Anihilace Jeffa VanderMeera baví svou neočekávaností

Někdy narazíte na knihu, která se tváří vyloženě žánrově, ale uvnitř se skrývá mnohem víc než jen tradiční příběh. Jako například tahle. Sci-fi rozhodně není můj šálek kávy, ale už anotace v edičním plánu zaujala mou pozornost tím, co slibovala. Nabízela pořádnou záhadu, psychologii a možná i horor, to vše zabalené do rámce jakéhosi alternativního světa budoucnosti.

V něm existuje jistá Oblast X, místo, kde neplatí nic, co jste dosud znali. Tahle oblast ovlivňuje lidi v ní, a proto expedice, snažící se ji zmapovat, jedna po druhé selhávaly, a to dost drsně. Teď je do Oblasti vyslána další posádka, čtyři ženy, každá se specifickou specializací. Chladnokrevné vědkyně natolik odosobněné, že ani neznáme jejich jména. Jsou to jen Bioložka, Antropoložka, Kartografka a Psycholožka. Bioložka nám ukrutně vědecky a s velkou snahou o objektivitu popisuje fascinující prostředí nových a neznámých druhů a jevů, a pro ten objektivní odstup to není úplně snadné čtení. Ale postupně zjišťujeme, že vypravěčka si jisté věci nechává pro sebe, stejně jako si spoustu věcí nechali pro sebe ti, kdo tam expedici vyslali. Možná je účel celé mise naprosto jiný, možná byly ženy zmanipulovány tak, aby to vyhovovalo někomu, o kom se můžou jen dohadovat. Anebo začala Oblast X ovlivňovat jejich myšlenky…

Trochu mi celý příběh připomínal duchařský román Dům Na kopci – v obou případech má konkrétní místo tu moc pohrávat si s lidmi v něm. Ať už strašidelný dům, nebo záhadný prostor z jiného světa… Obě území jako by pohltily své oběti, omámily je svou děsivou mocí. Přičemž Anihilace je vlastně mnohem strašidelnější, protože se nemusí držet pravidel nějakého žánru – autor sám je bohem ve svém vymyšleném světě, a tak se tam může stát cokoli. A cokoli se skutečně děje. Pomaloučku, plíživě a nejasně, v náznacích z údajů předchozích expedic, které skončili hůř než jen špatně… Neznámé nebezpečí natahuje své ruce po bioložce. A ani vědomí, že Anihilace je první knihou z volné trilogie z Oblasti X, vám nezaručí, že tahle kniha bude mít dobrý konec. V Oblasti by se totiž dala za dobrý konec považovat snad jedině rychlá a bezbolestná smrt. Vše ostatní – není dobré.

I když byl příběh náročnější na čtení kvůli bioložčině zaujetí divokou krajinou, zkoumáním vzorků a snahou o objektivitu, přesto příběh naprosto strhne. Atmosféra neznámé hrozby, která zničila předchozích 12 týmů, paranoia ze lží, na které bioložka přicházela, číhavý biotop, pozorující nové narušitele… Nedá se říct, že by mne tak tísnivý příběh „bavil“. To není to správně slovo. Ale byl přesně takový, na jaký jsem se těšila – úplně jinačí. Na další pokračování si počkám.
Originál: Annihilation, 2014
Překlad: Petr Kotrle
Vydal: Argo, 2015
173 stran

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: