Romantický Jindřichův Hradec v drsném románu V temnotách od Martina Stručovského

Zmizelá studentka, bestiální vražda novorozence, krádeže aut. Bývalý policista a příležitostný soukromý detektiv Matěj Mlynář přichází opět na scénu, tentokrát v poněkud bizarním případu.

Když se zamyslíte, kde se převážně odehrávají české detektivky, tak vám z toho nejspíš vyjde Praha, případně Brno, Ostrava nebo Plzeň, dále pak Šumava či nějaká fiktivní vesnice. Příběhů zasazených do menších měst je relativně málo. O to sympatičtější je počin jindřichohradeckého rodáka Martina F. Stručovského, který se rozhodl využít génia loci svého rodného města, a i když přiznává inspiraci a oblibu tzv. drsné školy, umisťuje své příběhy sem. Za svůj příběh Sněhem zavátá obdržel autor od porotců Ceny Jiřího Marka v loňském roce čestné uznání.

V temnotách je již třetí příběh s bývalým policistou, neoficiálním soukromým detektivem a knihkupcem Matějem Mlynářem. Navenek drsně vyhlížející zarostlý chlapík svou obnošenou parkou připomíná spíš bezdomovce nežli kohokoliv jiného, ale má často měkké srdce. Což pramení částečně z duše pošramocené jizvami nelehké minulosti. Jednoho dne za ním přijde jistá žena, která chce, aby našel její dceru. Lucie Hřebíčková se rozhodla opustit rodnou Plzeň a studovat v Jindřichově Hradci, ale už několik měsíců o sobě nedala vědět. Matěj zpočátku váhá, má-li se úkolu po předchozím nezdaru, kdy nedokázal mladou dívku najít včas (viz předchozí příběh, pozn. red.). Na druhou stranu si potřebuje napravit pošramocené ego a je mu zoufalé matky líto.

Hledání zpočátku vypadá poměrně snadně. Matěj lehce najde její spolubydlící a další kamarádku, kterého ho nasměrují na jistého Petra Karáska, ke kterému se z koleje odstěhovala. Dotyčný se údajně ale s dívkou rozešel a neví, co se s ní stalo. Matěj mu moc nevěří, zvlášť když to vypadá, že mladý muž něco skrývá, ale Matěj nemá žádné důkazy. Možná ale má Karásek co skrývat jen proto, že je zapleten do obchodu s kradenými auty. Mezitím Matějova družka, kapitánka Pavla Králová, vyšetřuje bestiální vraždu novorozeněte. Kolem místa nálezu tělíčka kdosi namaloval jakési náboženské znaky a je možné, že se stalo obětinou jakéhosi zvrhlého kultu.

Martin Stručovský rozjel na počátku hned několik dějových zápletek – ty základní se týkají zmizení mladé studentky, vraždy kojence a krádeží luxusních aut, později k nim přibývají útoky na Matějova homosexuálního informátora, zmizení další dívky a obchod s drogami. Někdo by si celkem pochopitelně mohl klást otázku, zdali si mladý autor nevzal tentokrát příliš velké sousto, nicméně autor se s tím vším celkem zdárně vypořádal, o čemž nás přesvědčí, když postupně odhalí všechny souvislosti.

Samotná postava Matěje se občas potácí mezi drsňákem, kde je patrně znát autorova obliba zmíněné drsné školy, a měkkosrdcatým mužem, kterému osud uštědřil několik ran. Je to markantní ve větách typu „a pak jsem se rozplakal“ nebo citových projevech mezi ním a Pavlou. Pro mě občas spadaly – pokud nechci říci vyloženě do „červené knihovny“ – spíše do společenského románu. Vypadá to, jako by se někdy autor nemohl rozhodnout, jestli chce mít za hlavní postavu „ranaře“ nebo chlápka topícího se v sentimentu. Tahle kombinace se sice vyskytuje i v řadě jiných příběhů, ale vyznívá v nich přece jen věrohodněji.

V knize je řada narážek na předchozí příběhy, bohužel bez bližšího vysvětlení. Neškodilo by čtenáři, který starší tituly nečetl, alespoň v krátkosti připomenout, o co v nich šlo. Protože jinak se v těch narážkách nemůže podle mého názoru vyznat. Nicméně pro příběh to není zase až tak zásadní.

Ústřední motiv je tak trochu z hororového ranku a působí jak vystřižený z nějakého zahraničního thrilleru či filmu. Budiž ale autorovi ke cti, že inklinaci k příběhu přitaženému za vlasy vyvážil sympatickou ústřední dvojicí, která je (i přes Matějovo „tvrďáctví“) vykreslena celkem civilně. Celý příběh se navíc odehrává v kulisách turisticky atraktivního města, které je spíš známé rybníkem Vajgar a zámkem než složitými vztahy v místním podsvětí. I když, tentokrát dojde na „podsvětí“ do slova a do písmene…

Každopádně příběhy Matěje stále dokáží čtenáře bavit i napnout, jsou sympatické nezvyklým místem děje a jsou důkazem, že když se na pozadí relativně malého města dějí velká svinstva, může to jakžtakž fungovat.

Text: Martin Stručovský (2020), vydáno: Motto ve společnosti Albatros Media a. s. (2020), 288 stran