Jedna zatracená pohroma za druhou od Jodi Taylor vyniká zvláštním černým humorem

Cestování časem jako ne tak úplně běžná součást historického výzkumu? A proč ne?

Historický výzkumný ústav Svaté Marie vypadá jako nenápadný institut plný chaotických vědátorů, ve skutečnosti ale nenápadně monitoruje dějiny tak, že si tam prostě zajede přímo. Potřebujete ověřit, jak to doopravdy bylo s bitvou u Waterloo? Tak se tam podíváme. Nenápadně, žádné zásahy, a nikomu se nic nestane…

Doktorka Maxwellová je nová členka týmu, která musí pochopitelně podepsat dohodu o mlčení a projít náročným tréninkem, aby se stala plnohodnotným historikem – tady to znamená někým, kdo bude opravdu cestovat zpátky. Historii miluje a praštěná je na to dost.

Po pravdě čekala jsem mnohem větší taškařici. Tohle ale byla realita v blíže neurčené budoucnosti, kde je cestování časem téměř běžná věc, se vším, co to obnáší. Tedy i s nešťastnými konci. Na to, že má podle anotace jít asi o humoristickou sci-fi, tady umírá docela dost lidí. Neopatrných stážistů, co se nechají ušlapat nebo něčím sežrat… A ani ty přenosy nejsou žádná sranda, zvlášť když se dostanete doprostřed 1. světové války…

Aby byl příběh pestřejší, ukáže se, že existuje ještě zlejší konkurence Svaté Marie, která má s cestami do minulosti vlastní plány, a role doktorky Max v tom všem nebude asi úplně malá. Ačkoli není se co divit, časem mi totiž došlo, že to ONA je ten magnet na pohromy jednu za druhou, jak tvrdí název…

Po vlažném začátku, kdy si nejste jistí, co se z knihy vlastně vyklube, se začnou dít věci. Události se nabalují jedna na druhou a tolik vás strhnou, že nebudete mít čas na nějaké hloubání. Ačkoli…

Technicky založeným čtenářům tu ale asi bude chybět aspoň nějaký náznak vysvětlení principů cestování časem, ale holt mají smůlu – tohle není žádný Michael Crichton a jeho technická udělátka. Autorka tu nechce čtenáře zahltit údaji, chce je vtáhnout do příběhu a bavit celou dobu, aniž by se museli nějak pídit po detailech. Všichni ve Svaté Marii jsou vůbec rádi, když se vrátí živí, a čtenářům to musí taky stačit…

Nakonec je tu tedy střelená vylomenina, ale dost jiná, než jsem si představovala. Poznáte tu šílenou partičku vědátorů a vedlejších lidí kolem, ve kterých se asi nebudete příliš orientovat, což je dobře, vzhledem k jejich tendenci nečekaně umírat. Ale s tím zbytkem je docela legrace. Zvláštní černý humor vyvstává speciálně z toho, jak se vždycky všechno dokonale pokazí. Série má přibližně 12 dílů plus spoustu novelek, což je výhledově fajn…

Originál: Just one damned thing after another, 2013, překlad: Roman Lipčík, vydal: Laser books, 2021, 376 stran