Beetlejuice v Karlíně boduje na všech frontách!

Hudební divadlo Karlín nasadilo všechny páky, aby přitáhlo do divadla mladší diváky. A s Beetlejuicem jim to vyšlo.

Newyorský muzikál přichází v ideální době, kdy kiny proběhl druhý díl filmové předlohy a v pražském Obecním domě skončila výstava Tima Burtona, režiséra jedničky. Nejen Pražáci jsou tak tomu protivnému démonovi příznivě nakloněni. A podle všeho (hlavně když se o přestávce rozhlédnete po bufetu) se opravdu povedlo přivést do klasického muzikálového divadla i takové publikum, které by sem jinak ani nepáchlo.

Samotný příběh sice vychází z prvního filmu, ale rozhodně ho nekopíruje, spíš doplňuje a rozšiřuje. Taky má hra i s přestávkou téměř tři hodiny, v kterých stihnou spoustu pestrých hudebních čísel. Že je to opravdu rodinný muzikál, dokládá i množství vtipů – některé pochopí jen dospělí, jiné zas cílí na mládež. Textu je tolik, že ne všemu je rozumět, ale černý humor zůstal. Jen ty krvavé filmové triky musely nahradit umírněnějšími divadelními, z kterých nemá nikdo omdlít, ale pochopil by je i z druhého balkonu. Bez obav, písečný červ zůstal zachován.

Ředitel Egon Kulhánek svěřil nejdůležitější role málo známým, zato nadějným jménům – v roli démona Beetlejuice řádí herec a zpěvák Jan Sklenář, který zatím v Karlíně hrál druhé housle. Jako Lydie se představí Ines Ben Ahmed, která se od dětských rolí vypracovala až sem a na první předpremiéře oslavila osmnáctiny.

Tereza Rychlá a Marek Lambora hrají roztomilé, ale úplně mrtvé manžele Maitlandovi, kteří mají strašit, ale nejsou děsiví, ani kdyby chtěli. Petr Vaněk představuje otce Charlese, ale je naprosto zastíněn Ivou Pazderkovou coby jeho milenkou Dalií – se svou komikou je v té roli perfektní. Vůbec si neumím představit coby ezo-blbku její alternaci, asi proto, že mám Dashu spojenou jen se samými milými rolemi.

Co se mi hodně líbilo, byly kulisy. Nejen Beetlejuicův kabaretní poutač, ale i pestré využití domu Barbary a Adama Maitlandových. Divadlo z něj dokázalo vytřískat, co to šlo – a střídal se tu obývák, střecha a nejpestřejší byla půda. Všude byla řada překvapení.

Karlín je známý tím, že u muzikálů hraje vždy živý orchestr, proto mě hned ze začátku zarazilo, že prostor orchestřiště před podiem byl téměř zakrytý jakýmsi modýlkem silnice. Evidentní odkaz na model města z filmové předlohy ale stál na pevné konstrukci, takže po něm mohli herci i chodit, a při pečlivém pohledu jste pod tou autodráhou zahlédli i nějaké ty hudebníky – takže orchestr tam je, i když téměř pohřbený. Jak taky jinak, ve hře o mrtvých…

Hra není úplně ideální pro ty, kterým v nedávné době někdo zemřel – hned první taneční číslo nese název Smrt je fajn. Ale my ostatní si divadelní přestavení užili – prosecco o přestávce pomohlo vydržet poněkud dlouhou druhou polovinu (mládež vedle mě lehce nervózně kontrolovala, jaký vlak už nestihnou a jaký ještě jo). Mohutná reklamní kampaň se evidentně povedla a přitáhla do Prahy diváky zblízka i z daleka. Pražská premiéra dokonce předběhla tu londýnskou! Takže až budete kupovat lístky na příští rok… je lepší sedět víc napravo, neunikne vám vtip s almarou na půdě…

Hudba a texty: Eddie Perfect
Libreto: Scott Brown & Anthony King
Překlad a české texty písní: Ondřej G. Brzobohatý
Choreografie: Ivana Hannichová
Režie: Gabriel Barre
Hrají: Jan Sklenář, Ines Ben Ahmed, Tereza Rychlá, Marek Lambora, Iva Pazderková, Petr Vaněk a další