Kdy už přijdou dobré zprávy? Detektivní román Kate Atkinsonové, který jen tak z hlavy nedostanete

Před třiceti lety došlo k vraždě a teď se pachatel dostává na svobodu. Co to znamená pro tu, která přežila? Britská autorka Kate Atkinsonová nazvala další díl se soukromým očkem Jacksonem Brodiem Kdy už přijdou dobré zprávy? česky ho vydalo nakladatelství Argo.

Šestnáctiletá Reggie hlídá miminko sympatické doktorce. Inspektorku Louise děsí, že je až moc šťastná v novém manželství, protože ví, že život se může kdykoli pokazit – obzvlášť ten její. A Jackson Brodie, bývalý soukromý detektiv, tak nějak existuje. Čas běží a vy čekáte, jestli se začne něco dít. Jestli spolu cokoli aspoň nějak souvisí. Věděla jsem, že „detektivky“ Kate Atkinsonové jsou jiné, ale zapomněla, jak moc…

Autorka sbírá za své romány ta nejprestižnější ocenění, takže je jasné, že ani její detektivky nebudou typicky konzumní čtivo. Spíš než o ději jsou o náladě, jaká se dá vyvolat pouhými slovy. A „detektivky“ jsou to hlavně díky tomu, že je spojuje postava Jacksona Brodieho, soukromého detektiva. Bez něj by jinak knihkupci byli naprosto bezradní, do jakého regálu tuhle volnou sérii dát. (Dobré zprávy je třetí díl.)

Ale upřímně, nikdo tu vlastně nic nevyšetřuje. Věci se prostě nějak dějí, samospádem, a vy jen sledujete, kam to všechno dospěje.

Autorka totiž hraje se čtenáři takovou hru, jmenuje se „kašlu na pravidla“. Nejen že tu máme inspektorku a bývalého detektiva, kde ani jeden nevyšetřuje, co by měl. Ale schválně nechává vágní náznaky, ze kterých si uděláte obrázek, aby ho pak o tři kapitoly dál jednou větou úplně rozmetala. Pochopila jsem z toho, že si musím dávat pozor, co říká a jak to říká, a taky že je Atkinsonová schopná čehokoli – třeba i zabít hlavní postavu. Vůbec by mě to nepřekvapilo. Ke svým postavám přistupuje stejně jako ke čtenářům – s potměšilým úšklebkem. Jako takový lhostejný Bůh, který se špatně vyspal, a tak všichni na Zemi musí žít v mizérii. Nebo aspoň Atkinsonové hlavní postavy…

Nechápu, jak může být nějaký příběh zároveň důmyslný a neurčitý, ale tomuhle se to povedlo. Příběh, který se geniálně skládá krůček po krůčku, až jsem se musela pousmát, jakými „náhodami“ autorka vše propojila. Tohle je vůbec oslava šílených „shod okolností“, jaké by si běžní autoři ani netroufli svěřit papíru. Ale Atkinsonová to dělá schválně a určitě se u toho dobře baví.

„Kdy už přijdou dobré zprávy“ je románem, který vyžaduje klid a soustředění – abyste si ho mohli vychutnat. Všechna čest překladatelce, která se hrdinně poprala nejen s autorčiným vágním stylem, plným odmlk a závorek, ale také se spoustou poezie, odkazů na popkulturu i antiku, dětských říkanek, s celou tou zvláštní poetikou.

Občas si tady musíte větu přečíst ještě jednou. Obvykle proto, že jde o vtipný bonmot, nebo o velkou životní pravdu, podanou jednoduchými slovy. Ale někdy taky proto, že se potřebujete ujistit, jestli jste pochopili správně…

A vůbec – pochopila jsem správně, jak to celé bylo? A kdo vlastně potřebuje mít na všechno odpověď? Když Kate Atkinsonová vydá knihu, je to vždy událost, o které se mluví. Asi i proto, že její romány jen tak z hlavy nedostanete…

Originál: When will there be good news? 2008, překlad: Veronika Volhejnová, vydalo: Argo, 2024, 311 stran