Drak spí v detektivce dvojnásobné držitelky Ceny Jiřího Marka, Michaely Klevisové

Přijela do vesničky, kam jezdila na prázdniny, aby odhalila, co se zde před léty přihodilo její mámě. Možná je ale svědkem odhalení něčeho, co odhaleno být nemělo. Za což někdo zaplatí smrtí.

Michaela Klevisová bývá označována za současnou královnu české detektivky. Dvakrát se jí podařilo získat Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní román roku. Mimo jiné vydala sedm příběhů s postarším pražským kriminalistou Josefem Bergmanem, kterého neváhala poslat na relativně odlehlý holandský ostrov nebo do odlehlé komunity v Norsku. Loni se ucházela o zmíněnou cenu s románem Sněžný měsíc, kterým se vrátila domů do Čech, konkrétně do Beskyd. Minulý rok vydala román Drak spí zasazený do malé vísky téměř u hranic s Rakouskem, do přírodního parku Česká Kanada. Právě tady kdysi strávila nějaký čas na kamarádčině chalupě a dostala přitom inspiraci na tento román.

Děj začíná příjezdem osmadvacetileté Elišky do vesničky Hůrka na Novobystřicku, kam až do svých čtrnácti let jezdila s mámou na chatu. Pak se jednoho léta cosi stalo a máma sem od té doby odmítala jezdit. Chalupu prodala Eliščině tetě a strýcovi. Před půl rokem zvolila dobrovolný odchod ze života a dcera se nyní rozhodla zjistit, co mohlo být tenkrát příčinou toho, že se matka už nikdy do Hůrky nevrátila.

Eliška se tedy po čtrnácti letech ubytuje v chatě, o kterou strýc s tetou stejně nikdy nejevili valný zájem. Snaží se kontaktovat lidi, které si z mládí pamatuje, a dvě bývalé nejlepší kamarádky z dětství. Jednou z nich je o dva roky starší Natálie, ze které se mezitím stala redaktorka časopisu o jídle, má vlastní kanál na YouTube, píše food blog o pečení a je hvězdou Instagramu. Natálie se právě v době, kdy sem Eliška přijela, chce vrátit do rodné vesnice, ale k Elišce se chová odtažitě. Další Eliščinou kamarádkou byla o tři roky starší Sandy, která zůstala v Hůrce s manželem, a společně rekonstruují starý statek. Eliška se také setkává s mladší sestrou Sandy, Bárou.

Hůrka vypadá jako idylické místo, ale jen na první pohled. Brzy po setkání s Eliškou se Bára ztratí a rodiče po ní nechají vyhlásit pátrání. Natálie si do Hůrky přivedla svého kamaráda Dana, se kterým jednou v noci v lese narazí na neznámou dvojici, která se snaží cosi zabaleného vyhodit z auta. Když zjistí, že mají společnost, musí se Natálie s Danem dát na útěk. Když se ale vrátí k inkriminovanému místu, nic nenajdou. Pak však dojde k vraždě, a to už je parketa pro pražského kriminalistu Bergmana, kterého jihočeští kolegové požádali o pomoc, protože oběť žila řadu let v Praze. Navíc jeho parťačka Sylvie Sedláková narazí na souvislost mezi touto vraždou a nevyřešenou vraždou výtvarnice Gabriely Bajgarové, kterou zabili před čtrnácti lety v Praze a která do Hůrky předtím také jezdila…

Říká se, že recenze píšou ti, kteří sami neumí romány psát. V mém případě to rozhodně platí, ale vždycky jsem si říkal, že pokud bych se do nějakého příběhu pustil, odehrával by se v nějaké ospalé venkovské lokalitě. Na místě, kde by letní šumění zlatých klasů na poli, chládek ve stínu u zurčící řeky a zatuchlinou prostouplá dřevěná chatka kontrastovaly s neznámým zlem ukrývajícím se někde pod povrchem. A přesně taková tahle knížka Michaely Klevisové je. Kromě toho, že jde o klasickou detektivku typu „pevný počet podezřelých, tak na koho na konci autor ukáže?“, jde o dokonale vystiženou atmosféru ospalé letní vísky, kde si skutečně dokážete představit ty záclony v otevřených oknech, které se v letním vedru jen občas pohnou mírným vánkem, kdy si vybavíte večerní světélkující okna, za nimiž poblikává puštěná televize, zatímco se kdesi na obzoru formuje bouřka.

… tady se každý večer – pokud tedy šel proud – nad střechami chalup rozsvítily dvě lampy, komíny sousedních domů vrhly na štít Malinovic stodoly stín ve tvaru parníku, v ostružiní šustil vítr, srnec vyšel na louku, starý Hokr obešel náves se psem a teta Mášová otevřela okno a zavolala na noc domů kočku, těžko říci, jestli pořád tu samou, každopádně jméno měla pořád stejné.

Str. 82

Autorka je celkem známá tím, že svého kriminalistu uvádí na scénu poměrně pozdě. V tomto románu se objevuje až po více jak sto stranách. Bergman je opět vylíčen jako detektiv, který používá především kombinační schopnosti, má bystrý úsudek a za léta praxe se dobře vyzná v lidské povaze. Protipólem je mu poněkud živější Sylvie. Pro tuhle dnes dvaačtyřicetiletou ženu byl případ vraždy Gabriely Bajgarové jedním z prvních, na kterém se podílela, a to horlivě. Připomínal jí totiž vraždu její starší sestry, ke které došlo, když bylo Sylvii třináct let. Právě proto si už dlouho léta v sobě nese frustraci z nevyřešené vraždy výtvarnice.

Podobně jako například v předcházejícím románu Sněžný měsíc používá Michaela Klevisová pohled na jednu a tutéž osobu ze dvou různých stran. Nejprve představuje jednotlivé aktéry příběhu, přičemž se vyhýbá popisu jejich postav, co se zevnějšku týče. Je tedy na čtenáři, aby si sám vytvořil představu o jejich charakteru a zevnějšku. Poté přichází na scénu Bergman se Sedlákovou, kteří hodnotí postavy svojí optikou. Tedy pohledem někým z venku, nezatíženým vesnickými předsudky a zažitými úsudky, přičemž teprve v této chvíli dochází i k popisu postav jako takových.

Drak spí je tedy ideální detektivkou, kterou byste si mohli vzít v létě někam k vodě. Ještě lepší je pak oddat se četbě někde na chalupě, v podobně zapadlém „konci světa“ jakým je Hůrka. Myslím si, že i přes vraždu, která se v příběhu stane, při čtení nejeden čtenář zatouží strávit nějaký čas právě na takovém místě.

Nakladatel: Motto ve společnosti Albatros Media a. s. (2020), 344 stran