Obnovená premiéra hry Láska je láska má oprávněně podtitul „crazy muzikál“. Je totiž naprosto střelený.

V čase velké oblíbenosti muzikálů, volně složených z hitů jednoho interpreta, se Lucie Bílá rozhodla resuscitovat svůj kus, který se hrál v divadle Ta Fantastika v letech 2005 – 2010. A jelikož jde především o písničky tandemu Soukup – Osvaldová (které jsou veskrze totálně praštěné) nemůže ani obsah být žádný Ibsen.

Foto:

Lucie tu hraje slavnou zpěvačku, která ale není spokojená se svým charakterem a zkusí své postavě přepsat scénář, změnit minulost ještě u svých rodičů. Že to nepůjde jen tak, vám napoví hned první scéna v nevěstinci, kdy je jejímu „tatínkovi“ teprve deset…

Bláznivé situace se tu střídají jedna za druhou (někdy dětem nepřístupné), dobré nápady s těmi horšími. Spoustu pecek diváci znají z rádií Impulz a jim podobných, u pár skladeb nejistě tápají po původu. Některé oslí můstky k písničkám drhnou, zato ale překvapí zakomponované novější skladby (které určitě v původní verzi být nemohly).

Lucie Bílá je hlavním tahounem celého představení a prakticky nesleze z pódia – že nemá alternaci, nikoho nepřekvapí, však všichni přišli hlavně kvůli ní. Že Martin Písařík s vervou odtančí a odzpívá svůj part „staršího tatínka“ nepřekvapí rovněž. Překvapením ale může být třeba dětská role „mladého tatínka“ a spousta textu, kterého se David Anděl s přehledem zhostil. V mnoha vedlejších rolích řádil Josef Fečo jako utržený z řetězu, a výborná Tereza Hálová na sebe strhávala pozornost svým hlasem jak parní siréna.

Foto: Divadlo Lucie Bílé

Závěr možná měl skončit stejným hitem, jakým začal, diváky ta rozbitá symetrie překvapila. Ale dostali, na co přišli – tygřici Lucii Bílou v plné síle, veselé melodie k pobavení a odpočinku, ve foyer k zakoupení nové cédéčko a po cestě metrem domů Novamba v uších…

Libreto a režie: Antonín Procházka
Hudba: Ondřej Soukup
Texty: Gabriela Osvaldová
Choreografie: Ivana Hannichová
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Michaela Horáčková Hořejší

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: