Když příroda běsní. Recenze filmu V oku tornáda

Digitální pustošení naší planety filmaře stále láká. Osmnáct let poté, co vtrhnul do kin Twister, tornádo opět útočí. Tentokrát se mu musí postavit obyvatelé malého městečka, spolu s týmem, snažící se vše zdokumentovat. V novém pohledu na starý vír mají všichni v ruce kamery a snaží se vám zprostředkovat autentický zážitek. Podaří se jim to?

K malému městečku Silverton se blíží tornádo. Nic netušící obyvatelé zatím předpokládají pouze bouřku a jsou rozmrzelí, protože jim nepřízeň počasí může pokazit předávání středoškolských diplomů.

Sedmnáctiletý Donnie je předsedou video kroužku. Jeho vášní – stejně jako jeho o něco mladšího bratra Treye – je neustálé natáčení dokumentů. Právě vyzpovídávají své spolužáky, ale i rodiče a sousedy, co by chtěli sami sobě vzkázat do 25 let vzdálené budoucnosti. Donnie se netají nákloností ke spolužačce Kaitlyn. Dokonce obětuje natáčení předávání diplomů, aby mohl s Kaitlyn natočit ekologickou reportáž v nedaleké staré papírně.

Mezitím skupinka vědců monitoruje postup tornáda. Týmu velí despotický Pete, mezi jeho podřízené patří loajální Daryl, ustrašený Jacob a také sympatická Allison, jejíž poslední šancí po hubeném roce je právě nalezení tornáda. Za pořádné záběry se dobře platí a všichni chtějí konečně vydělat peníze a užívat si.

Jak obyvatelé Silvertonu předpokládali, slavností středoškolskou událost pod širým nebem přeruší zprvu silný vichr. Jen co se všichni stačí ukrýt, přiřítí se tornádo. To už do města přijíždí i tým vědců. Jen Donnie má oči pouze pro spolužačku a o devastaci městečka nic netuší…

Když v roce 1996 přišel zprvu kameraman, a posléze i režisér Jan de Bont se svým Twisterem, znamenalo to další průlom v digitálních tricích, který už předtím odstartoval o tři roky starší Jurský park. Jak léta běžela, studia jako ILM, Digital Domain a další, měli stále lepší a výkonnější počítače, a za nimi lepší a tvořivější (nejspíš) mladé lidi. Téma běsnícího přírodního živlu filmaře vždycky lákalo a vynález CGI triků pro ně byl zlatým pokladem v té době už upadajícího žánru.

Na plátna kin znovu vtrhly různé bouře, tornáda, asteroidy a obří vlny (vzpomeňme na filmy jako Drtivý dopad, Armageddon, Den poté a mnohé další). Dá se říci, že každá hrozba přírody našla díky novým technologiím uplatnění v nějakém filmu. Ty se většinou staly komerčně úspěšnými, kritika dost často už tak nadšená nebyla.

Když jsem dostal možnost zúčastnit se novinářské projekce filmu, jehož hlavním záporákem je tornádo, byl jsem zvědavý. Na to, co nového ještě může film o tomto víru přinést. Abyste rozuměli, měl jsem, a vlastně do dneška mám, moc rád „ten starý Twister“. Triky v tomto snímku považuji za dokonalé nejen na svou dobu, ale vlastně do dnes. Co tedy může být ještě lepší? Co ještě může létat vzduchem?

I filmařům muselo být jasné, že je nutné přijít s nějakým novým nápadem. Režisér Steven Quale (Nezvratný osud 5) sáhl po scénáři Johna Swetnama a spojil své síly s producentem Toddem Garnerem (produkoval mj. svižný oddychový snímek Zatím spolu, zatím živí). Ten přišel s nápadem natočit vše „z pohledu první osoby“, tedy okem kamer jednotlivých aktérů. Ať už jsou to právě zmínění středoškolští studenti, kameramani vědeckého týmu, pošuci, co se chtějí proslavit na YouTube, nebo třeba jen kamery ve školních chodbách.

Nutno říci, že se tvůrcům celkem povedly plynulé přechody mezi jednotlivými záběry. Až po čase si uvědomíte, že děj nesledujete pohledem nezúčastněné osoby, tedy kameramana, ale pohledem skrz objektiv kamery některého protagonisty. Někdy, když je třeba, aby i natáčející protagonista zasáhl do děje (například pomohl s odklízením závalu), prostě postaví kameru někam na pevnou podložku. Vaše oči si tak možná na chvíli oddychnou, protože ne každému může někdy roztřesený dokumentární styl sedět. Nemluvě o neustálých změnách kvality obrazu v závislosti na použitém přístroji. Jistě je vám jasné, že je rozdíl v kvalitě natáčení profesionálními kamerami vědeckého týmu, od záběrů např. z digitálních kompaktů.

Bohužel, zmíněné plynulé přechody jsou asi tak to nejlepší z celého filmu. Snaha vtáhnout diváka do děje prostřednictvím točení dokumentárního videa tak docela nefunguje. Tedy jen v některých případech. Když se například snažíte v sobě vyvolat pocit bezmoci z pohledu na blížící se tornádo, následuje střih (nebo dost často švenk) na některou postavu poblíž. Režisér chtěl nejspíš vidět vyděšené tváře, ale váš pocit ohrožení mizí. Tento jev se opakuje dost často – záběry nejsou tak dlouhé, abyste si skutečně mohli vychutnat pohled z perspektivy některého z aktérů. Škoda.

Filmu neprosívá poněkud zdlouhavý a místy až trochu otravný úvod. Koho zajímají názory puberťáků na budoucnost? Opravdu musíme už poněkolikáté vidět excentrické magory, jak se snaží na čtyřkolce pomocí rampy přeskočit bazén? Kolikrát jsme už viděli zamilované středoškoláky, kolikrát se už ve filmu řešilo to, že otec nemá čas na děti?

Chápu, že jsou ve filmu zapotřebí tzv. „odlehčovací“ scény. Tady jsou to například záběry na trosky po některém z ataků tornáda. Při pohledu na tu spoušť si ale uvědomíte smutný fakt, že se něco podobného děje každý rok po celém světě. A není to jen v počítačích trikových kouzelníků a nechodí na to lidi do kina a neplatí za to.

Dalším faktorem jsou scény řešení mezilidských vztahů v týmu nebo řešení rodinných problémů. Tyhle scény ale spíše ruší. Nemluvě o tom odporném klišé v podobě scény ze zatopené továrny, kdy Donnie s Kaitlyn nahrávají pár okamžiků před zřejmou smrtí utopením vzkazy na video svým rodičům („Tati, sice jsme v poslední době nerozuměli, ale mám tě moc rád!“). Tahle scéna na mě emocionálně vůbec nefungovala a připadala mi jako povinná úlitba všem „citu chtivým“ divačkám (pravda, moje přítelkyně, kterou jsem na projekci mohl vzít, si u toho stejně pobrečela, ale ta slzí i když v pohádce drakovi useknou hlavu). Naštěstí tvůrci (zřejmě nakonec) nevyužili další nabízející se klišé v podobě seznámení otce-vdovce se (zřejmě) rozvedenou Allison.

V hereckém ansámblu tentokrát nevidíme téměř žádné známé tváře. Otce Donnieho a Treye si zahrál Richard Armitage, kterého znají diváci nejspíš především z trilogie Hobit. V Británii je ovšem tento herec populární, a to třeba díky seriálům Mi5, Sever a jih nebo Protiúder. V roli Allison se představí Sarah Wayne Collies, kterou si ještě možná jako „tu doktorku“ zapamatují ti, co sledovali před časem seriál Útěk z vězení (Prison Break).

Režisér Steven Quale má na svém kontě kromě pátého Nezvratného osudu i spolupráci s věhlasným režisérem Jamesem Cameronem, a to už na starším filmu Propast. Jako pomocný režisér točil některé sekvence Cameronova megahitu Titanic, pracoval také jako dokumentarista pro televizi ABC nebo později opět pro Camerona (Tajemné hlubiny 3D pro kina IMAX).

Komu se tedy bude příběh líbit? Soudím, že asi mladé generaci, která neviděla starší Twister. Ten pro mě stále zůstává lepším filmem. Hned v úvodu tam (v retrospektivní) scéně zažijeme sílu pořádného tornáda, abychom pak sledovali (už tehdy) partu vědců, které při lovu tornád narazí zprvu na ta menší, aby postupně nacházeli větší a ničivější tornáda, samozřejmě až do závěrečného finále, kdy najdou to největší a nejděsivější. U „Oka tornáda“ tohle nefunguje. Úvodní scéna, kdy tornádo překvapí v noci partu mladých lidí v autě, je jen nudná, a rozhodně nemůže navodit atmosféru jako ve Twisteru. Triky také nijak zvlášť neohromí a po „lekačkách“ typu „zničehonic spadlé auto“ sahají i dnešní tvůrci. Jedinou zajímavostí jsou možná až baletně stylizovaná tornádem nadnášená letadla, ale to je vše. Zkrátka, V oku tornáda je takový film typu „dějová vata – tornádo – uklidnění – tornádo – patos – větší tornádo – větší patos – obří tornádo – konec“. Nic víc. Trochu škoda, ale dalo se to předpokládat. Nebo co byste čekali, pokud by vám dnes někdo řekl, že se chystá novější verze Titaniku? Lepší triky? To už asi těžko. V oku tornáda je důkazem, že nepřekonatelné už nelze překonat.

USA, 2014
Česká premiéra: 7. 8. 2014
Režie: Steven Quale
Hrají: Richard Armitage, Sarah Wayne Callies, Jeremy Sumpter, Matt Walsh, Nathan Kress, Arlen Escarpeta, Ron Causey
Délka: 90 minut
Anglicky, s českými titulky

Oficiální česká stránka filmu: http://vokutornada.cz/
Oficiální stránka: http://intothestormmovie.com/