Hudební divadlo Karlín uvítalo legendárního detektiva Sherlocka Holmese na svých prknech se vší parádou

Svižnou hudbou nabitý muzikál Legenda jménem Holmes vychází z dobře známé premisy, že autor slavného detektiva, Conan Doyle, už měl svého výtvoru dost a chtěl se ho zbavit. Tuhle výchozí zápletku vzali a obohatili ho o košatý příběh plný známých i vymyšlených postav.

Hlavní dvojroli Doyla i jeho literárního výtvoru hraje největší tahák hry, Vojta Dyk, kterého ale na předpremiéře zdatně alternoval Lukáš Janota. Ten dokázal zahrát jako ušlápnutého spisovatele, tak i jeho pravý opak, šviháka se sebevědomým až k zabití. Úvodní scény s Holmesem tak geniálním a honícím si vlastní triko zaváněly až parodií, aby bylo divákům jasné, že si v něm autor asi něco kompenzuje. Dr. Watsona alternují Denny Ratajský spolu s Markem Holým (anebo jako v případě předpremiéry David Bouša). Tato role také obsahuje druhou postavu, překvapivě doktora Freuda, kterému přiřkli zcela fiktivní přátelství s Doylem. S dvojrolí Ireny Adlerové a Louisy, platonické lásky Doylea, se statečně popasovala Kristýna Daňhelová, po Janotovi další umělec, známý hlavně v Brně. Sice ve sborech trochu zanikala, ale v sólech už byla suverénní. Padoucha Moriartyho si střihl Petr Vaněk (alternuje Jan Sklenář). Nikoho nepřekvapí, že Doyle si do fiktivního protivníka promítl svého vlastního rivala, nakladatele Cromwella, který ho nutí psát další holmesiády. Tenhle muzikál je hodně o dvojrolích…

Ivanu Chýlkovou jako paní Hudsonovou nikdo nečekal a v obstarožní paruce nebyla k poznání. Muzikál se však nedrží slavného kánonu zuby nehty, a tak se tady můžeme lecčeho dočkat i od zdánlivě nudné hospodyně. Karlínský muzikál by nebyl muzikálem, kdyby v něm Jaromír Dulava nehrál nějakou směšnou roli. (Stále vzpomínáme na Producenty…) V tomto případě jeho inspektor Lestrade v uniformě jak od švýcarské gardy splnil zadání – je k popukání.

Ondřej G. Brzobohatý byl řadu let v Karlíně známý „jen“ jako herec (viz Vražda za oponou). Tenhle muzikál je ale celý jen jeho, i když na pódiu ho neuvidíte. Zato je podepsaný pod vším ostatním. Hudba, text, libreto. Krásné melodie, spousta nápadů (scéna, kdy jsou v jednom vlaku všechny postavy z obou dějových linií…) řada mrknutí pro divadelní fajnšmekry – opravdu tam byla narážka na Cimrmana? – i na filmové zpracování s Robertem Downeym jr.

Opravdu je těžké uvěřit, že nejde o další muzikál, převzatý z Broadwaye nebo West Endu. Má vše, co očekáváme: chytlavé melodie, vtipné nápady, šikovnou company, snad v každé druhé scéně jiné kulisy (až na Baker street, pochopitelně) a živý orchestr s dirigentem, který do toho dával všechno – pro vyšší místa, která dohlédla až do orchestřiště, byl pan Iwasaki hvězdou večera…

Foto a video: Hudební divadlo Karlín

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: