Žárlivost je prokletí

Arbenin je sžírán žárlivostí, kníže láskou a posléze hanbou, Ninu bolí změna manželova chování a baronesu ničí její zrada. A vším je vinna Maškaráda.

Jevgenij Arbenin žil rozmařilý život a hrával karty do úmoru. Nyní se však již usadil a je šťastně ženat. Jeho spokojený život přetrhne seznámení s knížetem Zvjozdičem, jemuž zachrání z karetního banku celé jmění. Kníže ho za odměnu pozve na maškarní bál. A právě ona maškaráda, spolu se zamilovanou baronesou, způsobí veškeré následující problémy.

Na maškarním se Zvjozdič seznámí s neznámou maskou, která mu po noci lásky věnuje darem zvláštní náramek. Kníže jej v poblouznění ukáže Arbeninovi. Muž v náramku pozná šperk své ženy a logicky usoudí, že onou neznámou milenkou byla právě jeho Nina. Kolotoč pomluv a špatných rozhodnutí se roztáčí, aby se změnil ve vražedný vír, připravený zahubit vše, co se mu postaví do cesty. Podobnost s Othellem čistě náhodná?

Lermontov napsal své drama ve verších již roku 1836, povolení od ruské cenzury však dostal až o dvacet let později. Nyní se slavná Maškaráda vrací na česká jeviště novou inscenací v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Režisér Petr Veselý zvolil ke zpracování nejhranější překlad Emanuela Frynty a udělal dobře. I při neskutečném množství textu tak hercům z úst poskakují lehce jako rozverný koník.

Petr Prokeš jako Arbenin opět dokazuje svůj cit pro silné mužské hrdiny. Něžnou Ninou, která nechápe, proč ji manžel začal tak náhle nenávidět, se stala Hana Marie Maroušková. Nešťastnou baronesu, která propadla marné lásce a zničila hned několik životů, ztvárňuje elegantní Lucie Matoušková. Aleš Petráš se proměnil v hrdého a mladicky nerozvážného knížete, jenž snadno vzplanul, ale onen žár ho stál čest i slušný život. Ivo Theimer vyniká v roli našeptávače Kazarina klidem a dokonalou proradností skrytou za zdání přátelství.

Mimo působivých výkonů herců, mezi něž je samozřejmě třeba zařadit i početný rej masek, je hlavní devizou inscenace výprava. Jednoduchá, funkční scéna Milana Popelky, složená převážně z krychlí a teseraktu, zaujme diváka na první pohled. Kostýmy Zuzany Mazačové s geometricky přesnou scénografií dokonale korespondují. Ač vám to zprvu nepřijde, postupně zjistíte, že pouze čtyři hlavní hrdinové mají na sobě výraznější barvy. Ostatní vystupují sice velmi umně z davu, ale jejich šaty jsou černobílé či v různých odstínech šedé. Se scénou hrají i různé detaily, nejvíce však velmi důležitý Ninin náramek, jenž se stane jablkem sváru.

Všichni si denně nasazujeme masky, abychom vynikli či se naopak skryli před zraky okolí. Ale teprve, když masku odložíme, odkryje se naše pravá podstata. Láska, žárlivost, nenávist a zoufalství defilují v životech hrdinů jako masky během maškarního plesu. A divák bez dechu sleduje proměnu Arbenina v žárlivé zvíře. Dokonalý přednes Petra Prokeše nenechá nikoho na pochybách, že svou křehkou Ninu miloval, leč žárlivost mu zaslepila vědomí.

Lermontovova Maškaráda i ve 21. století dokazuje, že lidské city zůstávají neměnné a složité. A že má pořád cenu hrát o nich dobré divadlo.

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: