Beetlejuice Beetlejuice: Hororová komedie v novém kostýmu po 36 letech. Máte chuť vypnout a bavit se bizarním černým humorem?

V roce 1988 natočil režisér Tim Burton hororovou fantasy komedii o šarmantním démonovi Beetlejuice, který se pokouší z domu vystrnadit nové majitele. Titulní roli si střihl Michael Keaton. Nyní se oba tvůrci vrací ve volném pokračování a s částí původní herecké sestavy.

V prvním filmu se manželé (Alec Baldwin, Geena Davis) po autonehodě vrátili do svého domu, aby zjistili, že jsou mrtví. Jako duchové s nelibostí pozorují nové nájemníky – dceru Lydii se zálibou ve fotografování a černé barvě (Winona Ryder), její nevlastní matku Deliu (Catherine O’Hara) a nesympatického Otha. Díky nalezené příručce dostanou návod, jak se dostat do světa mrtvých, kde se dozvědí, jak se rodiny strašením zbavit – s pomocí démona zvaného Beetlejuice.

Původní oscarový snímek (nejlepší masky) vyšlapal cestičku žánru hororové fantasy komedie. O jeho pokračování se mluvilo hned po uvedení do kin v roce 1988. Na projektu se vystřídala řada scénáristů a režisérů, ale nic z toho nakonec nebylo. Později dokonce vznikl scénář, kde se uvažovalo o přesunutí děje na Havaj, ale i z toho (v tomto případě asi naštěstí) sešlo. V roce 2014 se Michael Keaton nechal ohledně snímku Beetlejuice slyšet, že je to jediné pokračování, na kterém by měl zájem se podílet. Přitom v původním filmu nejdřív odmítl (spolu s Winonou Ryder a Catherine O’Hara) hrát, ale nakonec je to prý jeho nejoblíbenější film, ve kterém hraje.

Po desítkách let čekání se diváci přece jen dočkali. Tim Burton souhlasil s realizací „dvojky“, jen pokud se vrátí Keaton. Pokračování je založeno na původním příběhu, avšak s jiným dějem. Postavy ztvárněné Keatonem, Ryder a O’Hara si zopakovaly své charaktery vedle nových postav ztělesněných Justinem Therouxem, Monicou Bellucci, Jennou Ortega a Willemem Dafoem. V pokračování se měla objevit i Geena Davis z původní sestavy, ale ta účast odmítla.

Píše se rok 2024. Lydia Deetzová se živí jako moderátorka pofidérní duchařské televizní show. Když se dozví, že jí zemřel otec, vyzvedne svou dceru Astrid (Ortega) ze snobské koleje a společně se svou nevlastní matkou Delií, afektovanou rádoby umělkyní, a poněkud „ujetým“ snoubencem (Theroux) se vrací do jejich domu v zapadlém městečku Winter River, aby zde uspořádali smuteční hostinu a poté dům prodali. Astrid náhodou na půdě domu objeví model městečka a také starý plakát, na kterém stojí „Beetlejuice“. Její matka ji varuje, že jeho jméno nikdo nesmí vyslovit třikrát za sebou, jinak se démon, který ji údajně pronásleduje už roky, když se do ní ještě coby do teenagerky zamiloval, objeví. Dcera matku částečně považuje za blázna a nevěnuje tomu pozornost.

Astrid se seznámí s místním sympatickým klukem, který ji však pouze zneužije k tomu, aby se s ní dostal portálem do posmrtného života a tam ji vyměnil za „zpáteční lístek“ mezi živé (sám už je totiž mrtvý). Náhodou na to přijde Lydia a aby dceru zachránila, vyvolá Beetlejuiceho. Za cenu „upsání duše ďáblu“ se pak snaží Astrid dostat zpět. Brána mezi světem živých a mrtvých se tak otevírá a nastává neskutečný chaos, kterého si užívá především poťouchlý Beetlejuice. Ale ani on to nebude mít tak snadné, protože je mu na stopě jak zarputilý detektiv ze světa mrtvých (Dafoe), tak jeho bývalá žena (Bellucci), již poznal ještě za života a která se ho nehodlá jen tak vzdát.

Problém může být v tom, že většina dnešních diváků vzhledem k odstupu třiceti šesti let buď původní film vůbec neviděla (u nás vyšel jen na DVD), nebo už si na něj nepamatuje. Možná by tedy před návštěvou dvojky bylo dobré to napravit, pokud je to možné. Někteří diváci původní film rozhodně neřadí na vrchol Burtonovy tvorby (u nás film získal na ČSFD 74 %), ale na druhou stranu je nutno podotknout, že jistý kult filmu nejspíš stále trvá. Řada hostů přišla na novinářskou projekci v černobílých kostýmech evokujících proslulý kostým Beetlejuiceho nebo alespoň v goticko-hororových kostýmech. Kromě toho Hudební divadlo Karlín už nějaký čas uvádí muzikál Beetlejuice, který se jim povedl získat brzy po broadwayské premiéře (děj se ovšem od pokračování liší).

A jaká tedy ta „dvojka“ vlastně je? Záleží na tom, jak umíte vypnout a být hraví a vnímaví hororové fantasy s jednoduchým humorem. Film je zjevně natočen hlavně pro fanoušky původního filmu. Abyste si ho užili, musíte k nim buď patřit, nebo alespoň mít chuť nechat starosti a problémy venku před kinem a naladit se s tvůrci na stejně hravou, byť poněkud temnou, ale stále bizarní a vtipnou vlnu. Pokud tohle všechno přijmete, pak si u filmu můžete nějaké dvě hodiny odpočinout. Asi se nebudete popadat za břicho, nevryje se vám do paměti nějaká scéna, která se později stane legendou, ani nebudete z filmu citovat hlášky. Pokud se ale opravdu umíte uvolnit, pak se párkrát zasmějete, nebo se alespoň budete usmívat.

Svět mrtvých může být ponuré místo, ale tady spíše připomíná propracovaný pouťový strašidelný hrad. Na filmu je samozřejmě znát více jak pětatřicetiletý posun filmových triků, kdy nastupuje i animace, ale pořád vévodí počítačové a triky. Zábavné je, že postavy v tomto záhrobí tu vegetují tak, jak ze světa živých odešly. Komu žralok ukousl hlavu i s horní částí trupu, ten se tu pochopitelně pohybuje bez těchto částí. Koho kdesi v Amazonii sežraly piraně, ten tu ještě chodí se zakouslými rybičkami na těle. Podobných bizarností tu najdete více – kouzelníka v bedně s vodou, kterému se útěk zjevně nepovedl a další. Stačí se jen pozorně dívat. Svět mrtvých navíc půvabně zrcadlí negativa „importovaná“ ze světa živých – otrávené úřednice, čekání u přepážek, zákaznickou linku. Je ale také zábavný ve smyslu tanečním, scény kolem „vlaku na věčnost“ (Soul Train, tady ale bůhvíproč přeložen jako Vlak Cajdák) připomínají diskotékové scény sedmdesátých let.

Je vidět, že herci si účinkování užívali. Řada z nich se sice už dříve objevila i ve vážných rolích (Dafoe, Ryder), ale tady se naladili na společnou vlnu a jejich chuť bavit lidi je znát. Michael Keaton se v původním snímku vyskytuje jen něco málo přes čtvrt hodiny (natáčením tehdy strávil pouhé dva týdny), v tom aktuálním dokáže i ve svých třiasedmdesáti letech rozdávat charisma, takže je škoda, že ho ani v tomto filmu není více. Winona Ryder se po seriálu Stranger Things vrací na velké plátno a společně s kolegyní Catherina O’Hara snímku dominují. Ansámbl doplňuje Willem Dafoe coby karikatura zarputilých detektivů ze sedmdesátých let (i on se vyloženě baví, stejně jako Justin Theroux), dvaadvacetiletá Jenny Ortega, jediná „normální“ postava, která hereckým bardům civilně sekunduje a příjemně se na ni kouká, a Monica Bellucci, která je coby zombie-manželka i ve svých skoro šedesáti letech stále krásná.

Neměl bych zapomenout na soundtrack plný expresivní hudby (Danny Elfman), doplněné řadou léty prověřených hitů (mj. Tragedy od Bee Gees), které ovšem zazní ve scénách, ve kterých byste je asi nečekali.

Temná komedie, černý humor, bizarní, ale celkem vtipná zábava. Vizuální podívaná a řada osvědčených herců, kteří nechali vážnější role v šatně, aby se společně s vámi bavili. Pokud tohle pozvání přijmete, pak vám nebude zaměření na fanoušky původního filmu vadit. V opačném případě ale těžko říci, co si z filmu vlastně odnesete.

Beetlejuice Beetlejuice
USA, 2024
Česká premiéra: 5. 9. 2024
Režie: Tim Burton

Hrají: Michael Keaton, Winona Ryder, Jenna Ortega, Monica Bellucci, Catherine O’Hara, Justin Theroux, Willem Dafoe, Burn Gorman, Danny DeVito, Arthur Contia další.

Délka: 104 minut

Mluveno anglicky (české titulky)

Oficiální česká stránka filmu: www.vertical-ent.cz/klient-84/kino-78/stranka-1669/film-699983
Oficiální stránka: www.beetlejuicemovie.net