Ruzká klazika Daniela Majlinga se rozhodně nebere vážně

Nemusíte být expertem na ruskou klasickou literaturu, abyste si mohli užít tuhle sbírku absurdních, vtipných a vypointovaných parafrází a povídek, jež si z velikánů knihoven dělá legraci. Sofistikovaně, ale přesto…

V prologu se dozvíme výchozí situaci, totiž že když už Čína vyrábí laciné kopie čehokoliv, začala teď i s padělky ruských spisovatelů, a tahle knížka je varováním, jak taková falza vypadají. Mystifikace autora propracovaná do detailů.

Sice je určitě lepší, když víte, z čeho si autor tropí posměch, ale i bez konkrétních znalostí vysoké literatury oceníte díky těmto plagiátům, jak to doopravdy bylo s bajkařem Krylovem. Nahlédnete do ruské duše tak tragické, jako by je opravdu napsala zmučená ruka zchudlého a nepochopeného budoucího velikána maturitních osnov. Duší zmítaných neopětovanou láskou takové hloubky, jakou mohl napsat jedině Tolstoj nebo Turgeněv, respektive Tolsztoi a Toorgenef, jejich napodobeniny. Ale právě tyto laciné plagiáty dodávají velkolepým příběhům moderní tečku, cynický tón, který by asi jinak v Matičce Rusi neprošel.

Báječná je i jedna z nejdelších povídek, kde typicky ruský hrdina – tragik uvažuje o sebevraždě, ale nakonec zjistí, že i ta vyžaduje příliš zapojení do života…

„Ruzká klazika“ už se mezitím stala takovou klasikou, na Slovensku získala i ocenění, že ji můžete zhlédnout na divadelních prknech – Dejvické divadlo z ní načerpalo inspiraci pro svou hru Vzkříšení.

Překlad: Ondřej Kavalír, ilustrace: Palo Čejka, vydal: Labyrint, 2018, 113 stran