Věc Makropulos: Když klasika nedostane, co si zaslouží

Kdo si chce oprášit povinnou četbu, ať si možná raději přečte předlohu. Tak slabé představení jako v komorním divadle Kolowrat jsem letos ještě neviděla.

Nacpat klasiku do hodiny a půl je docela odvaha a první půlka se i dařila, v druhé ale nějak vyprchal drajv a obecenstvo začalo zívat. Tím „dařila“ myslím hlavně, že se bylo na co dívat – a čemu nerozumět.

Čapkova mluva z poloviny minulého století je sice už archaická, to ale není důvod ji tak deklamovat a přehrávat. Omezené rekvizity nechávají prostor divákově představivosti, nemusely by se ale rozpadat pod rukama. Někdy ale ani nejbujnější představivost nestačila. Proč tomu člověku sypou na hlavu drť ze skartovačky? Sněží, nebo to něco symbolizuje? Proč cnostný doktor Kolenatý najednou drandí na kolečkových bruslích? Jo tak, ona je to dvojrole. Proč obkreslují mrtvolu tohohle kluka, když umřel ten druhý?

Zmatek střídal hluchá místa a závěr vyšuměl tak do ztracena, až nikdo nepoznal, že je to opravdu konec. V množství přeřeků a drobných kiksů vynikala hlavně odtažitá Emilie a její střídání paruk a vizáží, což mělo asi taky mít nějaký hlubší význam. Ale v tak krátké hře divák nemá čas, aby mu vše došlo.

Celé to působilo jako absolventské představení, do kterého si studenti pozvali své profesory. Časem se snad podaří vyladit detaily, opravit žaluzie, načasovat zvonění…

Autor: Karel Čapek
Režie a úprava: Filip Bařina
Scénografie a kostýmy: Eva Justichová
Fotografie: Michal Linhart
Produkce: ArtWay Theatre
Délka představení: 80 minut
Premiéra: 10. října 2021
Inscenace vznikla za podpory Městské části Praha 1 a Státního fondu kultury ČR.
Obsazení:
Emilia Marty: Martina Balážová
Vítek, Jaroslav Prus: Jan Dolfi
Dr. Kolenatý, Janek: Martin Klapil
Albert Gregor: Štěpán Staněk
Kristina, Komorná: Maria Leherová