Martin Michek jede jako O život, prozrazuje autobiografická kniha českého motokrosového závodníka a účastníka Dakaru

Co všechno je potřeba pro život plný motokrosového závodění vypráví Martin Michek v autobiografické knize O život – Rallye mezi nebem a zemí, kterou napsal spolu s Martinem Jarošem.

Motokros má u nás stále spoustu věrných fanoušků a nejeden motoristický fanda určitě sleduje nejtěžší rallye na světě – proslulý a obávaný Dakar (dříve Paříž – Dakar, později byla trasa této motoristické soutěže několikrát změněna, takže prostý název Dakar je na místě). Na Dakaru soutěží motoristé v několika kategoriích a jistě řada z nás dlouhá léta s hrdostí sledovala úspěchy Karla Lopraise v kategorii kamiónů (v letech 1986 až 2006 nasbíral šest zlatých, čtyři stříbrné a jednu bronzovou medaili). V posledních letech o sobě na Dakaru dává vědět motokrosový závodník, českobudějovický rodák Martin Michek (narozen 1988).

Už od dětství vyhrával, co se dalo. Zvládl všechny terény, dostal několik výhodných angažmá a stále se snažil posouvat dál. Navzdory fyzické námaze, kterou si většina laiků nedovede představit a nepříjemným zdravotním komplikacím, nikdy nic nevzdával a kladl na sebe vyšší a vyšší nároky. Tím beze sporu nejvyšším – vrcholkem jeho vlastní pyramidy snů – byla účast na Dakaru. K dnešku je Martin dvojnásobný mistr světa v motokrosu, čtyřnásobný mistr Evropy, osmnáctinásobný mistr České republiky a světový šampion v soutěžích BAJA. Na Dakaru 2021 obsadil desáté místo (v kategorii motocykly), což je nejlepší umístění českého motorkáře od výkonu Stanislava Zlocha v roce 1998 (tehdy obsadil stejnou příčku).

V biografiích známých lidí osobně nemám rád rozvleklé začátky o tom, čím byli děda s babičkou, co dělal otec, jak se potkal s maminkou a jak s bratrem nebo dětmi ze sousedství vyváděli rošťárny (to jsme přeci dělali všichni). Tady naštěstí nic takového není. Co se začátků závodění a rodinného zázemí týče, soustředí se Martin jen na pár podstatných bodů. Stručně vypráví o tom, jak motorkám propadl už v raném dětství („vůni benzínu jsem si zamiloval už od odrážedla“), jak ho hned od začátku podporoval otec i starší bratr, a i když se motokrosu nikdy nevěnovali na takové úrovni jako on, byli to (kromě jeho nesporného talentu) právě oni, kdo mu připravili cestu k nejvyšším příčkám v soutěžích všech možných kategorií a kubatur. Už v šestnácti letech jezdil na strojích o obsahu 125 cm³, a tím, že vyrůstal po revoluci v roce 1989, se mu postupně otevíraly další a další možnosti. Díky závodům se dostal do řady zemí po celém světě, mimo jiné byl několik let v angažmá v Itálii.

Jde o autobiografii, takže vše je vyprávěno v první osobě, z Martinova pohledu. Vypráví jednoduchým a nekomplikovaným stylem, často používá lidové a slangové výrazy. Tykáním občas jako by oslovoval přímo čtenáře (nebo neviditelného „zpovědníka“). Vyprávění prokládá jednoduchými „moudry“ o tom, jak když něco chceme, máme si zatím jít apod., ale to také všichni víme. Na druhou stranu za lidi jako Martin mluví především medaile a poháry, takže od nich nějaké hlubokomyslné projevy ani nečekáme.

Knize by ovšem prospěla pečlivější redakční práce. To, že se někdy nějaká věta o pár řádků skoro celá opakuje, bych ještě prominul, ale alespoň v redakci by si měli oprášit zeměpis („od San Franciska nahoru k Los Angeles a dál na sever“). Podivné je uspořádání kapitol, minimálně chtělo trochu přeskupit. Martinově rodině (manželce a dítěti) je věnována až jedna ze závěrečných kapitol, přitom stručnější vsuvka by se jistě hodila už mnohem dříve, například v pasáži, kde se Martin svěřuje, jak pro něj byl při několikatýdenním odloučení na Dakaru kontakt s rodinou důležitý. Až někde uprostřed knihy najdeme první zmínku, ve stylu „A jen tak mimochodem, narodil se mi syn… A teď zpět k té navigaci.“ Rodině je věnován prostor až za popisem úspěchů v soutěžích BAJA a na Dakaru, tohle bych ale pokládal za logické završení celé knihy. Místo toho se teprve tady Martin rozepisuje o manželce a dětech a vše pak končí celkem zbytečným líčením společné dovolené manželů ve Spojených státech.

Zmíněnou stručnost, co se týče rodinných vazeb, vítám. Na druhou stranu počátky závodění jsou odvyprávěny skoro až příliš stručně. Jako motoristický laik bych v těchto pasážích určitě uvítal podrobnější popis, případně detailnější zastavení u některého něčím výjimečného závodu. Co určitě musím vyzdvihnout, je bohatá fotogalerie, zachycující Martinovy začátky až po slavný Dakar.

Bylo to období, které pro mě moc znamenalo. Silné období, kdy ve mě motokros a superkros nadobro zakořenily. Bylo už zřejmé, že dovedu hodně, na každém závodě jsem dokazoval svoje kvality a byl znát můj potřebný vrozený talent a potenciál. David Denti dobře věděl, proč si mě vybral. Dovedl poznat kvalitu a vybral si správně.

Str. 38

V knize můžeme odpozorovat přechod od sebevědomého mladého šampiona k vyzrálému profesionálovi, který si postupně uvědomuje důležité věcí v životě. Kromě už zmíněné podpory rodičů, pak třeba důležitost smíření s otcem (po pozdějším rozkolu, pochopení jeho stanoviska), ocenění fair play soupeřů nebo vypořádání se se zdravotním kolapsem. Druhá polovina knihy je určitě lepší, v ní nás Martin seznamuje se vším, co takový život špičkového závodníka obnáší. Fyzickou námahu, cestování, odloučení a neustálou hrozbu zranění.

Kapitoly týkající se Dakaru klidně mohly dostat více prostoru. Jsou beze sporu zajímavé popisem toho, co divák, sledující zprávy z této soutěže jen okrajově, nejspíš ani nevnímá. Obtížnost čtení itineráře souběžně s navigací, to vše v pustině, často úmorném vedru a ve stošedesátikilometrové rychlosti. Tohle tempo držíte většinu jízdy, která trvá několik hodin. Za tu dobu ujedete stovky kilometrů. Po dojezdu Vás nečeká sprcha a slastný odpočinek, ale další, třeba i dvěstěkilometrový přesun do mobilního tábora. Další den ráno znovu, další stovky kilometrů přesunu na start a další celodenní etapa. Den za dnem, dva týdny. Teprve tady plně doceníte Martinovy schopnosti a jeho parádní umístění. Úspěchy, které rozhodně nebyly zadarmo. A pochopíte, proč byla tahle biografie napsána.

Nakladatel: XYZ, 230 str.