Budapešť nenudí – nabízí skvostné památky i skvělé jídlo – díl 2.

Strávit tři dny v Budapešti, je tak akorát příjemná doba, během které lze nasát atmosféru nádherného města. Pojďte s námi objevovat den třetí.

Už jsme vám nabídli dva dny plné zajímavého toulání Budapeští. Třetí den nastal čas na budínskou stranu města. Po složitých manévrech (v Budapešti se prakticky nedá zabočit vlevo) jsme projeli starý Řetězový most a dostali se pod Budínský vrch. K paláci, který trůní nahoře, naštěstí vede jak lanovka, tak i jezdící schody a výtah. Původní hrad prošel mnoha proměnami i válečným bombardováním a dnes je sídlem Muzea maďarské historie, Národní galerie i Národní knihovny. Že se tam stále něco upravuje a renovuje, svědčí i veselá historka, kdy nám průvodkyně chtěla ukázat sochu čikoše, tradičního maďarského jezdce, ale zjistili jsme, že z nádvoří zmizel – místo něj tam vyrostl zbrusu nový dům…

Vedle paláce je prezidentské sídlo, končí tam lanovka a vypíná se socha mýtického ptáka Turula, takže turisti se jen rojili. Tím víc, když na náměstí vjeli kozáci na koních. Raději jsme se přesunuli dál, než nadšení Korejci ty koně splaší. Procházka nejstarší čtvrtí Budína zanechávala smíšené pocity – evidentně tu památkáři zaspali, když vedle krásných starých domů nechali vyrůst funkcionalistické ohavnosti.

Matyášův chrám patří k dominantám Budapešti a kdo u něj nebyl, ten jako by vůbec nebyl ve městě. Jeho nádhernou střechu si nejde splést (a našli jsme na střeše i havrana s prstenem, symbol krále Matyáše Korvína). Byla ale neděle, čas mše, a navíc vstup do chrámu prý ošklivě podražili, šlo se proto na další dominantu, Rybářskou baštu.

Hradby a věžičky Bašty nikdy nesloužily jako skutečná pevnost, je to vše jen pro okrasu. Horní hradby jsou zpoplatněné, ale krásný výhled je i z těch dolních. Když se davem Španělů protlačíte až k výklenkům, uvidíte pod sebou Parlament, všechny ty mosty, ruské kolo i katedrálu jako na dlani. Líbezný koutek s baštou a Matyášovým chrámem kazí jen podivný sousední hotel Hilton, který vyrostl v 80. letech a od té doby budí pozornost. V proskleném průčelí se prý krásně odráží historické stavby okolo a v zadním traktu zas hotel zakomponoval kus kláštera z 13. století, na jehož základech Hilton stojí. Mně tedy opravdu nepřesvědčil.

Na celé to panoráma Dunaje, které je zapsané do UNESCO, je krásný výhled z Gellertova vrchu, který je opravdu vysoko. Na jeho špici leží pevnost Citadela, kterou tam nechali postavit Habsburkové, aby dohlédla na ty vzpurné Maďary. Korunuje ho navíc socha dívky s olivovou ratolestí, památka na sovětskou okupaci. Na tuhle sochu si ale Pešťané tak zvykli, že jako jediné z té doby zůstala na svém místě. Řemeslné trhy pod Sochou Svobody jsou tak posledním místem, kde utratit zbylé forinty před odjezdem. Poslední pohled na paláce, chrámy a Dunaj a zpátky domů…

Je dobré vědět, že se v Budapešti na ulici a v obchodech anglicky docela dobře domluvíte. Každopádně je hezké využít alespoň tři základní slova: dobrý den: jó napot, nashle: viszlát, děkuji: kösönöm (kešenem).

Tak Budapešti, zas někdy na viděnou.