Vánoční zpověď od Martina Goffy není krásná náladovka, ale silná psychologická detektivka

Bez Mikuláše Syrového a bez Marka Vráze… Loni vyšel v druhém vydání Goffův první samostatný román, ve kterém se zaměřil především na psychologickou linii příběhu.

Český spisovatel Martin Goffa stále patří mezi čtenáři i kritiky oblíbené autory a je také autorem poměrně pilným. Za těch pár let, co se usadil v povědomí čtenářů a co si ho případně zařadili do žebříčku oblíbených spisovatelů, napsal zatím jedenáct titulů s detektivem Mikulášem „Miko“ Syrovým a sedm s novinářem Markem „Terencem“ Vrázem. Samostatné romány (tedy bez zmíněných postav) zatím napsal jen dva. Vánoční zpověď vyšla poprvé už v roce 2013 a druhý titul Rémi o pět let později. Vánoční zpověď se loni dočkala druhého vydání.

Na začátku tohoto příběhu se seznamujeme s Adamem Hoffmanem, o kterém víme pouze to, že z nějakého neznámého důvodu zadržuje skupinku rukojmích. Co požaduje, proč se k takovému činu odhodlal a jak hodlá s rukojmími naložit, se postupně dozvíme v příběhu, který se odehrává několik měsíců po úvodní scéně.

V něm zastihujeme devětatřicetiletého Adama ve výkonu trestu. Je tedy jasné, že se něco zvrtlo, ale stále dlouho nevíme, co se vlastně stalo, za co přesně byl odsouzen a co vlastně byla ona vánoční zpověď, která je několikrát zmíněna už na začátku příběhu (v souvislosti s Adamovým zatčením o ní psala i média) a dala název i celé knize. V úvodu je Adam vylíčen jako poměrně inteligentní vězeň, nicméně postupem času se dozvídáme, že šlo o celkem obyčejného kluka, jehož život by se po vojně rozvíjel podobně jako osudy mnoha jiných mladých mužů. První práce, první vážnější známost, ze které se postupně stala manželka, pak přišla rodina a tak dále. Svou vlastní vinou, kvůli gamblerství, se ale Adam dostal do dluhové pasti, ze které už nebylo úniku. Podobně jako stovky jemu podobných se snažil vytloukat klín klínem, splatit dluh další půjčkou, tu pak splatit dalším vypůjčením, samozřejmě pokaždé ještě za horších podmínek. Přátelé a rodina, od kterých si vypůjčil a nikdy nic nevrátil, už s ním pochopitelně nechtěli nic mít. A jak známo, zoufalí lidé dělají zoufalé věci…

Podobný příběh známe všichni. Někdo ho zažil na vlastní kůži, někdo má nebo měl někoho takového ve svém okolí nebo o podobných zoufalcích alespoň četl. Goffův antihrdina měl navíc tu smůlu, že se upsal podvodné lichvářské firmě. A přitom nechtěl nic jiného, než vrátit všechny dluhy a mít alespoň na nájem.

Kromě prologu se příběh odehrává v roce 2012 (Adam svůj čin provedl před Vánoci předchozího roku). Je otázkou, proč volil autor zrovna tento rok. Děj by se klidně mohl odehrávat už v devadesátých letech, kdy nebyl problém vypůjčit si téměř kdekoliv a do podobných problémů se tak dostala řada lidí. Na druhou stranu i dnes je mezi lidmi stále ještě dost exekucí, takže rok 2012 je zřejmě takovým ideálním středem, do kterého příběh časově zařadit.

Retrospektivní kapitoly nám představují Adamův dřívější život „před Vánoční zpovědí“, které nám jednak pomáhají pochopit, proč se Adam dostal tam, kam se dostal, a jednak co vlastně provedl. Příběh zpestřují opakující se scény volání na zákaznickou linku, které perfektně vykreslují stupňující se bezradnost, vztek a frustraci. Kterou asi ostatně zná každý, kdo měl někdy s podobným „zákaznickým systémem“ zkušenost. Nemuselo přitom jít ani o žádost o půjčku.

Příběhu by ovšem prospěla větší dynamika. Autor zřejmě chtěl napsat komorní příběh odehrávající se v podstatě pouze mezi odsouzeným vězněm a vězeňským psychologem, nicméně ta stále se opakující sezení a neustálé omílání situace, do které se Adam dostal vlastní vinou (a kvůli které si čtenáře asi moc nezíská), začínají být v polovině knihy(i přes její relativně malý počet stran) už poněkud zdlouhavé.

Jak se postupně před námi tento poměrně depresivní příběh odvíjí, vidíme, že se Adam rozhodl k činu, z jehož následků se vyvléci nemohl a vlastně ani nechtěl. Důsledky si pak nesl až do téměř poslední stránky knihy. Ani v závěrečných kapitolách nedojde k nějaké větší akci, navíc je završení ušité docela horkou jehlou a vlastně v něm není všechno pořádně objasněno.

Je patrné, že se Martin Goffa v posledních románech stále více pokouší o silnější či slabší psychologickou notu. Jako bývalý kriminalista (policejní kariéru ukončil po patnácti letech služby z osobních důvodů, kvůli psychickému vyhoření) se ve svých detektivkách snaží popsat policejní postupy co nejvěrohodněji a kvůli své bývalé profesi stále píše pod pseudonymem. Jeho pravé jméno čtenářská veřejnost nezná. Sám říká, že inspiraci pro své knihy nemusí zvlášť hledat, stačí mu dívat se kolem sebe. Vidí příběhy, které pak rád ukazuje ostatním. Ano, Vánoční zpověď spadá do příběhů, které i my sami známe ze svého okolí poměrně dost. Na toto téma už bylo napsáno a natočeno hodně děl, takže je otázkou, jestli druhý Goffův druhý samostatný román nebude jeho fanouškům, zvyklým na mnohem silnější a promyšlenější příběhy, poněkud málo.

Text: Martin Goffa (2022), vydáno: Euromedia Group, a. s., v edici Kalibr (2022), 256 stran