Kabaret Winton: Nová hra ve Švandově divadla bere za srdce

Kdo by neznal Nicholase Wintona a jeho záchranu českých židovských dětí? Dostal se i na známky, na Hlavním nádraží denně lidi míjejí památník s otisky dětí z odjíždějícího vlaku. A právě takovým vlakem vyjela roku 1939 i hlavní hrdinka této hry. Ta se po 50 letech vrací do Československa a potkává tu své vzpomínky…

Divák tak docela netuší, do čeho jde. Které jiné bláznivé divadlo by si trouflo zpracovat tak vážné téma, jako jsou Wintonovy děti, do formy kabaretu? Po zkušenosti s bizarním „funky muzikálem“ na téma popeláři jsem se trošku bála, co z toho vzejde. Ale pod hrou je podepsaná i Kateřina Tučková coby autor námětu, což je záruka důkladných rešerší a snad i nějaké vážnosti…

Třebaže první minuty představení v atmosféře hysterického křepčení silvestrovské oslavy roku 1938 působí trochu znepokojivě, jak čas ubíhá, dostáváte se do obrazu. Grandhotel Šroubek se stává svědkem měnící se doby. Tu reprezentuje židovská rodina Weissových. Otec ztratil práci, strýci chtějí sebrat firmu, mračna se stahují, všichni se ale snaží předstírat kvůli malé Ester. Pro ni je všechno jen hrou. Zatímco mladý Angličan Winton se spolupracovníky vypravují první vlaky, maminka se musí rozhodnout, jestli v něm pošle i Ester…

První polovina hry byla skvělá. Měla naléhavost i díky tomu, že diváci věděli, co bude s republikou dál. Zuřivě stepující Miroslav Hanuš jako kabaretiér Kašpar byl naprosto démonický, Robert Jaškow opět dostal roli padoucha. Bohdana Pavlíková jako usoužená maminka každého vzala za srdce. Sáře Lutovské všichni těch třináct bezmezně věřili.

Druhá část hry (bez přestávky) už není tak intenzivní. 50 let udělalo své. Hrdinka hledá svou minulost, ale staré domy už nestojí, lidé už nežijí. Jen kabaretiér, co se otáčel tak, jak vítr zrovna vanul, přežil všechno…  V divácích pak cestou domů hlodá, jaká obrovská proměna se stala s tou holčičkou, co doma drandila na kole, a co všechno si prožila v mezičase…

Druhá polovina sálá smutkem, ale ve výsledku vás emocionálně sežvýká stejně jako ta první. Dlouhý a zasloužený potlesk mnozí diváci využili k vytažení kapesníků. Švandovo divadlo zabodovalo s výtečnou hrou, kterou budou všichni doporučovat dál. A pomníček na Hlaváku s loučícími se dlaněmi získává díky nim zas nové asociace…

Premiéra: 22. října 2022
Režie: Martin Františák
Námět a první verze scénáře: Kateřina Tučková
Scénář: Markéta Nekolová, Martin Františák a kolektiv
Dramaturgie: Martina Kinská
Scéna a kostýmy: Marek Cpin
Hudba: Ivan Acher

Hrají:
MATKA/LUDMILA: Bohdana Pavlíková
MRS. JOHNSON: Jaroslava Pokorná/Dana Syslová
OTEC: Tomáš Petřík
ESTER 13 LET: Sára Lutovská/Katarína Mišejková
BENJAMIN: Tomáš Červinek
KAŠPAR: Miroslav Hanuš
ZPĚVAČKA LINA: Andrea Buršová
NICHOLAS WINTON: Matěj Anděl
DOREEN WARRINEROVÁ/HANNAH: Anna Grundmanová
MARTIN BLAKE: Petr Kult
KERSTIN: Anežka Šťastná
BARTÁK/RECEPČNÍ: Robert Jašków
OBŘADNÍK: Jacob Erftemeijer
PIANISTA: Zdeněk Dočekal/Martin Rada