Moc, intriky a obětní beránci: Pohled do zákulisí Sněmovny v sarkastickém románu z politických kruhů

Po úspěšném seriálu Dům z karet tu konečně máme náš malý, ale svěží, sarkastický a možná i poučný pohled do světa vysoké politiky. Chorche Damián Sobegh: Tenkrát v parlamentu.

Politiku a politiky nemá ráda řada lidí, nicméně prostředí, kde se tvoří a projednávají zákony a rozhoduje se o dalším osudu země, stejně tak řadu lidí fascinuje. Politické thrillery proto mají v žánru napětí své místo. Mnohdy jde o světově proslulá díla či dnes už kultovní seriály. Pro ty, kdož se o politiku víceméně nezajímají, ale přesto je chtějí vědět, „co tam ti naši politici placení z našich daní vlastně dělají“, je nyní k mání (na dnešní dobu) relativně krátký příběh odehrávající se v průběhu jednoho volebního období v Poslanecké sněmovně.

Ve Sněmovně funguje symbióza mezi poslanci a úředníky, kteří pomáhají zorganizovat volbu kandidáta do určité funkce. Úředníci se často stávají obětními beránky, pokud volba vzbudí nevoli veřejnosti. Pak je na ně svedeno, že hlasující zmátli, jelikož při volbách něco spletli. Za to dostanou od poslanců „odškodné v horších časech“. Tuto symbiózu se ale chystá narušit protagonista příběhu Bivoj Drnec (vystudovaný učitel, posléze novinář a nakonec poslanec) poté, co je po zhruba dvaceti letech v politice zvolen předsedou Poslanecké sněmovny. Je mu jasné, že mu budou především vyšší úředníci ve všem nadbíhat a snažit se mu vyhovět, nicméně Bivoj rozhodně chce zbourat teorii „čím více stran, tím obtížnější shoda na personálních rošádách a změnách“.

Kdo vejde nepovšimnut, je méně než nula.

Str. 10

Novopečený předseda je především odhodlán nenechat se ohrozit nikým a za žádnou cenu. Po případných protivnících by šel se svými lidmi důsledně a tvrdě. Je si vědom, že čtyřleté předsednictví ve Sněmovně mu nikdo vzít nemůže, na druhou stranu si uvědomuje, že nikdo na tomto postu nevydrží déle. Za čtyři roky se toho ale dá stihnout hodně – dosadit do klíčových pozic své lidi, přeorganizovat důležité výbory a především – zbavit se nepohodlných lidí. Buď dobrovolně a s tučným odstupným, nebo tou horší cestou. Ona se nějaká špína na každého najde, i kdyby se měla „vyrobit“. Hlavní je mít koho obětovat, když se něco zvrtne, a včas se blýsknout, když se něco povede.

…slibem nikoho nezarmoutíš. Důležité je, aby to nebyl slib konkrétní a splnitelný, za jehož konkrétní nesplnění bych mohl být popotahován…

Str. 16

Jde už o pátou knihu autora píšícího pod pseudonymem Chorche Damián Sobegh (narozen 1965) a stejně jako všechny předchozí, vyšla i tato pouze jako e-kniha. Nejde o klasickou detektivku, kde se stane zločin, po kterém následuje vyšetřování zakončené odhalením a potrestáním viníka. Podle autorových vlastních slov jde o politický thriller o tom, jak se ve Sněmovně obcházejí a ohýbají zákony k vlastnímu prospěchu. Autor prostředí Sněmovny poznal jako novinář a poté sněmovní úředník. Příběh komplotu organizovaného několika lidmi „u vesla“, vyprávěný v první osobě z pohledu předsedy, doplňují autorovy osobní vzpomínky a postřehy. Jsou obvykle uvozené spojením „a mimochodem“ nebo „ze své novinářské kariéry si pamatuju…“ V knize je těch postřehů celkem dost, a tím, jak je kniha psána hovorovým až žoviálním stylem, není občas jasné, kdy ke čtenáři promlouvá hlavní postava a kdy sám autor. Ale naštěstí to nijak nevadí, ono je to zajímavé obojí.

Jde o poměrně jednoduchý a širokým vrstvám čtenářů srozumitelný příběh, v němž se díky častým připomenutím, o co jde, v ději určitě neztratíme. Čtenář se může dozvědět nejednu zajímavost, kterou – pokud jen tu a tam kouká na zprávy nebo se přímo o politiku nezajímá – nejspíš nevěděl, netušil ji nebo ho nikdy nenapadla. Například kdo kde sedí v jednacím sále Sněmovny, jak sál vypadá nebo i takový detail, jak fungují pracovní stolky. Dále pak co ve skutečnosti znamenají některá gesta, která možná leckdo z veřejnosti může vnímat pozitivně, ale ve skutečnosti sledují jiný cíl (opoziční návrh protikandidáta na předsedu Sněmovny). Často se to děje formou výstižných a vtipných postřehů a přirovnání.

…Svatava Piskáčková se postavila proti – chtěla rychlý foxtrot, ne ploužák, a Cicvárkové s Mráčkem tak nezbylo než k tomu napsat patřičnou partituru.

Str. 95–96

V románu se rozhodně musí ocenit příjemně sarkastický styl vyprávění a cynický pohled hlavní postavy, díky čemuž to celé připomíná již zmíněný Dům z karet (mám na mysli tentokrát výjimečně zdařilý americký remake původního britského seriálu). Už jen jméno hlavní postavy dokumentuje autorův ironický nadhled, podobně jako jména některých (fiktivních) politických stran – Liga dráteníků, Vesmírní cestáři, Vymydlení specialisté.

Kniha je rozdělena do sedmi hlavních částí (uvedených jako Příběh první, Příběh druhý atd.), přičemž každá část zachycuje v několika vložených (mnohdy celkem krátkých) kapitolách určité období Bivojova mandátu. První část je například jen kronikou prvního dne ve funkci, druhá se odehrává čtvrt roku po zvolení Bivoje předsedou, až se dostaneme do části poslední, na konec čtyřletého období.

Příběh nakonec vyšumí do ztracena, ale jasně cítíme, že autorovi nešlo o dramatický závěr či zásadní zvrat, nýbrž chtěl dát knize hořko-satiricko-ironickou tečku. Ukázat, jak to v politice chodí, kdo má moc a kdo si jen myslí, že ji má. Že celé je to o tom, jak odstranit konkurenci, umístit na důležité posty správné lidi, nic zásadního neslibovat, mít po ruce obětního beránka a sám být viděn vždy v dobrém světle. Vydělat peníze pro sebe, rodinu a kamarády, k tomu po celou dobu získávat nové kontakty a oprašovat ty staré.

Autor na konci knihy avizuje pokračování, takže se určitě máme na co těšit, poněvadž podobně svěží i trochu poučné satiry je u nás jako šafránu. Nebo bych měl spíš napsat jako oblíbených a čestných politiků?

Text: Chorche Damián Sobegh (2024)
Vydáno: Martin Koláček – E-knihy jedou (2024)
153 stran