Chci: sbírku anonymních dopisů stovek žen z celého světa, včetně svého vlastního sestavila Gillian Anderson

Slavná britská herečka Gillian Anderson vyzvala ženy z celého světa, aby jí anonymně poslaly své nejtajnější erotické fantazie. Tak tady jsou…

Gillian si diváci hodně ztotožňují s rolí terapeutky v seriálu Sexuální výchova. Když přemýšlela, jak toho využít, napadly ji anonymní dopisy. V roce 1973 podobně vyšla Moje tajemná zahrada, kde Nancy Friday sesbírala sexuální fantazie amerických žen, a vešla s tím do dějin. Ale změnily se ty sny a touhy za padesát let? Gillian proto oslovila ženy, aby zjistila, jak moc se společnost posunula – a jestli vůbec.

Dopisy jsou rozdělené do kategorií, a na konci každého z nich je určení pisatelky aspoň národností, čistým příjmem a jestli je ve vztahu. Věk není uvedený záměrně, aby čtenáře nesváděl k předsudkům. Je jen na vás, jestli si tyhle informace najdete dřív, než začnete číst – mě pomáhalo aspoň to demografické zařazení, abych líp pochopila pisatelku.

Je to fascinující čtení. Myslela jsem, že budu přeskakovat, ale nějak to nešlo. Když víte, že tyhle zpovědi jsou skutečné, je to nesmírně voyerské a taky dost hypnotické. Jednak ta odvaha svěřit své sny papíru, něco tak intimního. Pak mě také zaskočilo tolik rozporů: kolikrát silné ženy touží po podřízení, i když je to pravý opak všeho, čemu věří… Není k tomu žádný psychologický nebo freudovský rozbor, musíte si nad tím hloubat sami.

Některé fantazie vás můžou dost znechutit, jiné překvapit. Míra představivosti tady nemá žádné hranice. Však vlastní mysl představuje bezpečný prostor, kam se nikdo nedostane. Tam můžeme být kýmkoli chceme a dělat, co chceme. Přesto možná někoho zarazí, že i dnes, kdy ženy dosáhly nezávislosti a rovnoprávnosti, tolik z nich sní o tom, že je někdo bude prostě jen milovat. Bezpodmínečně, jednoduše, hluboce…

Jsou knihy, které si můžete vzít do vlaku, ale tahle k nim patřit nebude. Já bych si netroufla. S touhle knihou (a některými jejími kategoriemi) asi chcete být spíš samy. Tady potřebujete přemýšlet, vstřebávat, červenat se. Není to kniha, kterou byste přečetli na jeden zátah. Možná vás taky donutí zamyslet se nad vlastním dopisem. Co byste Gillian napsaly vy? Našly byste vůbec odvahu zformulovat své sny do konkrétních slov? I kdyby to bylo naprosto anonymně… Když to tak vezmete, muselo stát obrovskou odvahu vyjít s kůží na trh. A bylo by to vaše tajemství šílenější než ty, co jsou uvedené tady? Vědět, že v tom nejste samy…

„…dala bych cokoli za možnost dozvědět se, jestli stejné představy mají i jiné ženy, že v tom nejsem sama.“

Je nesmírně zvláštní tušit, že možná i ty nejvšednější ženy, jaké míjíme během dne v obchodě nebo na ulici, můžou mít ty nejdivočejší tajné představy, z kterých by vám zrudly uši…

 

Originál: Want, 2024, překlad: Tereza Marková Vlášková, vydalo: Argo, 2024, 368 stran