Artový thriller Maják má hvězdné obsazení a i přes dlouhou stopáž nenudí

Patříte také k těm, kteří si myslí, že být strážcem majáku je romantické a uklidňující? Po tomto filmu nejspíš změníte názor…

Thomas Wake (Willem Dafoe) a Thomas Howard (Robert Pattinson) střídají dvojici strážců majáku na malém ostrůvku v oceánu. Mají zde spolu strávit čtyři týdny, než je přijede vystřídat další posádka. Wake se chvástá svými námořnickými historkami a netají se despektem k podřízenému Howardovi. Jeho vysoké nároky na svého asistenta hraničí až se šikanou. Howard je oproti tomu Wakemu mlčenlivý. Odmítá se bavit o své minulosti a zpočátku také odmítá se svým nadřízeným po večerech popíjet. Snaží se tvrdě pracovat, aby si vydělal nějaké peníze a mohl se dle svých slov postavit na vlastní nohy.

Práce na majáku je těžká. Izolace, chlad, vlhko, každodenní vožení uhlí a přikládání do kotle, úklid malého přidruženého domku, tahání nádob s olejem, čištění všeho možného. Osamělé večery vyplněné sezením při petrolejce, popíjením a povídáním. To vše za neustálého kvílení meluzíny a pravidelného houkání lodní sirény. Wake nijak Howardovi práci neulehčuje, navíc se z něj stává čím dál větší podivín. Varuje podřízeného před zabitím dotěrných racků (prý by to na ně mohlo seslat kletbu) a pravidelně chodí na vrchol majáku, kam má ale Howard zapovězený přístup. Tam se zřejmě oddává nějakému podivnému rituálu. Čím víc se tomu všemu snaží Howard přijít na kloub, tím větší odpor a nechuť ke svému nadřízenému cítí. To by se všechno ještě dalo vydržet, čtyři týdny zase nejsou tak dlouhá doba. Oběma to nakonec celkem uteče. Už se těší na příjezd lodi, která je vystřídá. Jenže loď nikde…

Teprve teď naplno propuká šílenství, které v obou mužích zřejmě klíčilo po celé čtyři týdny. Okamžiky „normálnosti“ jsou čím dál vzácnější. Tváří v tvář faktu, že pro ně nikdo jen tak nepřijede (Wake podotýká, že se stalo, že tam jeden z minulých strážců zůstal trčet sedm měsíců), se oddávají nezřízenému pití. Někdy při něm tancují, jindy si jen vyprávějí, dojde ale i ke rvačce. Howarda čím dál častěji trápí podivné vidiny, ve kterých vidí tu živou, tu mrtvou mořskou pannu a pak také zohavenou tvář jakéhosi muže. Delirium smíšené s „ponorkovou nemocí“ v tom nejhlubším stádiu dělá své. Ukazuje se, že ani jeden ze dvou mužů není tím, za koho se vydával. Z obou mužů se postupně stávají trosky oscilující mezi totální kapitulací uprostřed alkoholovými excesy zdevastovaného domku a zvířaty hnané vzájemnou nenávistí.

Druhý celovečerní film režiséra a scénáristy Roberta Eggerse (Čarodějnice) se jistě zařadí mezi nejpozoruhodnější snímky loňského roku. Již před premiérou na festivalu v Cannes platil za jeden z nejočekávanějších titulů roku a nyní se objevuje v žebříčcích nejlepších filmů filmové sezony 2019. U nás ovšem nebude nasazen do celoplošné distribuce, ale přesto budou mít diváci možnost ho shlédnout, alespoň na některých místech. Pětice spřízněných kin si totiž domluvila práva na exkluzivní promítání filmu v průběhu letošního ledna. Maják díky tomu uvedou pražská kina Aero, Bio Oko, Světozor, královohradecké kino Bio Central a brněnské Univerzitní kino Scala.

Nejsem příznivcem „artových filmů“, nicméně Maják se mi líbil. I přes stopáž téměř dvou hodin nenudí. Při tom je „artový“ jak jen může být. Černobílý snímek (promítaný dokonce v téměř čtvercovém formátu) se odehrává na izolovaném ostrově v Nové Anglii na konci 19. století a je především hereckým koncertem obou hlavních představitelů. Defoe je osvědčený herec, který má kromě nevalných snímků jako Nebezpečná rychlost 2 za sebou role v řadě diváky i kritikou oceňovaných filmů (Četa, Poslední pokušení Krista, Narozen 4. července). O hodně mladší Brit Pattinson (Twilight sága, série Harry Potter) ale Dafoemu skvěle sekunduje. Jeho Howarda čím dál častěji dostihuje temná minulost a na konec je to on, kdo má ze dvojice navrch. Je to znát ve dvou podobných scénách, kdy nejprve Wake proklíná Howarda v dlouhém monologu všemi možnými námořnickými kletbami, aby si později vyslechl podobný monolog od Howarda, kdy mu vypočítává, co všechno na něm nenávidí.

Nelze ovšem zapomenout na perfektní práci kamery. V maximální míře využívá stíny, které vrhá jak světlo petrolejky, tak majáku. Beze zbytku zužitkuje ponurost, jaké prostředí nabízí. Ze samotného filmu ostatně nijak nevyplývá kde a v jaké době se odehrává, což mu dává jistou mystickou a prostorovou surrealitu. Nemalý podíl na celkově depresivním a přesto fascinujícím snímku mají zvuky a hudba. Už jsem zmínil častou meluzínu a sirénu, ale své dokáže i kapání vody a především zvuky různých tělesných reakcí dokládajících jistou syrovou živočišnost. Hudba samotná dobře navozuje atmosféru napětí, a i když tu nejsou žádné „lekačky“, neztratila by se v žádném hororu.

Maják je dokonalým klaustrofobickým thrillerem s ponurou atmosférou plíživě vzrůstajícího napětí mezi dvěma rozdílnými muži, kteří byli nedobrovolně nuceni trávit čas na nehostinném místě. Vzájemné pochopení či vynucenou úctu brzy střídá násilí, ale i deprese a zoufalost. Příběh je plný symboliky a mystických odkazů, paranoie i odhalování nelichotivé minulosti obou protagonistů. Především je to ale lahůdka pro milovníky podobně depresivních příběhů, a troufám si říci, že dokonce i pro mnoho dalších to bude snímek, na který lze koukat bez dechu a pošilhávání po hodinkách až do samotného konce.

The Lighthouse
USA / Kanada 2019
Režie: Robert Eggers
Hrají: Robert Pattinson, Willem Dafoe, Valeriia Karaman

Délka: 110 minut
Mluveno anglicky (české titulky)

Oficiální stránka: https://a24films.com/films/the-lighthouse