Proč se říká Škaredá středa a Zelený čtvrtek? Průvodce velikonočním týdnem

Svatý týden je vrcholem postní doby říká se mu také pašijový týden. Křesťané si v tomto týdnu připomínají nejdůležitější události spojené s posledními dny života Ježíše Krista – od jeho slavného příchodu do Jeruzaléma až po jeho vzkříšení. Každý den má svůj symbolický význam, a často také své místo v lidových zvycích. Stojí za to si je užít a připomenout si také oslavu jara.

Pašijový týden se mu říká, protože vychází z biblických vyprávění, která sepsali Ježíšovi apoštolové. Jedná se o pašije (Passio v latině znamená utrpení).

Květná neděle (Palmarum) připomíná vjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma

Ježíš přijel na oslu a byl vítán zástupy, které mu mávaly palmovými ratolestmi a volaly „Hosana synu Davidovu“. Lidé tak symbolicky vítali Mesiáše.
U nás se světí „kočičky“ nebo jiné větvičky a nosí se domů jako ochrana před zlem a symbolem požehnání. V kostele se čtou pašije – příběh Ježíšova utrpení.

Modré pondělí, den klidu a posledního odpočinku

V lidovém pojetí šlo o den, kdy se ještě příliš nepracovalo. Název může pocházet od liturgické barvy používané v době půstu (modrá, fialová), případně je odvozen od slova „mdlý“ (klidný, bez velké aktivity).

Šedivé úterý, den úklidu a příprav na svátky

Šedivé úterý mělo být věnováno důkladnému úklidu – vymetaly se pavučiny, čistil se dům od zimní špíny a prachu. „Šedivost“ dne může odkazovat na všednost i na barvu prachu. Tento den symbolizuje také očištění nejen domova, ale i nitra člověka – přípravu na hlubší duchovní prožití následujících dní.

Škaredá středa, připomínka Jidášovy zrady

Podle tradice je to den, kdy Jidáš Iškariotský zradil Ježíše za třicet stříbrných. Proto se mu říká „škaredá“. V lidových pověrách se věří, že by se člověk ten den neměl mračit nebo hádat – jinak se bude škaredit každou středu po celý rok.
V některých regionech se v tento den vymetaly komíny a symbolicky „vymetala zrada a zlo“.

Zelený čtvrtek, den Poslední večeře Páně a ustanovení eucharistie

Večer před ukřižováním se Ježíš naposledy sešel se svými učedníky. Během této večeře jim umyl nohy jako znamení pokory a služby, a ustanovil svátost eucharistie (přeměna chleba a vína v jeho tělo a krev).
Název může být odvozen z německého „Gründonnerstag“ (plakat = greinen), ale u nás se v lidové kultuře uchytil jako „zelený“ – a byl spojen s jarní zelení. Tradičně se jedla zelená jídla, např. špenát nebo zelí, pro zdraví a obnovu.
Z kostelů naposledy zní zvony, které podle tradice „odlétají do Říma“.

Velký pátek, den smrti Ježíše Krista – největší den ticha a smutku

Velký pátek je dnem, kdy byl Ježíš ukřižován. Je to den hlubokého rozjímání, smutku a ticha. V liturgii se neslouží mše, pouze se čtou pašije a uctívá se kříž.
Je také dnem přísného půstu – nejen co se týče masa, ale i v duchovním smyslu. Nesmělo se prát prádlo, protože by se prý „pralo v Kristově krvi“.
V lidových tradicích se věřilo, že se otevírá země a vydává poklady, ale jen těm, kdo mají čisté srdce. Voda měla zázračnou moc, lidé se chodili omývat k potokům – pro zdraví a očistu duše. Tyto zvyky ovšem vycházejí z pohanských tradic.

Bílá sobota, den ticha, prázdnoty a očekávání vzkříšení

Ježíš leží v hrobě a učedníci prožívají smutek, ztrátu a nejistotu. V kostelech panuje ticho, oltáře jsou bez výzdoby. Tento den symbolizuje temnotu a zároveň naději – protože večer začíná velikonoční vigilie, největší oslava v roce.
Slovo „bílá“ odkazuje na křestní roucha nově pokřtěných, protože během vigilie se tradičně křtili noví věřící. Večer se světí velikonoční oheň, zapaluje se paškál (velikonoční svíce) a kostel se ponoří z temnoty do světla.

Boží hod velikonoční (Velikonoční neděle), den Kristova vzkříšení

Největší svátek křesťanského roku. V tento den Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Symbolizuje vítězství života nad smrtí, světla nad temnotou, naděje nad zoufalstvím.
Je to den radosti, oslavy, setkávání rodin a také začátek velikonočního období, které trvá až do Letnic.
V kostele se zpívá slavnostní Aleluja a lidé si přejí požehnané Velikonoce.

Velikonoční pondělí, lidová slavnost, koledování a pomlázka

Křesťané prožívají druhý den radost z vykoupení. Tento den už není přímo součástí Svatého týdne, ale v českých tradici má své pevné místo. Chlapci a muži chodí s pomlázkou vyšupat dívky a ženy – symbolicky „předat mládí, zdraví a sílu“. Koledy a vajíčka jako dar symbolizují plodnost, nový život a radost z jara. V některých krajích se dodržuje i tradice polévání vodou.

Svatý týden je silným časem nejen pro věřící, ale i pro každého, kdo se chce na chvíli zastavit a zamyslet nad hloubkou lidského života, bolesti, ztráty i naděje. Každý den v sobě nese poselství, které mluví i k dnešnímu člověku – o věrnosti, zradě, oběti, ale i o vzkříšení a nové šanci.