Elitní instruktor speciálních jednotek Pavel Černý představil svou biografickou knihu o výcviku policejních složek v Evropě a Asii

Jak se cvičí a jaké jsou policejní jednotky v Číně, Kongu nebo třeba v Ghaně? Má česká policie svým kolegům v cizině co nabídnout? Na tyto a další otázky se pokusil přinést odpověď podplukovník ve výslužbě Pavel Černý, který v knihkupectví Knihcentrum na pražském Černém mostě představil svou první knihu Černý mezi černými.

Beseda spojená s autogramiádou proběhla v sobotu 23. listopadu. Šlo o vůbec první prezentaci knihy podplukovníka Černého a celá akce přilákala slušné množství zájemců. Odhadem jsem jich napočítal na začátku besedy kolem sedmdesáti, další ještě v průběhu akce přibývali. A vůbec jim nevadilo, že na ně nezbylo místo a museli stát poněkud opodál.

Pavel Černý sloužil u policie České republiky více jak patnáct let a léta působil jako mezinárodně uznávaný instruktor po celém světě. Realizoval řadu výcviků speciálních policejních jednotek v Evropě, ale i v Číně, Afganistánu, Kongu, Mexiku, Togu, Indii, Kuvajtu, Vietnamu, Ghaně, Gruzii nebo v Egyptě.

Na otázku, zdali je náš policejní systém tak dobrý, aby mohl být aplikován i na jednotky jiných států, autor nejprve podotýká, že česká policie v podstatě parazituje na tzv. koníčkářích, tedy těch, pro které je tahle práce více než povolání. Nicméně je přesvědčený, že i přes velké tlaky je naše policie i armáda na špičkové úrovni a český policejní výcvik považuje za náš úspěšný produkt. Dodává, že se mnohokrát přesvědčil, že všechna ta cvičení měla smysl, zejména když za ním někdo přišel s tím, že vědomosti nabité výcvikem mu zachránily zdraví nebo dokonce život.

Ze svých cest si odnesl poznatky, že v řadě států, o kterých máme možná dost primitivní představy, je tam řada lidí, které skutečně stojí za to cvičit, kteří jsou pilní a vzdělavatelní. Profesně by se prý za ně nestyděl, ani kdyby vstoupili do českých policejních řad. Ale nikdy ani na okamžik neuvažoval o tom, že by těmto státům jejich nejlepší lidi „zlanařil“. Podle něj odliv pracovitých lidí ze země staví danou zemi ještě do větší chudoby.

Autor také čtenářům ukázal několik suvenýrů a darů z cest, což byly dary, které dostal od různých kolegů-policistů z různých zemí. Bylo vidět, že si je považuje a že byla pro něj čest ten či onen dar dostat. Byl mezi nimi třeba zub z jaguára, který dostal od jednoho z nejlepších afrických kmenových bojovníků, policejní píšťalka z Číny, panenky vúdú od šamana z Toga nebo indická hůl – prý na řízení dopravy, ale také na „řízení lidí“, aneb prostředek policejního zákroku, vlastně takového trestu „bez zbytečného papírování“.

Jak se dá tušit (a autorova slova to potvrzují), kniha Černý mezi černými obsahuje kromě vážných témat i témata na odlehčenější notu a některé vtipné historky. Není ovšem první publikační prací Pavla Černého. Již dříve přispíval svými články do časopisu Policista a když se ho jednou při dlouhé cestě do Bukurešti kolega vyptával na jeho zážitky, došlo mu, že má problémy si to všechno pamatovat. Začal si tedy dělat ze svých cest poznámky, protože usoudil, že by se mu jednou mohly hodit. Tyto poznámky se pak spolu se zmíněnými články staly osnovou budoucí knihy.

Autor není zatížen žádnou politickou korektností a o navštívených státech a lidech které potkal, mluví realisticky tak, jak je zažil a vnímal. Nestydí se za to, že cvičil skupiny, které podle výpadů vůči jeho osobě na sociálních sítích perzekuují jiné skupiny, protože ty „jiné skupiny“ rozhodně zase tak „hodní“ nejsou. Neměl ani problém s názvem knihy, která vznikla na základě setkání s jednotkami pro boj s ozbrojenými zločineckými skupinami v Kongu. Jak se dá tušit, byly černé pleti a autor vtipkoval, že on je Černý a oni jsou taky černí. Jim se jeho hláška I am Black – you are black natolik líbila a často ji na něj pokřikovali, až se z toho začal formovat název knihy.

Autor se čtenářům také svěřil, že byl dost překvapen, když byl svědkem, jak se na jedné stáži v Holandsku neustále probíraly odlišnosti v rámci výcviku. Úlevy starším policistům, úlevy ženám, úlevy z náboženských důvodů… Pavel Černý k tomu dodává, že jsou u nás v Čechách pyšní na to, že sjednotili policisty, co se nároků na ně kladených týče. Všichni přeci mají proti sobě stejné pachatele a jakékoliv zaváhání či pochybení může mít za následek ohrožení kolegy na zdraví nebo životě.

Na otázku z publika, zda uvažoval nebo uvažuje o vstupu do politiky, odpovídá záporně. I když připouští, že by možná mohl leccos ovlivnit, v parlamentu by ho zajímala jen „jejich“ policejní problematika. Senátorům, kteří se musí na jednáních probírat všemi možnými zdlouhavými a složitými tématy, rozhodně nezávidí.

Autor zatím v zásobě další příběhy v podobě vlastních zážitků z cest nemá, protože nyní nikam nejezdí. My vám tedy alespoň v blízké době přineseme recenzi jeho knihy Černý mezi černými. Vy si pak možná budete moci udělat představu, jak se liší vycvičené jednotky ve skutečnosti od těch, o kterých čtete v detektivkách či thrillerech…