Čtrnáct dnů (editor Margaret Atwood, Douglas Preston): literární experiment a ohlédnutí za pandemií

Povídková kniha z lockdownu, kde se nedá dělat nic jiného, než si povídat, s patřičnými rozestupy. Každý je sám a bojí se, ale chce vyprávět svůj příběh.

Návrat do covidových časů: New York v dubnu 2020, město zastavil lockdown. Starý činžovní dům na Lower East Side je sice na spadnutí, ale pořád tam někdo bydlí. A teď, když nájemníci nemůžou ven, je večerní plácek na střeše jediný výlet, jaký je jim povolen. Cizí lidi, kteří by se běžně sotva pozdravili, teď spolu začínají mluvit, začínají si vyprávět příběhy, historky. Jedna navazuje na druhou, a jsou neskutečně různorodé. Tragické i strašidelné, nostalgické i vtipné.

A protože New York je tavícím kotlíkem všech národností, i tady třeba potomci emigrantů vyprávějí příběhy z kultur svých rodičů. Prostě nikdy dopředu nevíte, s čím kdo přijde další večer na střeše…

A celý ten nápad víceméně rámuje mladá domovnice, která si ty historky zapisuje. Sama by mohla vyprávět, ale má své důvody, proč nechce…

Tohle jsou společným příběhem pojené povídky od více autorů, a ty mě baví. Může z toho někdy vyjít zajímavý projekt, jako byla třeba detektivka Mrtví neznají klid, kde na sebe autoři museli navazovat. Tady je 36 amerických a kanadských autorů, a 14 dnů, čili 14 kapitol. Nějak mi to nesedělo, dokud jsem nezjistila, že to není systém co kapitola, to autor. Ale v jedné kapitole jsou různé historky nájemníků, a ty vyprávějí různí autoři. Co je čí příběh, ale zjistíte až vzadu v rejstříku. Takže jestli jste zvědaví na příběh od Johna Grishama nebo Diany Gabaldon, jen tak snadno je neodhalíte. Nějaká historka patří také Tess Gerritsen nebo Celeste Ng.

Pro mě to nebyl román na jedno posezení, četla jsem knihu postupně, jak byly jednotlivé příběhy silnější nebo ne, jestli jsem se z nich musela oklepat nebo nechat je doznít.

Je to vlastně oslava vypravěčství, schopnosti předávání zkušeností pomocí příběhů, takový malý návrat k dávným sedánkům kolem ohně. Dokud je co vyprávět, žijeme. A žijeme ve vzpomínkách těch, co vypravují…

Překlad: Eva Klimentová, vydalo: Argo, 2024, 400 str.