Skleněný pokoj: příběh o vášni vede k záhubě i ke štěstí

Právě dnes, 14. března přichází do kin nový český film s mezinárodním obsazením, ve kterém ale hlavní roli hraje vila. A ne jen tak obyčejná. Vila Tugendhat v roli vily Landauer.

Film režiséra Julia Ševčíka (známý díky režii filmu Masaryk) o jedinečném vztahu dvou žen, který přesáhl hranice přátelství, byl natočen podle bestsellerového románu Simona Mawera Skleněný pokoj. Knižní předloha dokonce byla nominována na prestižní literární ocenění The Man Booker Prize.

Ve filmu hraje řada domácích i zahraničních hvězd jako Carice van Houten (seriál Hra o trůny), Hanna Alström (Kingsman), Claes Bang (držitel Evropské filmové ceny pro nejlepšího herce za film Čtverec), Alexandra Borbély (oceněná Evropskou filmovou cenou pro nejlepší herečku roku 2017 za roli ve filmu O těle a duši), Roland Møller (Atomic Blonde), Karel Roden, Martin Hofmann, Karel Dobrý, Zuzana Fialová, Vladimír Polívka.

Vila Tugendhat má jedinečnou roli

Vila Tugendhat v Brně je funkcionalistickým dílem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Od roku 2001 je zapsaná na seznam UNESCO.

Režisér Julius Ševčík prozradil, jak on vnímá roli vily – Skleněného pokoje – ve filmovém příběhu.

„Paralelně s románem jsem četl ještě jednu knížku s názvem Architektura štěstí, která byla o tom, jak domy, v kterých žijeme ovlivňují naše pocity, myšlení, jednání a tudíž vztahy. Když se podíváte například na nacistickou architektu, tak máte pocit velikášství, útlaku, bezcitnosti, odlidštění podobně jako u sovětské architektury, která je ještě horší. Oproti tomu, když vstoupíte do modernistické vily máte pocit, že jste součástí přírody, pocit intimity, světla a svobody.

Chtěl jsem, aby do filmu přešla autentická atmosféra mimořádného prostoru vily, která se navíc proměňuje v čase. V zimě, když venku opadají stromy a sklo zamrzne, je skleněný pokoj trochu děsivý a černobílý. V létě je prosvětlený a působí až nadpozemsky krásně. Tyto pocity jsou v knize skvěle popsány a souvisí s náladou postav a ovlivňují jejich jednání. I z tohoto pohledu bylo důležité točit film v reálné vile, i přesto, že to působí různé technické problémy a nutnost rozdělit natáčení do dvou období.“

„Vše, co osudově poznamenává Hanu a Liesel, se nějakým způsobem vztahuje k vile – Skleněnému pokoji, který je ve filmovém fiktivním příběhu dílem vizionářského architekta Von Abta,“ říká producent filmu, Rudolf Biermann a dodává: „Slovo room však má v angličtině nejen význam pokoj, ale také prostor, a tento překlad dává nové souvislosti. Pokud je náš život v průhledném, skleněném prostoru, vymykáme se zavedeným pravidlům a zvyklostem.“

S vilou Tugendhat jako s pokladem

Protože je vila Tugendhat velmi cenná, a navíc památkou UNESCO, musela být dodržena všechna opatření, aby nebyla poškozena. Jedním z nich bylo třeba nové barevné identické lino, které filmaři museli položit na podlahu, aby se původní nepoškodilo a také byly postaveny falešné příčky. Celý štáb byl nucen nosit návleky po dobu natáčení.

Objekt byl hlídán jako ostříž, každý člen štábu byl označen páskou. Ostraha dokonce jednou nechtěla do objektu vpustit ani ředitelku vily Tugendhat, které chyběla páska a externí ostraha ji neznala.

Mezi další bezpečnostní pravidla patřil třeba i zákaz jídla a pití, nařízen byl opatrný pohyb a nikdo se nesměl opírat o stěny, aby se nepoškodily.

Pro natáčení scén z 30. let byl z části použit původní nábytek vily Tugendhat. Pro scény z války a 60. let byl využit nábytek, který odpovídal době.

Protože v jedné z klíčových scén dochází k rozbití okna vily Tugendhat, muselo být vše důkladně připraveno. Původní okno bylo díky chytrému mechanismu zasunuto a na jeho místo byl instalován falešný okenní rám, a právě toto sklo bylo rozbito. Neméně významnou roli efektu mělo studio Magic Lab, kde vznikaly triky.

Natáčení filmu trvalo 33 dnů, a to nejen ve vile Tugendhat, ale i na dalších místech v Brně a také v Praze, Plzni, na zámku a v zámeckém parku Lednice nebo v Chateau Kotěra.

Scény ze Švýcarska se točily v rakouské historické Ville Paulick na břehu jezera Attersee. Tato vila je spojena se známým malířem Gustavem Klimtem, jehož s rodinou Paulick pojily vzdálené příbuzenské vztahy.