Romantika může být i trochu depresivní. Čest ničemy je zkrátka jiná
Slušně vychovaná Penelope je na svém prvním plese přistižena v kompromitující situaci s tím nejméně vhodným člověkem, a etiketou je donucena se za něj provdat. Anděl versus Ďábel. Kolikrát už se tohle téma v historických romancích objevilo? V čem se tedy kniha Čest ničemy od Christi Caldwell liší?
Ryker Black je majitelem herny Peklo a hřích, kterou vybudoval z ničeho. Což silně připomíná Susanne Enoch a její sérii o klubu Tantalos. A vůbec spoustu románů o napravených hříšnících s dobrým srdcem. Ale tady jde autorka víc na dřeň. Její hrdina není padouch jen na oko, donucen okolnostmi. Ryker a jeho bratři vyrostli jako pouliční gang a opravdu kradli a zabíjeli, než se vyšvihli. A vysokou společností hrdina hluboce pohrdá, v jeho názorech je autorka hodně ostrá.
Mám dojem, že stejné téma už probrala i Lisa Kleypas (Vábení za soumraku, Zimní naděje…) ale její hrdinové byli přeci jen maličko líbivější, a naivní romantické hrdinky nemuseli kutat to dobro v nich tak hluboko a usilovně. Svět Caldwellové je prostě jaksi drsnější, až si člověk říká, kdy už konečně začne být hlavní ničema aspoň trochu sympatický.
I když už z principu romantických knih víte, že tahle knížka skončí dobře, tak nějak asi nečekáte, že ten prostředek bude tak… depresivní. Temnota okolo Rykera je jedna věc, ale těžká deziluze mlaďounké Penny, která si malovala budoucnost dost jinak, není zrovna veselá. Autorka ji ani moc nezlehčuje jemným humorem, na jaký jsme zvyklí u Quinnové nebo Enoch. Její kniha je hodně jiná…
I když se nakonec přeci jen z ďábla stane beránek a jeho hradby se zbortí pod tíhou lásky atp. a všechno je jak z cukru, ten dojem, že se autorka se čtenáři ani postavami moc nemazlí, zůstává…
Originál: The Scoundrel´s Honor, 2017; překlad: Renáta Tetřevová, vydal: Ikar, 2018, 309 stran
Napsat komentář