Aspoň trochu normální: silný příběh, který vezme za srdce

Aspoň trochu normální Trish Dollerové by mohl být úplně obyčejný příběh z amerického městečka, kde se všichni dobře znají, o tom, jak jedna špatně zvolená věta může na škole totálně zničit pověst a jak to pak napravit atp.

Mohla to být málem variace na Muzikál ze střední se spoustou prostoru pro taneční čísla. To by se ale nesměl Travis právě vrátit na opušťák z Afghánistánu. Ta doba, co tam strávil, ho navždycky změnila. Život, který vedl předtím, přátele, které doma měl, nic z toho teď nedává smysl. Všichni kolem se tak urputně snaží předstírat, že je vše při starém, že je všechno fajn, ale nic není stejné a nikdo mu doopravdy nerozumí. Ne když kamarád z jeho roty zemřel a Travis je přesto tady a dýchá. Rodina doma se rozpadá, s jeho holkou chodí mladší brácha, všechno jde do kopru. A do toho Travis potká tu nejzvláštnější holku, jakou kdy na škole znal, až na to, že jí asi fakt kdysi ublížil. Mohla by ale právě tichá Harper být tím, kdo vrátí převrácený svět zas do normálnějších kolejí? Fakt nevím, jak by tohle ve filmu uzpívali…

Kniha je vlastně křehkým milostným příběhem, zasazeným do rámce posttraumatické stresové poruchy. Kam se hrabe Nicholas Sparks a jeho Milý Johne. Ten sice také řešil vztah sympatického vojáka a krásné slečny, ale díky tomu, že tenhle příběh sledujeme Travisovýma očima, je všechno mnohem autentičtější.

Travise si musíte zamilovat, už pro jeho suchý humor, noční můry a ukrutnou snahu brát to chlapsky a prostě problémy ignorovat. Někdy je těžké připomenout si, že hlavnímu hrdinovi ještě nebylo ani jednadvacet.

Je osvěžující narazit občas v té záplavě vymyšlených příběhů na jeden, který vás vezme za srdce, u kterého máte velmi silný dojem, že nemusí být tak úplně vycucaný z prstu – u kterého si i trochu zaslzíte…

Originál: Something Like Normal, 2012
Překlad: Karolina Medková
Vydal: CooBoo, 2015
196 stran

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: