Trochu jiná slečna Bridgertonová (Julia Quinn)

Oblíbená autorka historických romancí se tentokrát vyhnula tradičnímu prostředí, ale ne svému tradičnímu klanu…

Sága rodu Bridgertonů pokračuje, tentokrát svéhlavou a nesmírně upovídanou Poppy. Ta je na léto u své přítelkyně na pobřeží, po skončení londýnské sezony, kde si opět nenašla nikoho, kdo by ji zaujal. Díky své obrovské zvědavosti připadne na doupě pirátů a ti ji musí vzít sebou na palubu. Jejich kapitán Andrew má pochopitelně tajné vládní poslání a korzára předstírá jako krytí, kdyby ale prasklo, že je z roku Rokesbyů, blízkých známých strašlivé rodiny Bridgertonů, byl by v maléru. Nechce, aby praskla jeho mise, ani aby se musel ženit kvůli cti urozené a unesené dámy. I když tou dámou je nesnesitelně kouzelná Poppy. A teď ji má v kajutě celou cestu až do Portugalska…

Julia Quinn opustila protentokrát prostředí londýnských plesů a přijímacích salonů a vtěsnala děj své nové knížky prakticky jen do malé kapitánské kajuty. Tam Poppy tráví čas, aby neděsila pověrčivé námořníky. Julia píše sice vtipně a čtivě a slovní bitky Poppy s kapitánem jsou někdy až třeskutě legrační, ale bude to stačit na celou knihu?

Přiznám se, že v půlce už jsem začínala mít lehkou klaustrofobii, chyběl mi otevřený prostor… Naštěstí v poslední třetině vytáhla autorka do boje a nasadila dramatický obrat, kterým téměř vyrovnala nedostatek pestrých prostředí…

Trochu jiná slečna B. je ideálním čtením pro milovnice konverzačních romancí – vždyť tady většinu času urozená dáma konverzuje s dokonalým džentlmene a pomaloučku se mezi špičkováním poznávají. Sice to malinko zavání spíš stockholmským syndromem, ale kdo by se do okouzlujícího kapitána Jamese nezakoukal, i když vás zrovna unesl?

Originál: The Other Miss Bridgerton, 2018, překlad: Lenka Tichá, vydal: Ikar, 2020, 317 stran