Kde je mi dobře (Emily Henry): Letní pohodový příběh o přátelství a předstíraném vztahu plný sentimentu a nostalgie
Předchozí knihy od Emily Henry byly letní, milé a pohodové. Tahle nová proto překvapí svou posmutnělou notou.

Letní chata na pobřeží Maine. Harriet to tam miluje, je to místo, kde se cítí vždycky dobře. Scházela se tam se svými přáteli ze studií. Teď po roce jsou tu všichni zas – šestice přátel a partnerů, kterým ale Harriet nemůže říct, že už se svým snoubencem Wynem nejsou spolu – zkazilo by to poslední léto, které tu tráví. A tak budou oba předstírat nehynoucí lásku, pro dobro kolektivu…
Harry dokončuje atestaci v nemocnici v San Francisku, a Wyn se vrátil domů do Montany, kde se stará o matku. Už nechce vědět, proč se s ní vlastně rozešel, ale pořád to hrozně bolí. Takže tu ve vzpomínkách budeme sledovat historii jejich vztahu, od přátelství až k lásce jako trám, spřízněných duších, která inspirovala všechny okolo – a proto se zatím nedozvědí, že je s ní amen…
Tenhle román je na rozdíl od předešlých autorčiných romancí takový posmutnělý, hořkosladký. Není se co divit, když hrdinka musí být v jedné místnosti s někým, s kým ji pojilo silné pouto. Všechny ty vzpomínky na krásné chvíle, nostalgie… K tomu přidejte partu přátel, která si dřív byla tak blízká, ale čas je zavál všemi směry a ta skvělá doba už se nevrátí – připomíná mi to smutek u posledních dílů seriálu Přátelé: je načase dospět, jedna éra skončila.
Jako čtenářce je vám jasné, co tam mezi Harry a Wynem asi bude a jak to skončí, ale nečteme romantiku kvůli překvapení, jako spíš kvůli cestě ke šťastným koncům. A ta cesta se někdy může dost zkomplikovat.
Byla jsem vlastně dost překvapená, jak moc mi tahle „letní plážová pohoda“ přišla smutná. Jednak tím, jak moc je Harriet nešťastná, ale nevidí východisko, a pak taky, že si toho nikdo z jejích nejbližších kamarádů nevšiml.
Hořkosladký příběh o tom, že čas nejde zastavit, ale i jako dospělí můžeme mít své přátele, a hlavně – a to je motivem celé knihy – najít své vlastní štěstí. Ať už je to místo, osoba nebo profese. Nebát se jít si za tím…
Originál: Happy Place, 2023, překlad: Martina Balzano, vydal: Red, 2024, 384 stran
Napsat komentář