistila, že stojí mnohem blíž než před pár vteřinami.

„Díky za nabídku, ale na penisy teď fakt koukat nechci,“ oznámila a začala couvat, zatímco můj kamarád pronásledoval novou kořist.

„Auu, ale můj by se ti vážně zamlouval.“

Nemohl jsem najít nic, čím bych si usušil ruce, a tak jsem si je otřel do džínů, zatímco jsem sledoval jejich podivnou interakci. Dívka ustupovala, až do mě zády vrazila a vyjekla.

„Asi bych měl radši jít.“ Sklopil jsem oči a zjistil, že má pootočenou a zvednutou hlavu. Pozorně mě sledovala. Dokonce i takhle zblízka jsem nedokázal rozluštit, jakou má barvu očí, možná zelenou s oříškovými tečkami kolem okrajů zorniček.

Uvědomil jsem si, že jí zírám do očí. Postřehl jsem její paniku, zamračeně jsem o krok ustoupil a podíval se na JP. „Zklidni hormon, chlape. Jdeme, vypadneme odsud.“ Než jsem však mohl vykročit, dívka se otočila, popadla mě za paži a pevně stiskla.

„Ne – teď nemůžeš odejít,“ vyhrkla a překvapila tím JP i mě. „Přišla jsem kvůli tobě.“

Nadzvedl jsem obočí a střelil po JP zmateným pohledem. Ten jenom pokrčil rameny. Pořád se usmíval s výrazem „tohle mě fakt zajímá“, zatímco pohledem hodnotil její zadek.

„Teda nejsem tu kvůli tobě,“ vysvětlovala dívka a já se k ní vrátil pohledem. „Ale přišla jsem za tebou.“ Trošku přimhouřila oči a nakrčila nosík. „Víš, co tím chci říct? Nejspíš ne. Sledovala jsem tě sem, protože se tě potřebuju na něco zeptat.“ V panice zvýšila hlas, ale pokračovala. „Když říkám, že jsem tě sem sledovala, nemyslím tím, že jsem tě stalkovala nebo tak, protože to by bylo šílené. Ani tě neznám, že?“ Nervózně se zasmála, rozpačitě mě poplácala po paži a pak jí zřejmě došlo, že se mě dotýká. Prudce ruce stáhla a spojila si je za zády, přičemž o krok couvla. „Ne že bych tě stalkovala, kdybych tě znala, ale o to tady teď nejde. Já jen… vážně se tě potřebuju na něco zeptat, než ze sebe udělám pitomce, a myslela jsem si, že nejlepší příležitost bude, když budeš sám… a domnívala jsem se, že tady sám jsi, a…“

Nerozuměl jsem ani slovu z toho, co říká, ale než jsem se zmohl na odpověď, ozval se JP. „Takže chceš, abych šel pryč, hm? A to jsem si myslel, že je mezi námi výjimečné pouto.“

Ohlédla se na něj. „Pardon. Neviděla jsem, že jdeš s ním, a ani mi nedošlo, že je tohle koupelna. Kdybych si tě všimla, počkala bych venku. Neměla jsem tušení, že kluci taky chodí na záchody spolu. Ale je hezké, že to děláte.“ Na vteřinu se mi podívala do očí, a než odvrátila zrak, znovu promluvila na JP. „Bude to jenom minutka, vážně, pak se můžeš vrátit a mít ho jenom pro sebe.“

Nadzvedl jedno obočí, ale jinak nic neřekl.

Dívka sebou trhla, když uviděla můj výraz. „Promiň, to znělo blbě, viď? Ne že by být gay bylo špatné nebo tak. Neměla jsem si nic domýšlet. Můj kamarád je gay a vím, jak je těžké, když lidi říkají pitomé věci, a jak moc je –“

JP se rozesmál a zavrtěl hlavou. „Raději brzdi, kotě. Moje nabídka platí, přijď, jestli chceš, až tady s mým chlapcem skončíš.“

Načež otevřel dveře a nechal mě s ní o samotě. Zkřížil jsem paže na hrudi a opřel se o umyvadlo.

Obrátila se zpátky ke mně, dlouze vydechla a nervózně se usmála. „Trochu trapas, co?“

„Celá ta věc, nebo jenom ta poslední část?“ Nemohl jsem si pomoct a oplatil jí úsměv. Už jsem zažil pár dívek, které dělaly všemožné praštěné věci, aby upoutaly moji pozornost a dostaly se do mé postele, ale neměl jsem dojem, že ona je ten případ.

S úšklebkem na tváři potřásla hlavou a zabodla pohled do podlahy. „Prostě jsem si myslela, že je tohle tvůj pokoj a že budeš sám, a když jsem pak vešla a tys zrovna… ehmmm… a ještě tu byl s tebou on…“ Setkala se s mým pohledem, ale rychle odvrátila oči. „A tvoje… nádobíčko bylo venku a pak to šlo všechno do háje.“

Jo, rozhodně nebyla typ, který by šel po fotbalistech.

Další nervózní smích a při tom couvala ke dveřím.

„Takže se omlouvám? A… děkuju?“

Usmál jsem se ještě víc. „Za co?“

Otřela si ruce o džíny, zavrtěla hlavou a vypadala zkroušeně, jak se tak dívala všude možně jen ne na mě.

„V tuhle chvíli? Mám-li být upřímná, tak vážně netuším. Děkuju za pokec? Že jsi mě nevyhodil? Že jsi mi dovolil zírat ti na penis?“ Zavřela oči a zavrtěla hlavou, ustoupila o pár kroků a zvedla ruce dlaněmi dopředu. Zastavila se, když zády narazila do dveří. „Tak jsem to nemyslela – nechtěla jsem ti ho okukovat. Opravdu jsem netušila, že je tohle koupelna. Chci říct, předpokládám, že to nebyl tvůj nejlepší okamžik, tak proč bych ho chtěla vidět,“ mávla rukou k mým slabinám, „tvoje… to… vypadalo dobře, rozhodně se nemáš za co stydět, takže… Gratuluju? Ne že bys stál o to, aby ti nějaká cizí holka blahopřála k něčemu takovému, ale jsi fotbalista, asi máš možná rád pochvaly, ne?“

Na pár vteřin mezi námi zavládlo ticho a já nedokázal skrýt úsměv. Když jsem teď neměl venku péro a nebyl s námi JP, aby na ni něco zkoušel, konečně jsem si ji mohl prohlédnout: rovné hnědé vlasy jí rámovaly tvář a sahaly jí kousek pod ramena, bledá pleť, velké laní oči barvy mezi oříškovou a zelenou – pořád jsem se ještě nerozhodl –, mírně plnější spodní ret, zrůžovělé tváře, za což nejspíš mohly rozpaky. A pak tu byly další věci jako její prsa velikosti C snažící se ze všech sil protrhnout upnuté tričko – měl jsem přece oči –, její postava tvaru přesýpacích hodin a sakra úžasné nohy – ani příliš tenké, ani tlusté, prostě dokonale podle mého vkusu.

Dával jsem pozor, abych se jí díval do očí a nikam jinam, když jsem si rukou prohrábl krátké vlasy. Vzhledem k tomu, kde se mi toulala mysl, jsem neměl dojem, že bych s ní měl v koupelně strávit víc času. „Připomínáš mi moji ségru,“ plácnul jsem zničehonic a oba nás šokoval. „Jsi trošku plachá, že?“ Vážně mi Amelii připomínala. Když byla nervózní, taky neustále mluvila a mlela páté přes deváté . Přestože věděla, že to nedává moc smysl, nedokázala se zastavit. Nesmělost bylo jediné vysvětlení, které tu dávalo smysl.

Rozesmála se tak, až se musela opřít o dveře. „Jestli ve mně vidíš svou sestru, nevěstí to pro mě nic dobrého, zvlášť kdybys věděl, na co jsem se tě chtěla zeptat – ne že bys ve mně měl vidět někoho, s kým bys chtěl nebo mohl… prostě na to zapomeň. Proč si myslíš, že jsem plachá? Počkej. Počkej.“ Zvedla ruku. „Tohle taky beru zpátky. Ani na to neodpovídej.“

Rozhostilo se další rozpačité mlčení, kdy jsme hledali slova, zatímco já zíral na ni a ona mi zírala na hruď, než někdo vzal za dveře, až ztratila rovnováhu.

V pootevřených dveřích se objevila hlava. „Hm, promiň, kámo! Nevěděl jsem, že tu někdo je.“ Strčil do dveří víc a rozhlédl se. „Přijdeme, až budete vy dva hotoví.“ Ukázal mi zvednuté palce a pomalu zmizel.

Jakmile se dveře zavřely, moje brunetka – moje škrtám, ta brunetka si zhluboka povzdechla a podívala se na mě. Působila klidněji, ale vzhledem k tomu, jak si potahovala za tričko – na kterém bylo velkými tučnými písmeny napsané Usměj se na mě – bych si na to nevsadil. Byl jsem pekelně zvědavý, a tak jsem čekal, až bude pokračovat.

„Víš ty co, už jsem napáchala dost škod, takže je jedno, jestli se tě zeptám – horší už to prostě být nemůže.“

Pokynul jsem jí rukou, aby pokračovala, napnutý jako kšandy. „Jsem jedno ucho.“

Ze všech sil jsem se snažil skrýt úsměv, když se znovu zhluboka nadechla. „Musím tě políbit,“ vyhrkla rychle. Zavřela oči a zasténala. „Mohla jsem ti to teda říct líp. Zkusím to znovu.“

Nadzvedl jsem obočí. „Ty mě musíš políbit?“

„Jo, musím.“ Rychle přikývla. „Chci říct, ve skutečnosti tě nechci políbit, ne tak úplně. Nevybrala jsem si tě.“

„Ty sis mě nevybrala?“

„Kdepak, nevybrala. Ne že bys nevypadal dobře – rozhodně jo, takovým tím mužným způsobem, který se mi zamlouvá. Dala bych ti pusu, kdybych musela, ale nebyl jsi moje první volba.“

„Děláš divy s mým egem. Pokračuj.“

Anotace:

Dylana Reeda jsem jako první poznala to, co skrývá v kalhotách. Byl to trapas. Kamarádka Lindsay mě ve snaze vyléčit mou plachost vyzvala, abych na večírku políbila náhodného kluka. Dylan byl urostlý a přitažlivý a já ho následovala do pokoje… jen abych zjistila, že je to koupelna.

To už jsem ho mohla políbit jen stěží, zvlášť poté, co jsem zjistila, že má holku. Snažila jsem se mu vyhýbat, jak se jen dalo, ale úplně mi to nevyšlo. Osud z nás totiž nečekaně udělal spolubydlící…

Teď se potkáváme každé ráno. Dylan si myslí, že budeme nejlepší kamarádi. S úsměvem mi říká, že ho moje roztržité chování fascinuje. Kdyby jen tušil, jak mi buší srdce, když se na mě takhle usmívá! Musí přece vědět, že mě přitahuje, nebo ne? Doufám, že to ví. Protože tentokrát je pro mě mnohem těžší od něj odtrhnout zrak.

Nakladatelství Mystery Press, originál: The Hardest Fall, překlad: Daniela Čermáková, 384 str., 499 Kč