Šéfové na zabití 2. Když je pokračování zdařilejší než první film

Před čtyřmi lety natočil americký režisér Seth Gordon komedii, jejíž titul musel přitáhnout každého, kdo někdy pracoval pod vedením nějakého neoblíbeného nadřízeného, v kanceláři zejména. Titul zněl Šéfové na zabití a ve vedlejších rolích se v něm představili herecké hvězdy jako Kevin Spacey, Jennifer Aniston (v poněkud nezvyklé roli nymfomanské doktorky Julie Harrisové), Colin Farrell, Jamie Foxx nebo Donald Sutherland.

V taškařici, která u nás dosáhla na hodnocení 70 % (ČSFD), šlo o to, že si tři kamarádi vymyslí komplikovaný a zdánlivě bezchybný plán, jak se navždy zbavit svých nadřízených. Jak už to tak bývá, i ten nejlepší plán je vždy jen tak spolehlivý jako mozek, který ho vymyslel. Kriminální komedii se celkem dařilo udržet si balanc mezi vtipným příběhem a lehce přidrzlou, až přisprostlou taškařicí a nesklouzávala až tak moc k vulgaritám. Na druhou stranu podle mnohých diváků se z atraktivního námětu dalo vytěžit mnohem víc. Zajímavé bylo, že více než trojice hlavních hrdinů, v podání Jasona Batemana (stálice komediálního žánru), Charlieho Daye a Jasona Sudeikise (i on má s komickými rolemi zkušenosti), na sebe mnohem větší pozornost strhli zmínění herci ve vedlejších rolích.

Divácky se komedie prosadila v zámoří se zhruba stejným ohlasem jako u nás. Nicméně při nákladech 35 miliónů dolarů vydělala jen v USA přes 117 miliónů, celosvětově pak kolem 210 miliónů (zdroj: ČSFD), což nejsou vůbec špatná čísla, takže se za pár let stejná partička povedených zaměstnanců vrací znovu. Tentokrát už mají Nick (Bateman), Dale (day) a Kurt (Sudeikis) až po krk toho, aby se věčně zodpovídali svým nadřízeným, a tak se rozhodnou začít podnikat na vlastní pěst a být svými vlastními šéfy.

Vymyslí nový sprchový systém („Kámoš do sprchy“) a hledají investora. Brzy se jim podaří najít jednoho z největších prodejců v zemi, jenže ten na ně udělá podraz. Naivní bývalí úředníčkové tak přijdou o všechny peníze a na krku jim zůstanou pouze dluhy. Rozhodnou se pro radikální řešení, což není nic menšího než únos syna šéfa oné prodejní společnosti. Cena za jeho život má být 500 tisíc dolarů, což by mělo pomoci naší trojici získat firmu zpět. Ale jak už víme z prvního dílu a tušíme i teď – nic nepůjde tak snadno…

Pod „dvojkou“ je podepsán Sean Anders, který je také spoluautorem námětu a scénáře. Poslední z profesí si vyzkoušel už na komedii Milerovi na tripu, kde hráli dva z herců, kteří se představili i v pokračování „Šéfů“ – Jennifer Aniston a Jason Sudeikis. V „sequelu“ samozřejmě nechybí trojice herců z prvního dílu. Bateman je tu opět za nejusedlejšího (někdy až moc) a také nejrozumnějšího z celé partičky, Charlie Day představuje neřízenou střelu a právě on má být středem většiny komických situací. Mezi Dayem a Bateman vyvažuje Sudeikis, coby věčně nadržený, za všech okolností pravdu říkající Kurt.

Z „přihrávačů“ v prvním díle zůstala zmíněná Jennifer Anistonová, které je i nadále zatraceně sexy a perverznější možná ještě víc než v „jedničce“. Pozvání k natáčení přijal i Jamie Foxx (např. Vítězové a poražení, Ray) v roli černošského potetovaného gangstera, který je parodií na podobné role ve vážně míněných filmech. Malá, ale velmi výrazná rolička zůstala pro Kevina Spaceyho. Tohoto herce mám stále raději, i když jsem si k němu – na rozdíl od jiných – dlouho hledal (zvláště po filmu Sedm) cestu. Právě on je důkazem charismatického herectví – scény z návštěvní místnosti ve vězení, kde v podstatě nevyleze od sluchátka za skleněnou stěnou, patří k těm nejsvětlejším momentům celého filmu.

Režisér Anders získal pro svůj film nové posily – rozuměj protivníky –, kteří důstojně nahradili chybějícího Farella nebo Sutherlanda z prvního dílu. Prvním z nich je Chris Pine v roli nepředvídatelného rozmazleného synka majitele obchodní společnosti a oběti únosu. Ten se nedávno blýskl např. jako hrdinný vlakvedoucí v akčním hitu Tonyho Scotta Nezastavitelný. Bude to možná právě on, jeho výrazné oči, ležérní účes a stejně ležérně zarostlá tvář, která bude pro dámskou část publika jedním z hlavních důvodů, proč na film jít.

Pak tu máme Christophera Waltze, který se nesmazatelně blýskl coby gestapák v Tarantinových Hanebných parchantech. Nemá tu sice tak velkou roli jako ostatní, ale svého úlisného, bezcharakterního byznysmena si vyloženě užívá („Bohatství nepochází z dřiny. Bohatství pochází zase jen z bohatství. Já ho mám a vy ne“). To se ostatně dá říci téměř o většině herců, kteří se nebáli (a byla jim i ponechána možnost) improvizovat. Možná proto film dýchá takovou zábavnou lehkostí.

Neměl bych zapomenout ani na veterána záporných rolí, Jonathana Bankse. Kdybyste nevěděli, je to ten s levým povislým horním víčkem, díky čemuž vypadá, jakoby to oko stále zlověstně mhouřil.

Musím říci, že ve mě „jednička“ nijak zvláštní dojem nezanechala, zato proti „dvojce“ nemohu mít snad žádných námitek. Jistě, neustálé hádky mezi ústřední trojicí mohou být občas lehce, ale jen velmi lehce otravné, díky titulkům někdy skoro nevíte, co kdo říká. Ale ono to nevadí, protože to nikdy netrvá dlouho. Sean Anders své herce nikdy nenechává sklouznout do nudných, k trapnosti směřujících dialogů. Vždy se hned najde nějaká odlehčující zápletka. Jistě, naše trojice nejsou ani tak smolaři, jako spíš – s prominutím – naprostí blbové, ale tak nějak sympaticky neurážejícím způsobem. Téměř každému divákovi dovolují, aby se nad nimi shovívavě usmíval s pocitem, že jemu by se to stát nemohlo.

Samotná zápletka zvratu v únosu, kdy se oběť přidává na stranu „zločinců“ není nikterak originální, stejně jako citace různých filmů, podle kterých se herci snaží plán únosu sestavit. To už tu bylo vícekrát, podobně jako s horory. Ale ono to opět nepřekáží, protože jak scénáristé, tak herci, vždy dokážou přijít s něčím navíc.

V úvodu se hraje chvíli i na celkem sarkastickou strunu, ať už ohledně různých rádoby vtipných televizních show nebo ohledně obchodování („Máme převést svůj obchod do Číny? Ne, my si chceme splnit svůj americký sen!“ – „Americký sen se už dávno vyrábí v Číně.“). Vše je však využito jen lehce a brzy se od toho upouští a přechází se na notu krimi-komedie. Možná by si ale tohle v úvodu naznačené zpracování nějaký film také zasloužilo. Třeba by to mohl být motiv i pro „trojku“, která rozhodně není vyloučená.

V závěru nechybí akční vložka, finální realizace únosu, která rozhodně neprobíhala tak, jak si ji hrdinové představovali (tohle je v podobných filmech stále populární, pořád to funguje a stále se tomu rádi zasmějeme) a honička v autech, která se sice asi nezapíše do dějin akčních scén, nicméně neurazí a opět je k ní přidáno pár vylepšení (drátěné pletivo z proraženého plotu na autě, čekání na policii za železničním přejezdem).

Zkrátka a dobře, Šéfové na zabití 2 jsou příjemnou oddychovou komedií, která nabízí z každého něco. Je tu lehký sarkasmus, ztřeštěné kousky, citace z různých filmů (včetně narážek hlavních představitelů na jiné herce ve filmech, ve kterých s nimi hráli), sympatičtí herci. Pro ženy jistě přitažlivý Chris, pro pány zase Jennifer, které to v té kožené sukni a tmavých vlasech opravdu sluší (už jsem to psal, že, už jdu od toho). Je to ideální komedie na zvednutí špatné nálady, lék, který lze podávat v deštivém odpoledni všedního dne či v sobotu večer.

Já jsem se celou dobu buď usmíval, nebo se vyloženě bavil. Doufám, že Vy budete také.

V kinech od 27.11.2014

USA, 2014, 108 min
Originál: Horrible Bosses 2
Režie: Sean Anders
Scénář: John Francis Daley, Jonathan M. Goldstein, Sean Ande
Hrají: Jason Bateman, Charlie Day, Jason Sudeikis, Jennifer Aniston, Christoph Waltz, Chris Pine, Kevin Spacey, Jonathan Banks, Andy Buckley, Jamie Foxx