Richard Jewell: Nejnovější režisérský počin Clinta Eastwooda dokazuje, že filmový veterán ani v devadesáti letech na důchod nepomýšlí

Tři dny byl hrdina a další tři měsíce podezřelý z bombového atentátu. Příběh natočený podle skutečné události během olympijských her v Atlantě v roce 1996.

Richard Jewell (Paul Walter Hauser) pracuje jako skladník v malé právnické firmě v Atlantě. Obtloustlý, trochu jednodušší, ale přesto dobrosrdečný chlapík sní o kariéře v policejních složkách. Jediný, kdo ho ve firmě bere jakžtakž vážně, je právník Watson Bryant (Sam Rockwell). Jenže jak se zdá, Jewellovi se sny začínají plnit. Jednoho dne dává ve firmě výpověď a stává se členem univerzitní ochranky. Svou práci však bere až příliš vážně a tak posléze končí na dlažbě. Když si postěžuje na nespravedlivý vyhazov kamarádovi, ten ho ujistí, že práce teď bude dost. Píše se totiž rok 1996 a nadcházející olympiáda bude potřebovat spoustu těch, co by dohlíželi na pořádek a bezpečnost.

Jewell, který žije jen s maminkou (Kathy Bates) , se stává členem olympijské ochranky a je přidělen do olympijského parku. Svůj dohled během zde konaných koncertů bere velmi vážně. Když najde podezřelý opuštěný batoh, zalarmuje posily a začne lidi od místa nálezu vyhánět. V batonu jsou skutečně výbušniny, které posléze explodují. Na místě jsou sice ranění, ale Richardův včasný zásah zachránil stovky životů. Z mladého strážce pořádku je národní hrdina a matka na něj může být konečně pyšná.

Pátrání FBI, GBI (Georgijský úřad vyšetřování) a dalších policejních složek se rozbíhá naplno. V jejich hledáčku velmi brzy uvízne právě Jewell, který je pro FBI typickým „osamělým strážcem zákona“ toužícím po publicitě a uznání za každou cenu. Velmi rychle se dostává do podezření, že tam batoh narafičil sám, aby ho pak „náhodou“ našel a získal slávu. Tedy něco jako když hasič sám založí požár… Podezření pronikne do tisku díky (velmi intimnímu) vztahu agenta FBI Shawa (Jon Hamm) s atraktivní ambiciózní novinářkou Kathy Scruggsovou (Olivia Wilde). A tažení médií proti Jewellovi může začít. Tři dny byl hrdina, ale teď je možná nepřítel státu číslo jedna. Štvavá kampaň médií nemá konce, stejně jako nepříliš fér hra FBI ve snaze najít nějakého viníka za každou cenu. Jewell se obrací na jediného právníka, kterého zná, a který se k němu choval slušně, Watsona…

V recenzi filmu Pašerák, který Clint Eastwood nejen režíroval, ale zahrál si v něm také hlavní roli, jsem napsal, že jde nejspíš o jeho poslední film a mohl by být brán jako rozloučení s kariérou. To jsem ovšem netušil, že někdejší „Drsný Harry“ ještě na penzi nepomýšlí. Je vidět, že nám má stále co sdělit a že to chce sdělovat způsobem, který ovládá nejlépe. Řada diváků a jistě i kritiků se shodne na tom, že Clint příběhy vyprávět umí. Navíc si nevolí nijak plytká témata, ale vyjadřuje ve svých filmech určitý postoj a často připomíná už možná poněkud pozapomenuté hrdinství či pozoruhodné životní osudy.

Tentokrát si podobně jako ve snímku Sully: Zázrak na řece Hudson zvolil pro svůj námět skutečnou událost, kdy se bezpečnostní agentury Richard Jewell stal na krátkou dobu hrdinou olympijských her v Atlantě a na řadu měsíců obětí štvanice pořádané médii a vyšetřovateli. Kdybych měl co nejstručněji a nejvýstižněji charakterizovat jeho nejnovější snímek, řekl bych, že je dokonale vyrovnaný, ve smyslu umírněný. Není v něm žádné zbytečné místo, zároveň neoplývá (s výjimkou samotného výbuchu a následné paniky) žádnými akčními scénami. Stejně tak nemá zapotřebí sahat k přehnaně srdcervoucím či patetickým scénám. Obešel bych se ovšem bez těch slz v očích Scruggsové v závěru filmu, to mi k ní vzhledem k charakteru postavy moc nesedělo (na druhou stranu to možná bylo skutečné postavě blíž, viz dále). Sníměk je nejsilnější v okamžicích, kdy prostě jen nechává na divákovi, aby cítil onu tíseň, a dokonce i strach z všudypřítomných novinářů a snahy FBI za každou cenu usvědčit „jejich“ podezřelého. Aby byl také znechucen neprofesionalitou vyšetřovatelů a bezskrupulózní touhou novin po senzaci, kdy nezáleží na tom, že zničí několik životů, hlavně když mají článek na titulní stránce a jsou první, kdo o tom či onom informoval. Bez ohledu na nějaké hlubší prověřování okolností.

Objevují se ovšem kritické hlasy na černobílé pojetí Eastwoodova filmu, ze kterého to vypadá, že FBI a vláda jsou zaujaté a automaticky se jim nedá věřit nebo že jsou všichni novináři hyeny. Kritiku schytala i scéna, kdy Scruggsové v baru svádí agenta Shawa, aby z něj vymámila informace k případu, což je podle této kritiky otřepané klišé o atraktivních novinářkách používajících „ženské zbraně“. V této souvislosti se poukazuje na to, že skutečná Scruggsová, která poté trpěla depresemi a v roce 2001 zemřela na předávkování drogami, se už nemůže bránit. Noviny Atlanta Journal-Constitution, kde Scruggsová pracovala navíc podali na Eastwooda žalobu kvůli nactiutrhání. Dobrá reklama? Zbytečná hysterie, jak je dnes zvykem? Vyberte si…

Snímek už nepojednává o tom, že se skutečný Jewell posléze s několika médii soudil a některé případy také vyhrál a vysoudil určité částky. Částečného očištění svého jména si užil jen několik let, během kterých mu podařilo dostat se k policii. Po devíti letech od výbuchu byl nalezen a usvědčen skutečný viník Eric Rudoplh. Jewell zemřel o dva roky později, v roce 2007, na srdeční selhání. Bylo mu pouhých 44 let…

Režisér Eastwood se tentokrát ve snímku neobjeví, ale přizval si ke spolupráci řadu osvědčených hereckých tváří, které podávají sympatické výkony. Mám na mysli především Sama Rockwella (Zelená míle, Charlieho andílci), v jehož podání je Jewellův obhájce nejen tím, kdo za svého klienta bojuje proti zaujatým agentům, ale také chápavým člověkem, kterému se jako jednomu z mála podaří Jewella trochu více vrátit do „normálního života“. Kathy Bates (Misery nechce zemřít, Smažená zelená rajčata) je samozřejmě stálice a ve své roli zpočátku pyšné a vzápětí zoufalé matky je přesvědčivá. Je příjemné znovu vidět Jona Hamma ze Šílenců z Manhattanu – navíc podobně jako ve zmíněném seriálu je i tady jeho role nejednoznačná a když v závěru říká Jewellovi „podle mě jste stále vinen“, je to mnohem uvěřitelnější než zmíněné slzy ambiciózní novinářky. Olivia Wilde (Rivalové, Kovbojové a vetřelci) – i když zde hraje pěknou potvoru – má rozhodně sexappealu na rozdávání. A samozřejmě nemohu zapomenout na Paula Waltera Hausera (Já, Tonya, BlacKkKlansman), který má pochopitelně velkou zásluhu na celkovém vyznění filmu a Jewella přesvědčivě ztvárnil.

I když se film odehrává před čtyřiadvaceti lety, je dodnes aktuální. Možná ještě víc v dnešním světě sociálních médií a internetových novin, díky nimž se novinky šíří ještě daleko rychleji. V jednom komentáři kdosi napsal, že by Clint neměl na odpočinek odcházet, ani na ten důchodový, ani na ten věčný. Jiný komentář doplnil, že Clint svými filmy už nesmrtelnost získal. I když jeho nejnovější (raději už nebudu psát poslední) film asi nebude patřit ke zlatému fondu kinematografie a jistě nebude ani nejlepším v jeho filmografii, s oběma komentáři souhlasím. Bez ohledu na výše zmíněné námitky považuji snímek Richard Jewell za příběh o obyčejném lidském hrdinství a o tom, že i když je někdo „jiný“ nebo „jednodušší“, nemá nikdo jiný právo házet ho do stejného pytle s jinými typy a případy. Je to sice mnohokrát omletá pravda, ale takové příběhy jsou v dnešním světě stále potřeba.

Richard Jewell
USA 2019
Režie: Clint Eastwood
Hrají: Paul Walter Hauser, Sam Rockwell, Kathy Bates, Wayne Duvall, Olivia Wilde, Jon Hamm, Nina Arianda, Dylan Kussman, Mike Pniewski, Niko Nicotera, David Shae, Jill-Michele Melean, Mitchell Hoog, Brandon Stanley, David Lengel, Marc Farley, Izzy Herbert, Ian Gomez a další

Délka: 131 minut
Mluveno anglicky (české titulky)

Oficiální česká stránka filmu: http://www.vertical-ent.cz/klient-84/kino-78/stranka-1669/film-371026

Oficiální stránka: http://www.richardjewellmovie.net/